8.Kapitola-Už nemužeme bojovat!

16 4 0
                                    

Po nějaké době už si připadám jako bych už nepatřila do smečky natož abych byla alfa samec. Nemužu odstoupit. Kvuli Michel a Katerine, kvuli Lindě a Markíze.Kvuli Simonovi, kvuli Andrei, kvuli naší smečce a touhou po vítěztví, kvuli mím rodičum a vlkodlakum se stejným nebo podobným příběhem, ale hlavně kvili sobě.

Moje myšlenky jsou smíšené. Mám pocit že už nemám sílu jít dál. Muj život se bortí pod nohama. Ze smečky se stává pomstichtivá a krvavá smečka vlku, mí "rodiče" jsou rozvedení. Už mám jenom Andreu. A Simon....... Nevím co si mám těď myslet. Ale vždycky když se na něj podívám a on se usměje rozbuší a zase zastaví srdce. A potom máma, táta, požár atd.
To mě vždycky postaví na nohy .

Přišel Erik. Velmi nahlas jsem polkla. On se jenom usmál. A hned zase rychle odešel. Markíza na mě zavolala. Otočila jsem se za ní a ona
pokývala hlavou jako kdyby chtěla říct ne.

Dlouho jsem nad tím přemýšela. "Hej všichni! Už nemuže bojovat!" řekla jsem hodně nahlas. "Shildie, co to děláš? " řekl udiveně Simon. "Ano, už je to tak. Lišky jsou hodně silné a lidi....."

Jdeme s Lindou a Markízou někde kde nás nenajdou. Já vím že tady máte rodiny. Vemte je s námi." " Tereso! Přestan!" Simon naštvaně řekl. "Promin Simone, ale jsem vudce a já vím co je pro nás dobré a co ne."
"Jde teda někdo se mnou?" Katerin a Michel zvedli ruku. Potom jich zvedlo asi dalších patnáct ale zbytek nic. Tak jsme teda šly.

Děkuji za Vaše voty a děkuji že to čtete. Ps: koment by potěšil.

Vlčice ShildieKde žijí příběhy. Začni objevovat