J: fajn
Odešel jsem.. tohle nemělo cenu, je rozhozená z toho, co se stalo a já jí musím dát prostor, aby si vše srovnala v hlavě a naučila se žít s tím hrozným faktem, každopádně jedno je jisté, já tu pro ni budu vždy, ať se děje cokoliv.
Odjel jsem zpátky na statek, kde na mne čekaly Běta, Julie a Julinka v kuchyni.
Julie: jak je na tom Týna
Ju: tati co je s maminkou?
Zeptaly se hned, jen co jsem se objevil ve dveřích.
J: Julinko běž prosím k mamince do pokojíčku, já za tebou za chvíli přijdu.
Julinka odešla a já se musel posadit, bylo mi najednou hrozně slabo.
J: J-je
Zhluboka jsem se nadechl, měl jsem v hrdle jakousi bariéru, která mi nedovolila říct nic víc.
B: na, napij se
Běta mi podala sklenici čisté vody
Napil jsem se a začal mluvit.
J: T-Týnka má rakovinu dělohy.. asi to je dost vážný.. protože prý nikdy už nebude moct mít děti
B: cože?
J: jo.. bohužel je to tak a je to moje chyba
Julie: není.. za to nikdo nemůže
J: ale jo.. Týna chtěla miminko už dřív... kdybych nebyl kretén, mohlo se na to přijít dřív.. mohlo se to dřív řešit a Týna by mohla být v pohodě
Začaly mi z očí téct slzy.
Julie s Bětou mi každá položila jednu ruku na záda.
B: ty teď hlavně musíš být silný, Týna tě bude potřebovat
J: to asi nepůjde
Julie: nechceš mi říct, že se na ní vykašleš v tom nejhorším, že ne. Takový hajzl nejsi ani ty Janku
B: Julčo.. notak
J: ne... Týna mi řekla... že o moji pomoc nestojí, nechce, abych se o ni staral prý jako o nějakou chudinku.. vyhodila mě
B: neboj.. Týna si to musí uvědomit, a pak bude velice ráda, že tě bude mít u sebe
Kývl jsem hlavou a snažil se zadržet slzy.
J: já půjdu nahoru za Julinkou
Jak jsem řekl, tak jsem učinil. U Týny v pokoji seděla smutná Julinka na posteli a já hned šel k ní a posadil si ji na klín.
Jakmile jsem tam byl s Julinkou, která mi strašně moc připomíná Týnu, chtělo se mi hrozně brečet, ale zároveň jsem cítil, že je mi líp, protože jsem byl prostě s naší dcerou.
Ju: co je s maminkou
Zašeptala, když jsem jí dával pusinku do vlasů.
J: maminka je hodně nemocná.. má v těle takovou věc, která tam nemá co dělat, a proto jí bylo špatně
Ju: neumře, že ne?🥺
J: ne.. ale musíme teď dát mamince daleko víc najevo, jak hrozně jí milujeme nebo ji ztratíme.
Ju: ztratíme.. tati já nechci, aby se maminka ztratila někde
J: když ji teďka budeme každý den navštěvovat v nemocnici
J: budeme na ni hodní, budeme jí říkat, jak ji máme rádi, jak nám na ní záleží, když jí přineseme kytičku, když budeme my dva spolu držet pohromadě, neztratíme ji
Ju: dobře tati... ale strašně se o maminku bojím
Začala pobrekávat, takže jsem ji objal a sám se snažil nebrečet.
.
