Rich Boy『JIKOOK』

ᴅᴇᴛᴇɴᴛɪᴏɴ

,,Jungkookshi" zamručel jsem, a hlavu jsem zabořil do jeho hrudníku. ,,Hm?" začal mi po zádech prsty malovat všemožné obrazce. Bylo to velmi příjemné. ,,Spalo se dobře?" pousmál jsem se, a podíval se na něj. Jen mlčky přikývl, a pohladil mě po vlasech, přičemž se mi podíval do očí. Byl ještě rozespalý, ale vypadal opravdu nádherně. Daroval jsem mu pár polibků na krk, a vylezl jsem z postele. Ještě bych se s ním rád mazlil, ale začala mi být až příliš velká zima. Vzal jsem si teda alespoň mikinu, a šel do koupelny. Jungkook za mnou ale hned dolezl. ,,Opravdu by si mě tam jen tak nechal?" chytl mě kolem pasu, a dlouze políbil na rty. ,,Samozřejmě" uculil jsem se, chytl jej kolem krku, a přisál se mu na rty. Malá pusa mi nestačí, chci víc. Trvalo to docela dlouho, dokud jsem se od něj neodlepil, abych se mohl nadechnout. ,,Běž, běž" usmál jsem se, a vystrčil jsem ho z koupelny, přičemž jsem zamkl dveře. Svlékl jsem se, oblečení jsem hodil do koše na prádlo, a hodil si rychlou sprchu. Ručník jsem si obmotal kolem pasu, poupravil si vlasy, a vyšel jsem ven. Jungkook uraženě seděl na posteli. Musel jsem se smát, bylo to vtipné. ,,Nebuď uražený" usmál jsem se, a oblékl se do čistého. Hned mi bylo líp. ,,Budu" pokroutil očima, a celou dobu mě pozoroval. ,,Fajn" kývl jsem rameny, a opřel jsem se o zeď. Dlouho mu to nevydrželo. ,,Až mě uvidí tvůj táta, bude zle" pousmál se. ,,Neuvidí, je v práci" pokroutil jsem hlavou. No, pak mi to došlo. Do háje. Je pondělí. Škola. ,,Do háje, je v práci!" rychle jsem popadl batoh, a začal si do něj házet věci. Jungkook byl v klidu. Netrápilo ho to. Mě ano. Po chvíli se zvedl, a pomohl mi. Sám tu batoh neměl. Stejně v hodinách nic nedělá. ,,Posero, bojíš se fotříka?" zasmál se. Mě to vtipné nepřišlo. ,,Ty jsi s ním nevyrůstal" chytl jsem ho za ruku, a táhl ho dolů. Na snídani jsem se vykašlal. Není čas. Popadl jsem své boty, a s Jungkookem jsme hned mířili do školy. Nikdo mě nevzbudil. Taky jsem měl dveře zamčené, a telefon vypnutý. Kruci.

Ve škole jsem se snažil co nejrychleji dojít do třídy. Došli jsme až na konec druhé hodiny. Táta mě zabije. Posadil jsem se na své místo, a Jungkook hned vedle mě. Smál se. Přišlo mu to vtipné. Já byl ale ve stresu. Táta se všechno dozví, a pak bude po mě. ,,Jen klid, Jiminshi" šeptl mi do ucha, a svou ruku položil na moje koleno. Klepal jsem nohou, ze stresu. Táta se sice za ty roky docela uklidnil, ale je mi jasné, že kdykoliv může opět vybouchnout, jako když jsem byl ještě dítě. Najednou jsem přestal, a jen se na něj podíval. ,,Jestli bude křičet, budu taky" mrkl na mě s úsměvem. Nevěřím mu. Kdyby si dovolil na mého tátu, měl by obrovskej průser. ,,Nemel hlouposti" pokroutil jsem očima, a podíval se na tabuli. Urazil se. Malinko. ,,Jen aby ses nedivil" zamumlal si pod nosem, a svou ruku dal z mého kolene pryč. ,,Nebuď uražený" otočil jsem se k němu, a usmál se. ,,Nejsem" ,,Jsi" ,,Nejsem" zamračil se. ,,Můžeš to přiznat, já tě za to nezabiju" uchechtl jsem se, a opřel jsem se lokty o stůl. ,,Říkám, že nejsem" konstatoval. Bylo mu to k ničemu. Já věděl, že je. ,,Ale jsi, a-" ,,Vy dva! Rušíte hodinu, jestli vám to nevadí!" zakřičel na nás učitel. Není moc milý. Je doslova příšerný. ,,Nevadí" kývl rameny Jungkook, a zkřížil ruce na hrudi. ,,Ještě budeš drzý? Fajn. Jste po škole. Oba" zabrblal, a bouchl do stolu. Do háje. ,,To si děláš srandu?" podíval jsem se na Jungkooka. Smál se. Chce mi snad u táty zavařit ještě víc, nebo co?

