PŮLNOČNÍ SLUNCE [Twillight FF]

9. Kapitola

"Chci jít spát." Bella řekla Jasperovi, který jen přikývl, než vstal a opustil místnost, aby Bella mohla mít své soukromí, když se připravovala do postele.

Jasper kráčel chodbou do svého pokoje, prohlédl si své knihy a vybral si jednu ke čtení, zatímco seděl s Bellou, zatímco spala. Jasper čekal ještě několik minut a začal listovat knihou, když uslyšel Bellu říkat jeho jméno. Jasper s úsměvem vyšel ze svého pokoje, rád, že navzdory všemu, čím Bella v tu chvíli procházela, stále chtěla, aby byl s ní.

Jasper otevřel dveře, vešel do Bellina pokoje a poté, co položil svou knihu na odkládací stolek, si lehl na postel na své obvyklé místo. Přitáhl si Bellu k sobě a Objal její stočenou postavu.

"Neboj se, všechno časem vyjde." Jasper zašeptal Belle, když jí rukou projížděl vlasy.

V reakci na to se Bella přiblížila k Jasperovi a omotala mu paži kolem střední části. Zatímco tam Bella ležela s Jasperem, nechala své myšlenky bloudit, protože Jessičina slova ji neustále strašila v mysli.

Ale Jasper a já takoví nejsme. Ano, sblížili jsme se, sblížili jsme se více, než jsem si kdy myslela,  ale jsme jen přátelé, nic víc. Byl to on, kdo mě našel, postaral se o mě, pomohl mi to překonat. Pak se s ním Alice náhle rozešla a oba jsme měli bolest z nečekaného zlomeného srdce, se kterou jsme se museli vypořádat, a je jen přirozené, že jsme se na sebe spoléhali, že?

Co když měla Jessica pravdu? Bylo by to tak špatné? Zeptal se hlas v zadní části Belliny mysli, což ji přimělo zamyslet se nad touto možností.

S těmito myšlenkami v mysli Bella pomalu usnula a nakonec se uvolnila proti Jasperově nehybnému tělu. Jasper zůstal s Bellou, dokud si nebyl jistý, že tvrdě spí, opatrně se vymanil z jejího sevření a pak se přesunul na své křeslo.

Jasper se usadil na sedadle a popadl svou knihu, ale neotevřel ji. Místo toho seděl a pozoroval Bellu, jak spí, a vzpomínal na kousky rozhovoru s Jessicou, o kterých mu Bella vyprávěla.

Bella řekla, že se Jessica ptá, proč jsem to byl já, kdo ji vysadil, proč by jí to vadilo? Jasper se v duchu zeptal sám sebe, na což má téměř okamžitou odpověď. Jessica si myslí, že Bella a já jsme spolu. A ta myšlenka, ta myšlenka Bellu trápila natolik, že ji to rozčílilo.

Ty hlupáku! Bella tě miluje. Přemýšlej o jiném vysvětlení. Ten otravný hlas v zadní části Jasperovy mysli řekl.

Místo toho, aby Jasper seděl a četl celou noc, seděl a přemýšlel a představoval si různá vysvětlení Bellina chování.

Následujícího rána se Bella probudila sama a skutečně Jaspera vytrhla z jeho myšlenek.

"Jsi v pořádku?" Bella se zeptala, jakmile byl Jasper zpátky v přítomnosti.

"Jo, jen jsem se na okamžik rozptýlil." Jasper odpověděl, než vstal.

"Počkej, než půjdeš..." Řekla Bella, vstala z postele a přešla k Jasperovi. "Jen chci, abys věděl, že je mi líto, jak jsem se včera chovala. To, co Jessica řekla, mě prostě rozhodilo a já jsem opravdu nevěděla, jak to všechno zpracovat. Omlouvám se."

Jasper nabídl Belle malý úsměv a objal ji. "Neboj se. Jen mi slíbíš, že mi o tom jednou řekneš, ano?"

"Nakonec." Bella odpověděla, když se odtáhla od Jaspera.

"Dobře, jdi se připravit do školy. Jen abych ti dal vědět, že dnes mají být bouřky." Řekl Jasper, hlavně proto, aby Bella věděla, že Alice s ní ten den půjde do školy.