PŮLNOČNÍ SLUNCE [Twillight FF]

1.Kapitola

Když Jasper pohřbíval mršinu jelena, nemyslel si, že by už mohl pít. Od Belliny narozeninové oslavy v noci předtím byl na lovu, plnil se zvířecí krví, aby uhasil žízeň a doufal, že zabrání dalším útoku. Během svého lovu Jaspera navštěvovala většina členů jeho rodiny; no, všichni kromě Edwarda s Jasperem někdy mluvili. Alice se s Jasperem občas scházela, ale z větší části ona a všichni zůstali doma a snažili se přijít na to, co dělat dál. Edward před odchodem do školy důrazně hlasoval pro to, aby se rodina okamžitě přestěhovala. Zatímco jeho přání byla vzata v úvahu, většina jasně upřednostňovala zůstat ve Forks, zůstat s Bellou a přinejmenším nedělat unáhlené rozhodnutí.

Poté, co skončil s jelenem, Jasper putoval lesem lidským tempem a jeho mysl si přehrávala události posledních 24 hodin. To, co ho nejvíce zaujalo, alespoň během toho kontemplativního okamžiku, byl rozhovor, který měl s Alicí během její poslední návštěvy.

"Jen nechápu, jak jsi to mohla nevidět." Podrážděný Jasper řekl poté, co se posadil na měkkou půdu a opřel se o strom.

Alice stála před svým partnerem a snažila se to Jasperovi vysvětlit "Moje vize se neustále mění, ale Bella dostala papírový výstřižek, který jsem měl vidět. Nic se na tom nemohlo změnit. Chápu, že jsem ji neviděla padat na stůl a pořezat  si ruku, to byla čistě instinktivní reakce Edwarda, ale i tak jsem měla něco vidět."

"Vidíš všechno, co dělám, ale tohle ti ze všech věcí nějak uniklo." Jasper pouze uvedl.

"Je mi tak líto, že se to stalo." Alice odpověděla, než se posadila naproti Jasperovi. Dlouho tam ti dva jen seděli, jejich mysl se zabývala pochopením toho, co se stalo, jak a proč. Zatímco tam ti dva seděli, Jasper byl tak pohlcen svou lítostí a vinou za to, co se stalo, že si nevšiml, že Alice vklouzla do jedné z jejích vizí.

Nakonec bylo ticho přerušeno, když promluvil Jasper, což Alici vytrhlo z její vize. "Už Carlisle a Esme udělali nějaké rozhodnutí?"

"Carlisle se přiklání k odchodu, protože ty, Emmett, a Rosalie byste měl být stejně pryč na vysoké škole. Chystal se uskutečnit několik telefonátů, hledat pracovní místo, aby zjistil, kam bychom měli jít dál. Esme je stále rozpolcená mezi respektováním Edwardových přání a pobytem tady s Bellou." Alice dodala, ale část její mysli byla zaneprázdněna nad záblesky, které viděla ve své poslední vizi.

"Měli bychom zůstat. Nebo by alespoň všichni ostatní měli. Jestli by měl někdo odejít, tak jsem to já. Byl jsem to já, kdo se včera pokusil zaútočit na Bellu. Už se pohybujeme natolik, že bychom neměli odcházet dříve, než jsme plánovali, protože jsem téměř uklouzl. Bella miluje Edwarda; musí být s ním. Nemůžu být zodpovědný za to, že ti dva jsou od sebe."

"Jazz ..." Alice začala, ale Jasper ji odřízl.

"Jejich vztah je stále příliš čerstvý, příliš dokonalý, než aby je rozdělili. Odejdu a uvidíme se, jakmile dostudujete, nebo budeme moci něco vymyslet, abyste mohli jít se mnou. Co jsi nás viděla dělat?" Zeptal se Jasper a doufal, že jeho přítelkyně bude mít odpovědi, které tak obvykle měla.

Bohužel Jasperova očekávání vůči Alici nebyla toho odpoledne splněna, když odpověděla zavrtěním hlavy. Když Jasper viděl, jak se Alicina hlava pohnula, získal zcela nové zhodnocení situace, ve které se rodina nyní nachází. Poprvé od té doby, co se připojil ke Cullenovým, byla budoucnost velkou neznámou. Alice, navzdory svému nejlepšímu úsilí, neměla co nabídnout, pokud jde o jejich budoucí cestu.

"Omlouvám se." řekla Alice, když vstala.

Když Jasper uviděl Alici stát, rychle se také zvedl na nohy. "Neodcházej."