Zbytek hodin jsem nějak přežil. A mezitím co ostatní šli domů, nás si učitel odvedl do třídy. Odemkl dveře, a pustil nás. ,,Tady máte papíry, a učebnice. Opíšete mi všech dvacet stránek, a sedět vedle sebe nebudete" řekl, a papíry i s učebnicemi nám podal. Posadil jsem se tedy do přední lavice, úplně k oknu. Jungkook seděl o dvě lavice dál. Ještě aby měl, čím to psát. Já jsem mezitím začal pomalu opisovat text. Je nehorázně dlouhý. A ještě chce dvacet stránek. Magor. On se samozřejmě posadil na katedru, a četl si noviny, přičemž popíjel kafíčko. Byl jsem vytočenej. Kvůli Jungkooka nebudu mít jen jeden průser, ale rovnou dva. No, po dobrých dvaceti minutách někdo zaklepal, a vešel dovnitř. ,,Pane Seung, potřebuji s vámi něco vyřešit. Můžete?" tuhle paní jsem neznal. Možná to byla jedna z učitelek, které já zrovna nemám. Nicméně, ani na chodbě jsem ji neviděl. ,,No, dobře. Vy dva, pište. Neodejdete, dokud to nebudete mít hotové" pohrozil nám prstem, a s tou mladou a krásnou slečnou odešel pryč. Byli jsme v té třídě sami. ,,Idiot" uchechtl se, a začal se procházet po třídě. Ignoroval jsem ho. Byl jsem na něj přeci jen naštvaný. ,,No tak, teď se se mnou nebudeš ani bavit?" došel k lavici, u které jsem seděl, a díval se na mě. Jen jsem psal. Nemluvil. ,,Jiminshi" povzdechl si, a stále na mě hleděl. ,,Jiminie" zvedl mi hlavu, a zadíval se mi do očí. Otrava. ,,Mluv se mnou" šeptl, a políbil mě. ,,Prosím" dodal, a daroval mi další polibek. Obešel si stůl, a otočil si mě i se židlí čelem k sobě. ,,Určitě bychom stihli rychlovku" pousmál se, a políbil mě tentokrát na krku. Asi ho zabiju. ,,Řekni něco" posadil mě na lavici, a své ruce položil na mé boky. ,,Rychlovku?" optal jsem se tiše, a podíval se mu do očí. ,,Nechal tu klíče. Zamknu, a můžeme začít" zasmál se, a zkousl si spodní ret. ,,Stejně budeš během dvou sekund hotový" dloubl jsem mu prstem do hrudi, a usmál se. ,,Jasně" zamířil hned ke dveřím, a zamkl je. Poté se vrátil zpátky ke mně, a začal mě dravě líbat. Líbilo se mi to. A hodně. Zase mě dostal.

