Rich Boy『JIKOOK』

ᴋɪss

Probudilo mě malé polechtání po tváři. Otevřel jsem tedy oči, a trochu sebou cukl. ,,Jak ses tu dostal?" optal jsem se, a promnul jsem si oči. ,,Máš milou mamku, pustila mě za pusu" zasmál se, a daroval mi malý polibek. ,,Haha" pokroutil jsem očima, a podíval se mu do očí. ,,Začínáš mě vytáčet, Jungkooku" vydechl jsem, a pohladil jsem ho po vlasech. ,,Možná, ale víc vytáčím tvého tátu" lehl si ke mně, a objal mě pevně kolem pasu. Spí se mi s ním dobře. Ve všech směrech. Přitiskl jsem se tedy víc k němu, a hlavu jsem si položil na jeho hrudník. Už jsem ani nepípl. To stejné i Jungkook. Oba jsme zkrátka byli už ticho. Pomalu jsem začal usínat, mezitím co mě Jungkook výskal ve vlasech.

Ráno jsem se díky Bohu vzbudil na čas, no, Jungkook nikde. Hledal jsem ho, ale nebyl tu. ,,Jak Casanova" zamumlal jsem, a šel jsem se teda připravit. Táta mě samozřejmě šel zkontrolovat, pro jistotu. Ještě mě upozornil, že se mám chovat, a odešel. Já jsem si vzal jen svůj batoh, a vyšel jsem z domu po svých. Myslel jsem si, že Jungkooka potkám třeba po cestě, ale nic. Moc jsem to ale neřešil. Ve škole jsem se stavil ještě na toalety, kde jsem se malinko poupravil, dal si balzám na rty, a zamířil do třídy. Posadil jsem se na místo, vytáhl si věci, a tužkou jsem začal čmárat po lavici. Čekal jsem, že se už objeví. Ale on pořád nikde. Napsal jsem mu, ale ani na svou zprávu jsem nedostal odpověď. Začal jsem si malinko dělat starosti. No, nějak jsem to bez něj přežil. Dokud nepřišlo na tělocvik. Nic jsem dělat nechtěl, tak jsem se mezitím schoval na toalety. Posadil jsem se ke zdi, a projížděl jsem si Instagram. Netušil jsem, co mám dělat. Nudil jsem se. Normálně bych pozoroval Jungkooka, jak cvičí. Teď tu ale nebyl. Tělocvik moc nemusím, takže se mu docela dost vyhýbám. A zatím mi to prochází. Po chvíli jsem uslyšel kroky, které se blížili ke dveřím. Telefon jsem strčil do kapsy, a šel se schovat do kabinky. Netuším, kdo to byl, ale vešel dovnitř. Nebyl sám. Uslyšel jsem ještě dívčí hlas. ,,Nikdo tu není, a máme hodinu čas" řeklo to děvče. Snažil jsem se ani nedýchat. ,,Tak to abychom začali hned" ten hlas mi byl povědomí. No, nechal jsem to tak. Zakryl jsem si ústa, a díval se před sebe. To, co se dělo dál, nebudu zmiňovat. No, někdo mi zavolal. A já si v tu chvíli vzpomněl, že jsem si nevypl zvuky. Takže jsem byl prozrazen. ,,Kdo je to?" hovor jsem hned zavěsil, a skrčil se. Do háje. No, potom ten kluk otevřel dveře, a vytáhl mě ven, přičemž mě hned žduchl na zem. Kluk z vyššího ročníku, Jungkook mi o něm povídal. A to děvče, to byla ta stejná slečna, která jela po Jungkookovi. Z naší třídy. Zřejmě se taky ulívá z tělocviku. ,,Tohle děláš často?" promluvila, a naklonila se ke mně. Mlčel jsem. Měl jsem docela strach. ,,Nemyslela jsem si, že zrovna ty budeš tak úchylný" zasmála se, a přehodila si přes sebe svoji riflovou bundu. Je ve třídě docela populární, proto jsem k ní měl docela respekt. Nechtěl jsem si ani dělat problémy. ,,Nejsem úchyl" zamumlal jsem, a postavil jsem se. Ten kluk odešel. Vypadal naštvaně, asi jsem mu vzal jeho šanci si vrznout. ,,A proto se tady schováváš?" dloubla mi prstem do hrudi. Byla sice menší než já. No, k ženám jsem se odjakživa choval jen slušně. Nikdy bych žádné nezkřivil vlásek. ,,Myslíš si snad, že když tvůj tatík je ředitel, že ti všechno projde? Tady nejsi u zbohatlíků, takže nečekej takové zacházení" pohrozila mi, a strčila do mě. Jen jsem se na ni vystrašeně díval, a mlčel jsem. Bál jsem se cokoliv říct, no, z části měla ve svém malém proslovu pravdu. Tady se ke mně každý bude chovat, jako k odpadu. Na bohaté rodiny se tu pohlíží jinak. Předtím jsem byl někdo, teď jsem nikdo. ,,Jsi jako malé štěně" uchechtla se, a svou malou dlaň položila na mou tvář. Podíval jsem se jí do očí, a stále ze sebe nevydal ani hlásku. ,,Na úchyla ale nevypadáš tak strašně" darovala mi malý polibek, poplácala po tváři, a s úsměvem odešla. Chvíli jsem se ještě nepohnul. Netušil jsem, co to mělo znamenat. Nechal jsem to ale plavat, a podíval se na telefon. Volal mi Jungkook, a taky mi psal. Šel jsem si tedy rychle do třídy pro batoh, a se zazvoněním jsem odešel pryč. Díky Bohu, že to byla poslední hodina. Venku jsem mu chtěl zavolat zpátky, jenže tam na mě už čekal.

