Rich Boy『JIKOOK』

ɪ ᴄᴀʀᴇ ᴀʙᴏᴜᴛ ʜɪᴍ

Ráno mě probudil řev. ,,Jimine!" okamžitě jsem se posadil, když táta vtrhl ke mně do pokoje. Jak jsem se jen lekl. Bože. ,,Co? Co je? Proč tak křičíš?" zamručel jsem, a promnul jsem si oči. ,,To neumíš zvedat telefon?" zkřížil ruce na hrudi. Myslel jsem si, že ten včerejšek řešit nebude. Mýlil jsem se. ,,Měl jsem vypnuté upozornění, promiň. A vibrace jsem v kapse necítil" zalhal jsem, a podíval se na něj. Kdybych mu řekl pravdu, moje hlava by byla na zlatém podnose. Byl by z toho hodně velký průser. ,,Opravdu se omlouvám, tati" vydechl jsem, a prohrábl jsem si vlasy. ,,Měl jsem o tebe strach. To je vše. Pro příště mi aspoň napiš" povzdechl si, a lehce se usmál. To šlo hladce. ,,Neboj. Můžu ještě spát?" optal jsem se, a potáhl jsem si peřinu více k hrudníku. Otec jen přikývl, a odešel z mého pokoje. Myslel jsem si, že od něj snad dostanu třeba facku. Když jsem byl malý, byl hodně výbušný, a pár jsem jich už dostal. Díky Bohu je teď o hodně klidnější. Víceméně. Zalehl jsem teda zpátky do postele, a zavřel oči. Už jsem neusnul, alespoň jsem odpočíval. Když už nic.

Asi tak kolem osmé, mi přišla zpráva. Dobré ráno, princezno. Jungkook. Začal jsem se z ničeho nic červenat. Přišlo mi to, zrovna od něj, opravdu milý. Dobré ráno. Odepsal jsem, a vstal z postele. Vzal jsem si čisté oblečení, a šel jsem do koupelny. Oblečení jsem si položil na pračku, zamkl jsem dveře, a začal si napouštět vanu. Po včerejšku mám docela dost. Vtipné, já vím. Spalo se dobře? Další zpráva. Až moc. Další odpověď. Zkontroloval jsem vodu, zda je teplá, jak mám rád. A byla. Svlékl jsem se, a vlezl si dovnitř. Bylo mi hodně dobře. Zrovna tohle jsem opravdu potřeboval. Myslel jsem na tebe. Moje srdce se zastavilo. ,,Myslel jsem na tebe" zopakoval jsem, co mi napsal, a uculil se. Myslel na mě. Byl jsi překrásný. Opět další zpráva, která mě donutila se červenat. Telefon jsem na chvíli odložil vedle, a ponořil jsem se pod vodu. Na minutku jsem tam zůstal, a pak se zase vynořil. Promnul jsem si oči, a poté se začal pečlivě umývat.

Hotov jsem poté vylezl z vany, vypustil vodu, a začal se sušit. Oblékl jsem se, a podíval se na telefon. Co děláš dneska? Přemýšlel jsem. Jestli otec nepřijde s nějakými plány, tak nic. Nejspíš jsem volnej. Poupravil jsem si trochu své vlasy, provedl ranní hygienu, a mířil si to do kuchyně. Na snídani. Otec byl asi ve svém kanclíku, jelikož v kuchyni byla jen mamka. ,,Dobré ráno, vyspal ses dobře?" optala se s úsměvem, a na stůl mi položila pití i s jídlem. ,,Samozřejmě" uchechtl jsem se, posadil se ke stolu, a začal jíst. ,,To je dobře. Spánek ti jen prospěje" s úsměvem jsem jen přikývl, a věnoval se jídlu. Jestli dnešek budu trávit zase s Jungkookem, bude to...zajímavé. Včerejšek byl lepší, než jsem myslel, že vůbec bude.

Seděl jsem v pokoji na posteli, a čekal na jeho odpověď. Trvalo mu to. Strašně dlouho. V sedm jsem u tebe. Konečně jsem se dočkal. Teď jen vymyslet, jak se do té doby zabavit. Nakonec jsem se šel trochu projít a doufal, že se neztratím. Znám jen cestu do školy, a zpátky domů. Zbytek pro mě byl docela neznámý. Doma jsem byl tak kolem jedné, dlouhá procházka. Taky je to velké město. Pokoušel jsem se pak nějak zabavit ve svém pokoji, úplně ale nebylo čím. Když se však blížila sedmá hodina, vyhlížel jsem Jungkooka z okna. Rodiče byli v ložnici, a dívali se na film. Ještě že tam mají televizi. ,,Jungkookshi" pousmál jsem se, a vyšel jsem ven. Vypadal...skvěle. Až moc. ,,Zdravíčko" chytl mě za zápěstí, přitáhl k sobě, a dlouze mě políbil. ,,Můžu dál, nebo jsi jim nic neřekl?" zeptal se, a podíval se mi do očí. ,,Ta druhá možnost. Ale, táta je s mámou, takže mi to možná projde" zatáhl jsem ho dovnitř, a zavřel za námi dveře. ,,Jen jsem se mámě zmínil, že se tu možná objevíš" kývl jsem rameny, a pozoroval jsem ho. ,,Fajn" přikývl. Poté už mlčel. Dovedl jsem ho do svého pokoje, a šel pomalu za rodiči. Zeptal jsem se dost slušně. A bylo mi to povoleno. Táta to totiž zalomil. Docela brzo. Sám se divím. ,,Všechno v pořádku" usmál jsem se, když jsem se vrátil za Jungkookem, a opřel jsem se o dveře. ,,To rád slyším" došel pomalu ke mně, své ruce položil na mé boky, a začal mi pokládat jemné polibky na krk. Bylo to příjemné. Užíval jsem si to. Jak nejvíce jsem mohl. Ruce jsem mu obmotal kolem krku, a prsty mu zabořil do vlasů. Trávit s ním čas, je něco. ,,Hmm, zase skvěle voníš" šeptl mi do ucha s úsměvem. Po těle mi přejel mráz. Nedávám to. ,,Nech toho" ,,Ani nic ještě nedělám",, Existuješ, to stačí" zamumlal jsem, a podíval se mu do očí. Rukou jsem pomalu nahmatal klíč, a zamkl jsem dveře. ,,Dělej, co musíš" řekl jsem tiše, a přisál se mu na rty.

Jeho doteky, polibky. Všechno bylo tak dokonalé. Na nic nespěchal, opět šel pomalu. Vůbec jsem mu v ničem neodporoval, spíše jsem byl rád, že je vůbec v mé blízkosti. Dělat si se mnou mohl, co se mu zachtělo. Záleží mi jen na něm. V tuhle chvíli nemám nikoho jiného. Jen jeho. S ním se cítím, dobře. Vlastně i docela bezpečně. Tohle malé odreagování, je pro mě trochu víc. Díky němu zapomínám na všechno, co mě tolik sžíralo. A jsem více než rád.