7.Kapitila

4 0 0
                                    

Ve škole byla v celku nuda. Povídali jsem si dneska o stropu Sixtinské kaple.  Je mi jasné, že to nikomu nic neřekne ale všichni známe ty dvě ruce co se skoro dotýkají. Tak to je od toho stropu.
Po škole jsem běžela na brigádu, neboť jsem se ve škole zdržela kvůli jednomu projektu ,  který jsem zapomněla odevzdat.
Jak jsem běžela přes silnici tak do mě vrazil Alex s autem plným jídla.
Pak si jen pamatuji , že ztrácím vědomí.

...........

Po otevření oči jsem uviděla bílé zdi a cítila vůní dezinfekce. Když jsem hlavu otočila na levou stala tak Olivia , Dylen a Cameron i Alex.
Olivia začla mluvit. Mně chvilku trvalo než jsem začla vnímat.
"Bože můj. Eleanor. Báli jsme se o tebe. Co tě to napadlo běžet přes silnici a nedávat pozor jestli něco nejede."
Trvalo mi než jsem našla pořádná slova abych ji řekla odpověď. Ale nakonec jsem je našla "Promiň. Ale zapomněla jsem project do školy. Takže mě učitel zdržel, no a já nestíhala. A nechtěla jsem přijít pozdě."
Já vím, že to byla moje chyba. A, že můj život je cennější než to jestli budu mít nebo nebudu mít brigádu, neboť jsem přišla pozdě.
Olivia chtěla něco říct ale nestihla to , neboť přišel doktor a začal mluvit na mě "Slečno máte štěstí. Naštěstí není potřeba operace ale máte zlomenou nohu ."
Já se pouze přiměla k tomu si odkrýt peřinu a podívat se na čistě bílou sádru.

Pak mi pouze řekl, že mohu domu ale nesmím tak být samá, že když mám kamaráda a snoubence co studuje medicínu tak , že bude ideální když bude semnou  alespoň jeden z nich.
Já jsem se ptala jak jako snoubence. Na to mi řekl, že slečna Olivia řekla, že Cameron je můj snoubence.
Když odešel tak jsem se na Olivii podívala tak vražedným pohledem, že kdyby šlo tak by ji ten pohled zabil.
Ona mi na to jen řekla :" Oni nás nechtěli pustit. Tak co jsme měli dělat? A nevěděla jsem jestli nás pustí když řeknu o Cameronovi , že je tvůj přítel tak proto snoubenec."
Alex se ještě pak omluvil jak mě tak i Cameronovi. Což se mi nelíbilo , takže jsem jen řekla:"Ale on není můj snoubenec ani můj přítel. Takže se mu omlouvat nemusíš. A i kdyby byl tak by ta omluva měla být jenom moje. "

Naštěstí jsem odešli no a Alex musel do bistra , takže semnou domu jeli jen oni tři.

Kolem desáté večer musel Dylen a Olivia domu. Já posílala domu i Camerona. Ale všichni říkala, že má být semnou když může.

"Vážně není potřeba aby tu semnou byl je mi už dobře." Cameron na to jen řekl:" To je jedno může se ti něco stát během večera. Nejlépe si tě měli možná i den dva nechat v nemocnici. Co by taky udělali kdyby si nemysleli , že máš snoubence co studuje medicínu."

Sice se mi z nelíbilo ale nepodařilo se mi je přesvědčit.

Lehla jsem si na gauč a pustila jsem si anime co jsem od včerejška začla dívat.
K mým nohám si sedl Cameron s černou fixou a začal mi něco čmárat na tu sádru. Sice se mi to dvakrát moc nezamlouvalo ale nevšímala  jsem si toho , neboť neumím japonský takže jsem se musela soustředit na titulky.
Po skončení jednoho dílu jsem to vypla a podívala sem se na tu sádru. Byly na ní japonské znaky u , kterých jsem nevěděla co znamenají ale moc se mi líbili.
Moje máma mluvila japonský a já bych chtěla jednou také.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Apr 08, 2022 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

mělo to tak býtKde žijí příběhy. Začni objevovat