Z králova rozkazu✔

Kapitola desátá

Dlouhovlasý muž opět pokuřoval doutník, div se jim ještě neudusil. Těžce závislý a zároveň velmi hrabivý.

„Tvé nápady nám zatím moc neprospěly, můj drahý příteli. To ale neznamená, že nejsi a ještě teprve nebudeš užitečný. Tentokrát můžu navrhnout plán já a ty mi k tomu moc dobře pomůžeš. Připijeme si na to?“ otázal se dlouhovlasý plešatého.

Chlápek přikývl a ďábelsky se zazubil. Ťukly si spolu se zlatem zdobenými číšemi.

„Na naše zdraví,“ ten na pohled s menším štěstím se jako první napil a jeho společník se zatvářil po jeho slovech velmi cynicky.

„Ne, na tvoje zdraví, já ho totiž potřebovat nebudu,“ nechal se slyšet dlouhovlasý.

A tímto skončilo dlouholeté přátelství. Muži na jazyku chuť vína zůstala a nepůsobivě stékala z jeho úst, když se svalil k zemi. Oči hleděly směrem k sloupu a jeho duše nejspíš až v tento moment cítila pocit viny, pokud vůbec.

***

„Slečno, myslím že by mi vaše pomoc mohla být prospěšná. Udělám z vás svoji ženu a mocnou paní, nestála byste o tuto nabídku?“

Lilian pohrdavě zavrtěla hlavou. Tohoto muže nikdy neměla v oblibě. Vždy se jí hnusil a to ani nevěděla proč tomu tak je.

„Myslím, že jste si špatně vyložil můj charakter. Já nejsem pomstychtivá a Erica Harrisona Wallacea jsem skutečně milovala. Nemám potřebu se mu pomstít a nikdy mu neublížím, nezajímá mě, co si o tom myslíte, ale radši se nechám zabít než abych se přidala na vaši stranu.“

***

Eric a Elisabeth byli pozváni do sídla auremského krále mezitím, co se bude jejich zámek muset dát do pořádku.

„Auremské království založil můj pra pra pra pra pra předek Nicholas R. De. Aurem, který definoval naši zemi jako nejlepší naleziště zlata. Tvrdí se, že byl druhorozený ze dvou bratrů, ale jeho sourozenec zemřel nešťastnou náhodou. Nicholas se stal poručníkem jeho dcery, která byla později nalezena mrtvá v lese společně se synem od ladiče klavírů. Podle legendy byl již od dávna klavír v našem království znám jako ten nejpůsobivější nástroj a záhadně přišel do naší země daleko dřív než v okolních království. Z generace na generaci se tento příběh šířil, aby nebyl zapomenut,“ králův hlas se na chvíli zastavil.

Elisabeth se vedle Erica mírně zavrtěla a pod stolem si s ním propletla prsty.

„A co tím chcete říct?“ otázala se.

Eric její malou dlaň stiskl a jemně ji pohladil.

„Nebuďte netrpělivá. Však já se k tomu dostanu,“ udělal dramatickou pauzu „K bohatství se však dostal až když jeho neteř byla dávno mrtvá. Už dříve byl bohatý, ale králem nově nalezené země se stal až poté. Chybělo mu velmi málo ke věcné slávě. Neměl totiž žádného dědice, kterého by mohl ovládat. Prohlásil za svého syna obyčejného mladého muže, který mu ve skutečnosti nebyl nijak blízký a posadil ho na trůn. Byla to jen přetvářka a Julian Cathey pouze loutka. Kluka oženil a brzy poté jeho žena otěhotněla. Nicholas byl opět chytrý a do kolébky podstrčil své vlastní dítě a nahradil jím Julianova syna. Brzy zmizel z cesty i Julian a vdova Leticia zůstala na trůně sama, vychovávajíc dítě, které ani nebylo její. Nicholas měl pojistku, že jeho dynastie nikdy nezmizí a zároveň nebyl příliš na očích, aby nikdo nemohl postřehnout všechny ty vraždy a pikle, které za celý svůj život napáchal. Historie se opakuje akorát tentokrát jiným směrem. Jaká ironie.“

Zazvonil na zvonek a nechal do místnosti vstoupit čtyři neznámé muže.

„Ne, tentokrát se nenecháme zabít, strýčku,“ Elisabethin hlas byl plný sarkasmu, zněl přeslazeně a zároveň bylo jasné, že svá slova nemyslí vážně.

Eric se rozhodl, že bude pokračovat ve hře, kterou začala jeho družka.

„Měl jsi pravdu. Sice se historie opakuje, ale teď to budeš ty, kdo bude mrtev.“

Na králově tváři se objevil úšklebek.

„To je nemožné, akorát se mi snažíte postavit. Stejně tak jako vždycky,“ konstatoval, ale jeho hlas se zachvěl.

Najednou se dveře prudce rozrazily. Stál tam Mason. Vzdorovitě pozvedl bradu. Jeho vlasy byly světlé a oči plné zloby. Po schodech zněly kroky, jak se nahoru dobývali další lidé. Mason máchl mečem a dal se do boje s jedním z auremských vrahů. Eric neotálel a přidal se k němu, Elisabeth se snažil schovat za svými zády.

Dívka v tento moment zalitovala toho, že s sebou nemá své milované šípy, alespoň by si nepřipadala tak hrozně moc na obtíž. Masonovi věrní přátelé brzy také vstoupili do místnosti a pomohli vyřešit nastávající chaos. Všichni Maxmiliánovi vrazi byli mrtví. Mason věděl o všem, co se bude dít, ale nechal si to pro sebe, protože nechtěl ztratit možnost překvapení. Měl strach, že jeho plán nevyjde a právě proto vůbec nic neprozradil. Posledním mrtvým byl Maxmilián. Elisabeth neměla v plánu ho zabít, jenže když se pokusil napadnout jejího bratra, na nějž měl nehorázný vztek, tak se neovládla. Sebrala Ericovi meč a vrazila ho Maxmiliánovi přímo do hrudi. Na nic nečekali a ihned se vydali pro matku od Elisabeth a Masona. Elisabeth v tento moment ovšem nepočítala s tím, že to byl její otec, kdo se spikl společně s Maxmiliánem a doplatil za to životem. Všichni čtyři utekli za hranice království a rozhodli se začít jinde. Na lepším místě, v království, které nebylo vytvořeno a zpečetěno krví.