Rich Boy『JIKOOK』

ʏᴏᴜ'ʀᴇ ᴛᴏᴏ ᴘʀᴇᴛᴛʏ ғᴏʀ ᴛʜɪs ᴡᴏʀʟᴅ

Celou dobu jsme poté jen spolu leželi v posteli, a dívali se na nebe skrz mé střešní okno. Začalo pršet, takže na okno dopadaly kapky deště, které tvořily krásnou melodii. Jungkook měl svou ruku kolem mého pasu, a jen hleděl nahoru. Stejně jako já. Byli jsme ticho, a mě to tak vyhovovalo. Opravdu. Po chvíli však otočil svou hlavu mým směrem, a pozoroval mě. ,,Jsi moc pěknej, na tenhle svět" zašeptal, a pohladil mě po tváři. Pomalu jsem se k němu otočil, a podíval se mu do očí. ,,Jako kvítko" dodal tiše, a políbil mě na čelo. Mlčel jsem, a jen se pousmál. Bylo to od něj moc milé. ,,Zůstaň" více jsem se k němu přitulil, a zavřel oči. ,,Zůstanu"  

JUNGKOOK
Usnul. Stále se mě držel jako klíště, jen spal. Nechal jsem ho tak, a chvíli ho hladil po vlasech. Slíbil jsem, že zůstanu. No, povinnosti volají. Pomalu jsem ho od sebe odstrčil, a vstal. Schoval jsem ho ještě pod peřinu, vzal si telefon a odešel. Kdyby mě tu našel jeho táta, je po mě. Nechci to riskovat. Vzal jsem si boty, a vyšel jsem ven. Mířil jsem k Hyonjin, spolužačka, a moje příležitostní společnost. Je to kus, co si budem. Úzký pas, široké boky, a velká teplá ňadra. Pustil jsem si po cestě písničky, a rozhlížel se kolem. Jimina jsem si udobřil, to je důležitý. Šlo to docela i snadno.

Když jsem byl u jejího domu, zazvonil jsem, a telefon jsem si strčil do kapsy. Otevřela mi, a hned mě už táhla dovnitř. Dveře jsem za sebou zavřel, sundal jsem si hned boty, a přisál se jí na rty. Jsou plné, a tak sladké. Ruce jsem položil na její boky, a přitiskl ji na zeď. ,,Půjdeme nahoru" šeptla, chytla mě za lem trika, a tahala po schodech do jejího pokoje.

Hned jsem ji strčil na postel, svlékl jsem si tričko, a naklonil se nad její bezmocné tělíčko. Svlékl jsem jí šaty, a prohlédl si její krásné křivky. Byla opravdu nádherná, pokaždé, co jsem ji viděl. Nikdo nedokázal ocenit její krásu. Nikdy. ,,Copak? Nikdy ses tak nezdržoval" optala se s úsměvem, a pohladila mě po hrudníku. ,,Nic" pokroutil jsem hlavou, a začal se věnovat jejímu krku, na kterém jsem udělal pár viditelných značek. Rukou jsem sjel pod její kalhotky, byla už vlhká. Přišlo mi vždy vtipné, jak málo pro to stačilo. ,,Kookshi" zavzdychala, když jsem zavítal dovnitř. To teplo a vlhko. Málem bych na to zapomněl. ,,Shh" usmál jsem se, a začal jsem jí líbat, aby byla ticho. Nechtěl jsem teď nic slyšet.

Několik jejích vzdechů se stejně prodralo ven. Prohýbala se v zádech, a tlačila mi na hruď. Prožívala obrovskou slast, já to bral už jako samozřejmost. Nijak jsem to neprožíval. Netuším proč. Nikdy předtím to takhle nebylo. ,,Chci tě, prosím" zakňučela, a pevně mě držela za ramena. ,,Teď" tak jsem tedy přestal. Kalhotky jsem jí sundal, a začal si rozepínat kalhoty. Pomohla mi. Byla už nedočkavá. Poté jsem jí roztáhl nohy, a začal pomalu zasouvat. Prohla se slastně v zádech. Užívala si to. Podprsenku ani neměla. Byla víceméně už připravená. Její ňadra byl jediný bod, který mě opravdu zajímal. Pevně jsem je stiskl ve svých dlaních, a začal přirážet. Neustále měla otevřená ústa, a vzdychala. Neobtěžoval jsem se ji ty ústa zakrýt, ať je ticho. Nemělo to cenu, tak jsem tedy dělal jen svou práci.

Zavřel jsem oči. Když jsem tak ale učinil, před sebou jsem viděl Jimina. Jak se prohýbá v zádech, drží mě kolem krku, a jeho vzdychy zní jako melodie v mých uších. Přidal jsem na tempu, Hyonjin lapala po dechu, a vzdychala dál. Pevně mě držela za zápěstí, a občas se i kousla do rtu, jak už nevěděla co dělat dál.

Když jsem ucítil, že se blížím ke konci, hned jsem jej vytáhl. Ona se mého penisu plně chopila svýma rukama, a nakonec jsem se udělal na její břicho a podbřišek. Nebylo to kvůli ní. Kvůli Jimina. Myslel jsem na něj, až jsem se za sebe styděl. Nemůžu. Takhle se žít nedá.

,,Kdy přijdeš zase?" zeptala se, a zapálila si cigaretu. ,,Nevím" kývl jsem rameny, a oblékl jsem si tričko. Stále ležela na posteli, ještě nahá. ,,Nevíš. Tak dobře, pak napiš" vstala, a došla až ke mě. Chytla mě kolem krku, a začala mě líbat. Spolupracoval jsem. ,,Napíšu" kývl jsem, vzal si telefon, a odešel domů. Měl jsem zprávy od Jimina, a jeden zmeškaný hovor. Kde jsi? Jungkookie? Slíbil si, že zůstaneš. Zavolej. A tak dále. Napíšu mu později, teď se mi nechce. Chci jen domů.

Zašel jsem si do sprchy, zůstal jsem stát. Voda byla horká, pálila mě na kůži, no, já to po chvíli ani necítil. Myšlenky mi zase dělali ze života peklo. V hlavě jsem měl Jimina. Jeho krásné malé tělíčko, jeho oči a taky jeho úsměv. Všechno jsem před sebou viděl. Nic pro mě ale neznamená, je pro mě taková útěcha. Protože se nedokážu smířit s tím, co nejspíše jsem. Protože takový být ani nechci. Jenže, zase když jsem v jeho přítomnosti, ani mi to nevadí. Je to všechno matoucí.

Oblékl jsem si tepláky, a ulehl jsem do postele. Rodiče zase po sobě křičeli, opět zřejmě pili. Nic jiného ani ve svém volném čase nedělají. Jsem ale už zvyklí, takže usnout mi nedělalo problém.