Rukama mezitím zabloudil k mým kalhotám, které rozepl, a stáhl dolů. Trochu jsem se nadzvedl, abych mu usnadnil práci. Udělal to docela rychle, co si budem. Hned poté ze mě stáhl i boxerky. Chtěl jsem mu taky rozepnout kalhoty, on to všechno ale udělal sám. Během chvilky. Posunul si mě blíž k sobě, takže jsem na lavici měl jen položená záda, chytl mě opět za boky, a začal zasouvat. Samozřejmě to zabolelo. Takže jsem pevně sevřel okraje lavice, a přitiskl víčka silně k sobě. Pohyboval se ve mně nejdříve pomalu, no vydrželo mu to opravdu jen chvíli. Poté zkrátka přidal na tempu, a zaklonil hlavu. Snažil jsem se vzdychat, jak nejtišeji jsem mohl. Občas mi to ale ujelo. I on se snažil. Šlo to poznat. ,,Kookshi" zakňučel jsem, a pootevřel jsem ústa. Myslel jsem, že na místě umřu. Lehce jsem bouchl do lavice, a malinko se prohnul v zádech. Vyvrcholil jsem. A to docela rychle. Sám jsem se tomu divil. Normálně se to nestávalo, no, dokud se tak nestalo i u Jungkooka, s radostí v tom pokračoval.

Když skončil, měl jsem co dělat, abych se vůbec normálně nadechl. ,,Máš krásné bříško" uculil se, a políbil mě. ,,Radši mi dej aspoň kapesníky" zamumlal jsem, a zůstal jsem ležet. Jungkook si mezitím zapnul kalhoty, a pozoroval mě. ,,Co?" optal jsem se, a prohrábl jsem si vlasy. Neodpověděl. Jen se na mě usmál, a bříško mi olízl. Kapesníky asi už nebudou potřeba. ,,Idiote" uchechtl jsem se, malinko jsem ho odstrčil, oblékl se, a šel odemknout. V tu chvíli se vrátil i učitel. Zrudl jsem, když jsem ho viděl. ,,Kampak? Hezky sednout, a psát" zamračil se, a zavřel za sebou. Byl jsem ještě zadýchaný, mezitím co Jungkookovi bylo do smíchu.

Nakonec nás pustil po dobré hodině domů. Volal mi i táta, něco jsem si pro něj vymyslel, a nechal to tak. Doma si to se mnou ještě vyříká. ,,Pořád se na mě zlobíš?" zeptal se Jungkook, když jsme byli u mého domu. ,,Ne" pokroutil jsem hlavou, a otočil se k němu čelem. ,,Radši za mnou ale už nechoď, chodím kvůli tobě pozdě do školy" zasmál jsem se, a zkřížil jsem ruce na hrudi. ,,Jak myslíš. Vidíme se zase večer. Připlazím se tak v deset" dal mi pusu, a odešel. Nestihl jsem mu už nic říct. Jen jsem zalezl dovnitř, a čekal, až po mě někdo začne křičet. Taky se tak stalo. Táta. ,,Jimine, vysvětli mi to. A hned" překvapil mě hned u dveří. ,,Zaspal jsem" kývl jsem rameny. ,,K večeru jsem se převlékal, a zamkl jsem si. Zapomněl jsem to pak odemknout" zalhal jsem, a podíval se otci do očí. ,,A po škole jsem byl, protože jsem vyrušoval. Omlouvám se, už se to nestane. Pohlídám se. Nebudu ti dělat ostudu" zamumlal jsem, a sklopil jsem hlavu, aby věděl, že mě to mrzí. Ve skutečnosti mě to tolik nedráždilo. Spíše jsem měl jen strach z něj. Není poslední dobou moc příjemný. ,,Bylo to naposledy, Jimine" zabrblal, a já jen mlčky přikývl. ,,Oběd máš v kuchyni, a hned poté si udělej úkoly" dodal, a odešel do svého kanclíku. ,,Jasně. Úkoly" pokroutil jsem očima, a šel jsem si pro jídlo.

Pak jsem si udělal úkoly, a šel do sprchy. Zase. Následně jsem si šel lehnout do postele. Na chvíli si schrupnu. Do desíti času dost.