PŮLNOČNÍ SLUNCE [Twillight FF]

4. Kapitola

Alicino přemítání o jejích vizích a už tak zjevné pouto mezi Jasperem a Bellou se přerušilo, když uslyšela kroky blížící se k Bellině pokoji. Alice se dívala na Bellu a soustředila se na zvuk kroků a rozpoznala Jasperovu siluetu, když se přiblížil. Alice se podívala na dveře, když se otevřely, a vnímala Jasperovo klidné, ale pocuchané chování. Alice poslala zvědavý pohled Jasperovi a brzy dostala vysvětlení.

"Bylo tam pár vyvrácených stromů." Jasper tiše řekl, aby Bellu nerušil.

Poté, co za sebou Jasper téměř tiše zavřel dveře, vešel do místnosti a zastavil se u kraje Belliny postele. Při pohledu na Bellu, která ležela na zádech, s hlavou otočenou doprava, když spočívala na polštáři, z ní nevycházel žádný pocit, který by Jaspera znepokojoval. Jasper se rychle podíval na Alici.

"Jak se cítí?"

Alice si zastrčila nohy pod své malé tělo a setkala se s Jasperovým pohledem. "Už nějakou dobu spí. Mezi sedativem a vším ostatním se pro ni věci právě teď zastavily. I když to není ideální, alespoň jí to nabízí odpočinek."

Jasper přikývl, než se na okamžik podíval na Bellinu nehybnou postavu. Jasper se podíval dolů a přešel k místu, kde seděla Alice, posadil se před ní a vzal její ruku do své.

"Jak ti je?" Zeptal se Jasper a litoval, jak málo pozornosti věnoval Alici v posledních několika dnech.

Alice nabídla Jasperovi malý úsměv. "Daří se mi dobře. Není snadné vidět Bellu takhle, ale to, co jsem viděla v její budoucnosti - to dělá mnohem snazší vypořádat se s přítomností. "

Zaujatý Jasper tlačil na další informace. "Co ještě jsi u Belly viděla?"

"Bella bude za pár měsíců nesmírně šťastná. Všechna ta bolest, ve které se právě teď nachází, všechno, co vytrpěla, bude z velkého důvodu a nakonec bude šťastnější, než kdy byla s Edwardem." Alice opatrně odpověděla, nechtěla toho prozradit příliš mnoho, protože ještě nechtěla mluvit s Jasperem o jejich vztahu a nechtěla mu poskytnout žádné stopy o jeho budoucnosti s Bellou.

"Kam do toho všeho zapadáš?" Zeptal se Jasper a vrátil pozornost zpět k Alici poté, co byla odsunuta na vedlejší kolej.

"Samozřejmě jí pomáhám dosáhnout toho štěstí." Alice rychle odpověděla svým pravidelným, bezstarostným tónem.

Jasper si nemohl pomoct, ale zasmál se Alicině nadšení a velké lásce k Belle. "Má štěstí, že tě má jako sestru. Udělala bys pro Bellu cokoliv, kdyby to znamenalo, že bude v bezpečí a šťastná."

Když Alice uslyšela Jasperova slova, v duchu zavrtěla hlavou. Jasper netušil, jak přesná jsou jeho slova pro pozici, do které ji Aliciny vize postavily. Toto krátké prohlášení však také posloužilo jako důkaz pro Alici, že dělá správnou věc. Jasper byl důležitou součástí jejího života, ale tato kapitola jejího života se chýlila ke konci a byla na řadě Bella, aby byla vděčná za to, že má Jaspera ve svém životě a že ho miluje.

On je přesně to, co teď potřebuje, a ona je přesně to, co on potřebuje, aby byl konečně sám sebou. Po všech těch letech si tu šanci zaslouží. Pomyslela si Alice, na tváři se jí usadil zasmušilý úsměv.

Jasper si všiml výrazu na Alicině tváři a zachytil její rychle se měnící emoce, Jasper pronesl. "Jaké myšlenky se ti teď honí hlavou?"

"Jen jsem přemýšlela o tom, že máš pravdu." Alice rychle odpověděla, Jasperovi úplně nelhala.

"Jo, no, už dávno jsem se naučil nikdy nesázet proti tobě a jak úžasná dokážeš být." řekl Jasper předtím, než si přiložil Alicinu malou ruku ke rtům a políbil ji.