PŮLNOČNÍ SLUNCE [Twillight FF]

7. Kapitola

Bella chodila s Alicí do školy a každou hodinu si střídavě dělala poznámky a seděla a hrála si s náramkem, který pro ni Jasper vyrobil. Během oběda se Alice snažila napodobit předchozí den a udržet konverzaci v chodu, ale Bella byla tišší.

Jasperova nepřítomnost už ji zasáhla. Alice si pomyslela, když se na chvíli odmlčela, než přesunula konverzaci na esej, kterou jim jejich učitel angličtiny zadal v předchozí hodíně.

Bella zvládla zbytek dne a jakmile zazvonil poslední zvonek, rychle vstala ze svého sedadla, připravená vrátit se do domu Cullenových. Když Alice odcházela na parkoviště, doufala, že Jasper tam bude, protože bylo jasné, že ho Bella chce znovu vidět. Bohužel Alice neviděla, co se stane, a Belle nemohla nic nabídnout.

Když jela po klikaté příjezdové cestě, Alice se soustředila na přední částdomu a byla zklamaná, když neviděla Jaspera, jak na ně čeká. Alice se rozhodla zaparkovat nejprve v garáži, vešla dovnitř domu s Bellou a jakmile byla uvnitř, Alice dostala potvrzení od Esme.

"Ještě se nevrátil." Esme tiše řekla Alici.

"Mám jí to říct?" Zeptala se Alice v odpověď.

"Dělej to, co si myslíš, že je nejlepší." Esme odpověděla, než obrátila svou pozornost k Belle. "Jak probíhal dnešek?"

Bella pokrčila rameny. "Bylo to fajn. Naštěstí se přesunuli k tomu, aby mluvili o někom jiném, nebo se v tom jen zlepšili."

Esme se zamračila nad Belliným tónem, vykročila dopředu a objala Bellu. "Nebo si uvědomili, že jsou pošetilí, když se k tobě chovají tak, jak se chovají."

Bella objetí opětovala a lehce objala Esme. "Díky."

Esme stiskla Bellu trochu pevněji, než ji dala pusu na temeno hlavy.

"Měla bych se pustit do práce." řekla Bella, odstoupila od Esme, její oči se mihotaly na schodišti, než se vrátila k Esme a Alici.

"Samozřejmě. Příjď dolů, až budeš připravena na večeři." řekla Esme a nabídla Belle malý úsměv.

Bella přikývla a šla nahoru a pak chodbou do své ložnice. Bella za sebou zavřela dveře a byla zklamaná, když neviděla Jaspera sedět ve svém pokoji. Když ji nepozdravil, Bella doufala, že na ni možná bude čekat nahoře, ale v jejím pokoji nebyla žádná stopa po Jasperovi. Bella si povzdechla, posadila se na postel a začala pracovat na svých domácích úkolech, což se ukázalo jako průměrné rozptýlení. Zatímco se chvíli soustředila, Belliny myšlenky nakonec bloudily a přiměly ji, aby se zamyslela nad Jasperem.

Vím, že jejich lovecké výpravy někdy trvají nějakou dobu, ale proč teď? Proč prostě nezůstal poblíž? Proč musel odejít? Ach Bože, řekla jsem něco nebo udělala něco, abych ho vyhnala? Všichni říkají, že je to lovecký výlet, ale to prostě nezní správně. Kryli ho, jen mi nechtějí říct, že odešel.

Tyto a podobné myšlenky zůstaly u Belly, když se snažila pracovat, polovičatě dokončovala své úkoly. Bella byla tak ponořená do své práce a myšlenek, že si nevšimla ubíhajícího času, dokud Esme nevstoupila dovnitř s podnosem s jídlem.

Při pohledu na hodiny Bella viděla, že je po 20:00. "Páni, netušila jsem, že už je tak pozdě."

"Neboj se. Udělala jsem ti nějaké makarony a sýr. Myslela jsem, že bys teď mohla požít nějaké lehké jídlo." řekla Esme, když předávala podnos Belle a položila jí ho na klín.

"Díky." Bella řekla, než vzala vidličku a snědla některé z makaronů.

Když Bella jedla, Esme se rozhodla uklidit, nejprve sebrala knihy z Belliny postele a položila je na odkládací stolek. Když Esme procházela místností, zvedla a vyčistila, tam kde to bylo nutné. Čas od času Belliny oči zabloudily k Esme, ale pokračovala v tichém jídle, i když si všimla, že Esme nejenže nemluvila, ale uklízela. Něco se dělo.