Z králova rozkazu✔

Kapitola třetí

Nevěsta pomalu vcházela dovnitř. Kolena se jí klepala a v hlavě přecházely sny z minulých nocí. Bála se koho u oltáře spatří. Zpočátku mu ani nevěnovala pohled. Její srdce přehlušovalo tiché kroky po červeném koberci. Houfy lidí ji znervózňovaly a oltář, na nějž zatím neměla odvahu se podívat ještě víc. V krku jí vysychalo a žaludek se klepal. Nakonec zakotvila vedle svého snoubence. Šokovaně na něj zírala. Docházelo jí, kdo je na pozici Erica H. Wallacea. Opětoval kontakt jejich očí a tvářil se výmluvně. Již teď věděl, že mu to dívka později spočítá. Kněz svazoval jejich zápěstí, jak bylo v jejich království zvykem a poté si dvojice byla nucena vyměnit sliby. Elisabeth se ulevilo, když to měla za sebou.
Hned po konci se společně s hosty sešli u velkého honosného stolu z leštěného skla.

„Příště byste se mohl snažit být víc nenápadný, pane,“ promluvila tichým, ale vyrovnaným hlasem, Erica až děsilo, jak dokázala mluvit kousavě a zároveň klidně.

„Vyřešíme to později, ano? Teď musíme zahájit přípitek, má drahá.“

Elisabeth protočila očima a doufala, že tohle nikdo neslyšel.

„O tomto oslovení si taky brzy promluvíme,“ neodpustila si.

Eric vytvořil grimasu, co zřejmě měla vypadat jako úsměv a nabídl své novomanželce rámě. Elisabeth ho přijala, ale tím její snaha končila, stejně se všechno bude dít jinak až zůstanou sami, usmyslela si.

Eric pronesl svůj zdlouhavý proslov a poté nadzvedl číši. Jeho žena ho napodobila a vylila do sebe obsah sklenice. Hlava se jí mírně zatočila. Nahodila úsměv a mírně zakolísala, silněji se chytla za Ericovu paži, aby neupadla. Po chvíli už byla na zemi. Eric na ní zděšeně pohlédl a klesl k zemi, byl na kolenou aby zkontroloval její puls.

Dýchala, ale už ho dávno nevnímala. V momentě zasloužil, aby se probudila a začala na něj křičet, nadávat, cokoliv radši než tohle. Chytil ji pod koleny a nesl ji pryč. Pohyboval se stejně frustrovaně a neklidně jako se cítil.  Elisabeth slyšela v podvědomí, jak při chůzi kleje a shání lékárníka. Položil jí do měkkých peřin a vztekle procházel po místnosti sem a tam, čekal až se pan Eastern dostaví. Upravil Elisabeth vlasy, aby je neměla ve tváři a povzdechl si. Sám sebe v mysli uklidňoval, že všechno bude v pořádku.

Možná tento sňatek nechtěl, jenže to neznamenalo, že by své manželce přál smrt. Po pravdě se i bál, když viděl, jak sebou švihla přímo k zemi, sice si to neuměl moc přiznat, ale v podvědomí to věděl. Nikdy nikomu nic špatného nepřál a to ani v tomto případě.