PŮLNOČNÍ SLUNCE [Twillight FF]

2. Kapitola

Ten víkend ubíhal Jasperovi a zbytku Cullenovy rodiny pomalu, ale pro Bellu se to všechno rozmazalo. Když nespala, Bella buď jen ležela v Jasperově náruči, nebo na něm znovu plakala. Jediná skutečná přestávka od rutiny, do které se Bella toho víkendu dostala, byla, když Esme přinesla své první jídlo zhruba za den a pak o pár hodin později, když se Bella odvážila pustit, svírající Jasperovu ruku, aby získala další jídlo. Zatímco se celá rodina shromáždila v kuchyni kolem Belly, dávali si pozor na to, co kolem ní říkají.

"Bello, jestli chceš, máme další pokoj, který můžeme předělat na tvůj pokoj, zatímco tu zůstaneš s námi. Vím, že Alici a Jasperovi nevadí, když zůstaneš s nimi, ale tak můžeš mít své vlastní místo, místo, kde můžeš být sama, když potřebuješ." Esme navrhla, když přemýšlela o různých místnostech v domě a o tom, který z nich by mohl být renovován na ložnici.

Bella se podívala na Esme, na jejích rysech byl výraz mírného překvapení. "Nechci tě obtěžovat o nic víc, než jsem to udělala. Stejně zítra půjdu domů."

Rovnoměrný tón, který Bella použila, se nikomu nevyhnul a všichni si mohli všimnout, jak sklíčená byla, když musela přiznat, že se musí druhý den vrátit do reality - domů a do školy.

"Nemusíš, pokud na to nejsi připravená." Esme odpověděla a podívala se na Alici nebo Jaspera, aby jí odtamtud něco vyzvedli.

"Vlastně, jestli se rozhodneš, že tu chceš zůstat, bude potřeba jen to, že Esme a já budeme mluvit s Charliem, aby souhlasil s tím, že zůstaneš. Samozřejmě, že přijede na návštěvu, ale vysvětlíme mu, jak jsi na tom s námi prozatím lépe. Víš Charlie, emoce nejsou jeho silná stránka a on by nevěděl, jak jinak ti pomoci, než abys zůstala s námi." Alice vysvětlila a vzala Bellinu ruku do své, když mluvila.

Bella se podívala dolů na ruku, kterou teď přikryla jedna z Aliciných, a pak přesměrovala svůj pohled na svou kamarádku. "Jsi si jistá? Už jsem způsobila, že jeden člen této rodiny odešel, a obtěžovala jsem vás všechny."

"To je směšné." Emmett okamžitě řekl, což mu vyneslo pár pohledů od jeho rodiny na jeho slovo. "Stalo se to, že teď mám malou sestru a ona by tady zatraceně měla žít, abych ji mohl obejmout, kdykoli budu chtít." Aby zdůraznil svůj názor, Emmett přešel přes kuchyň k Belle a opatrně ji vzal do velkého medvědího objetí. Bella váhavě zvedla ruce z pultu a omotala je kolem Emmettova velkého rámu a objetí opětovala.

"Děkuji." Bella řekla po několika okamžicích, její hlas byl tlumený Emmettem a jeho blízkostí, ale to nezastavilo Cullenovy, aby slyšeli, co říká.

"Nemusíš nám děkovat, Bello. To, co řekl Emmett, platí pro nás všechny. Jsi naše sestra nebo dcera a jsme rádi, že tu s námi zůstáváš, abychom mohli udělat vše pro to, abychom tu pro tebe byli a pomohli ti právě teď." řekla Rosalie a přešla k Belle a Emmettovi. Rosalie položila ruku na Emmettova a Bellina záda a připojila se k objetí.

Jak Rosaliina slova zaznamenávala Bellinu mysl a pak její činy, došlo k znatelnému posunu v tom, co cítila. Ze svého místa poblíž Emmetta Jasper cítil, jak se Bella změnila z pocitu bezmocnosti na milovanou a mírně nadějnou, s nádechem zmatku, když se Bella snažila smířit se skutečností, že Rosalie přešla od toho, že ji neměla ráda, k tomu, že ji viděla jako sestru. Náhlý posun pohltil Belliny myšlenky natolik, že si Jasper nemohl pomoci, ale byl pobaven, ale také ocenil změnu.

"Máš něco, o co by ses chtěl podělit s námi ostatními?" Esme se zeptala, když si všimla jiného výrazu, který nyní zdobil tvář jejího syna. Spíše než chladná, odhodlaná maska s ustaranýma očima byl Jasper uvolněný a zjevně v lepší náladě.