Vlčice Shildie

2. Kapitola- Teď už jsem starší

Už uběhl nějaký ten pátek a je mi 17. Pořád přemýšlím nad mou mámou a tím co říkala. Anderii říkám že jdu do lesa poslouchat ptáčky a že se tam jdu koncetrovat ale to není pravda. Chodím tam za mou smečkou. Jsem alfa samec a je nás třicet.
Jsme hodně velká smečka. Ten den jsme šli já Michel a Katrine na lov pro smečku. Ostatní zatím dobíjela další pole pro naši smečku a tím pádem ostatní vlci budou s námi a povedeme válku proti lidstvu. Michel něco uslišela a zavila strašně hodně. Lovci ji slišeli. Ale tím že zavila chránila ostatní.

Běžela někam, kde naši smečku nenajdou. Tvrdohlavá hnědá vlčice bojovala statně. A pak jsme já a Kathrine přiběhly za ní. Všechny čtyři lovce jsme stěží zabily. Pokaždé když někoho rostrhám tak jsi spomenu na mámu a tátu. Pak jsme se převtělily na lidi a šli jsme do nemocnice. Michel má zlomené žebro a nohu. Všem jsme řekli že spadla z menší skálky.

Už mně nebaví lhát. Ale Michelin táta je taky vlkodlak a všechno ví protože patří do mé smečky. Michel je blondínka. Červenovlasá Katrine má alespon matku která stratila schopnosti ale nikdo neví proč. Ale já nemám nikoho. Myslím vlkodlacké rodiče. Doktorka říkala že bude v pořádku. Šli jsme s Katrine ven z nemocnice ale Kat si všimla jednoho od těch chlapíku do chtěli zabít Michel. Mluvil o jakém si vlkovi. Nikdo mu to ale nevěřil přotože se lidé domnívají, že nás dočista v širokém městě vyhladily. Miroj je sice velký stát ale vyhladily prý i Arojin a Nobel.