,,Kde jsi byl?" zeptal jsem se, a podíval se na něj. ,,Nejdřív mi vysvětli jednu věc, od kdy nosíš rtěnku?" lehce se zamračil, a palcem mi přejel po rtu. ,,Vysvětlím ti to, jen už chci být doma" chytl jsem ho za zápěstí, a táhl ho pryč od školy. Dotáhl jsem ho úspěšně až k sobě domů, a vzal ho rovnou do pokoje. Zavřel jsem dveře, a posadil se na postel. ,,Mluv" zamumlal Jungkook, a opřel se o dveře. ,,Schovával jsem se na záchodech, jenže tam pak přišla menší návštěva. Schoval jsem se, jenže jsi mi zrovna zavolal, a tak na mě přišli. Asi tak v polovině jejich zábavy, ještě ten chudák ani nezasunul. Byla tam ta holka, co tě předtím pozvala na párty, a kluk z vyššího ročníku. Ten odešel, mezitím co ta holka mi začala tak nějak vyhrožovat" vydechl jsem, a rty jsem si utřel do dlaně. ,,Pak mi řekla, že na úchyla nevypadám zle, a dala mi pusu. Chtěl jsem ji odstrčit, ale k dívce si to nemůžu dovolit" dodal jsem, a sklopil jsem hlavu. Mračil se na mě. Ale strašně. ,,Mohl si ji odstrčit, nemůže ti nic udělat. Máš výhody" došel až ke mně, a zvedl mi hlavu. ,,Doslova to zkouší na každého, Jimine. Nebuď hloupý" šeptl, a podíval se mi do očí. Cítil jsem se najednou provinile. ,,Promiň" lehce jsem kývl, a zavřel jsem oči. Nic neřekl. Jen mě pohladil po tváři, a políbil mě. ,,Nemysli na to. Nech to plavat" šeptl, a s polibky se přesunul na můj krk. ,,Dobře" malinko jsem zaklonil hlavu, a v dlaních jsem stiskl peřinu. ,,A už nemluv" sundal mi tričko, a položil mě na postel. Pomalu si začal dělat vlhkou cestičku až k mému podbřišku, kde se zastavil. Rozepl mi kalhoty, a pohladil mě po rozkroku. Bylo mi už docela těsno.

,,Jungkookshi" zamručel jsem, když jsem ucítil teplo jeho úst. Vše, co se mnou dělal bylo opravdu příjemné. Prohýbal jsem se v zádech, a snažil se nevzdychat tak nahlas. Netušil jsem, zda je někdo doma, nebo ne. A nechtěl jsem, aby mě někdo slyšel. Jakmile jsem se blížil k vyvrcholení, peřinu jsem sevřel pevněji než předtím, a tiše jsem zakňučel. Potřeboval jsem to. Hodně.