Rich Boy『JIKOOK』

ᴄᴀʀᴏᴜsᴇʟ

Jakmile jsem od něj odešel, bylo mi jasné, že je to konec. Netrvalo to mezi námi dlouho, i tak mi to svým způsobem trhalo srdce. Snažil jsem se na to ale nemyslet. Nic se mezi námi stejně ani tak moc nezměnilo. Pořád mě zdravil na chodbě, povídal si se mnou, a občas jsme si spolu někam zašli. Jen jsem s ním už nezažíval ty romantické chvilky. To mi chybělo snad nejvíce. Bylo to špatné, to je samozřejmost. Tak či tak, potřeboval jsem to. Jungkook tolik času na mě neměl. Někdy se ani neukázal ve škole. Nevěděl jsem ani proč. Začínal jsem nad svým rozhodnutím přemýšlet. S Yoongim by to vypadalo jinak.

,,Jiminshii" zasmál se Jungkook, a vzal si mě na záda. ,,Jdeme" hrdě zvedl hlavu, a mířil se mnou ke kolotočům. Usmíval jsem se, a držel ho kolem krku, abych nespadl. Byla tu menší akce, plno věcí a hlavně atrakcí. Nikdy jsem na žádné nebyl. Vždy jsem se toho bál. No, Jungkook z toho měl radost jako malé dítě. ,,Neboj se, bude to sranda" uklidňoval mě. Všude jsme byli spolu. Když mohl, držel mě za ruku, a užíval si to. Já jsem větší radost měl spíše z toho, že můžu být s ním. A že nejsem sám. To pro mě v tu chvíli bylo důležité.

Jakmile jsme prošli snad úplně všechno, koupili jsme si cukrovou vatu, a Jungkook někam utekl. Netušil jsem kde, a než jsem to stihl zaregistrovat, ztratil se mi v davu. ,,Do háje" zamumlal jsem, a rozhlížel jsem se kolem. Nikde nikdo. Šel jsem ho hledat, ale po chvíli jsem to vzdal. Nemá to cenu.

Posadil jsem se tedy na nějakou lavičku, a jen čekal. Po nějaké době se vrátil. I s plyšákem. Byl to docela velký medvídek, s červenou mašličkou kolem krku. Byl nádherný. ,,Poctivě jsem ti ho vystřelil" uchechtl se, a dal mi ho do rukou. ,,To si děláš srandu" doširoka jsem se usmál. Měl jsem radost. ,,Já tě snad zabiju" medvídka jsem položil vedle sebe, chytl ho za tváře, a obdařil ho několika polibky. ,,Je úžasný" vzal jsem si ho opět do rukou. Začal jsem si ho prohlížet. Až pak jsem si všiml, že zezadu na krku má štítek, kde je něco napsáno. Z lásky pro Jiminieho. Culil jsem se jako blbeček. Bylo to nádherné. ,,Miluju tě, Jiminie" šeptl mi do ucha, a políbil mě na tvář. ,,Miluju tě" daroval jsem mu další polibek. Zbytek dne jsme se nějak bavili. K večeru tam měli i hudbu, a samozřejmě stálé občerstvení. Takže o zábavu je postaráno.

Nakonec jsme skončili u mě doma. Museli jsme být ticho, jelikož jsme přišli opravdu pozdě. Medvídka jsem si dal k posteli, a lehl jsem si. Jungkook se hned objevil nade mnou, a je se mi díval do očí. ,,Jsi překrásný" zašeptal, a pohladil mě po vlasech. ,,Jako kdybys ty nebyl" pousmál jsem se, a promnul jsem si oči. Jsem unavený. ,,Na tebe nikdo nemá" políbil mě. Jen jsem se usmál, a zavřel jsem oči. ,,Miluju tě" byla poslední slova, co jsem slyšel. Hned na to jsem totiž usnul.

Další den ráno byl Jungkook zase pryč. Mrzelo mě to, no, místo toho jsem si vzal toho medvídka, a tulil se k němu. Chtělo se mi ještě spát, otec mě ale nenechal. Potřeboval s něčím pomoct na autě, a potom mě poslal na zahradu. Posekat trávník, a pomoct mamce okopávat zahradu. A tak dále. Zkrátka hodně práce. Nikdy předtím jsem to dělat nemusel, měli jsme na to lidi. Od té doby, co jsme se ale přestěhovali, to zůstalo na mě. Otec se stará jen o svoje drahocenné auto. Zahrada je na mě a na mámě. Jak jinak. Předtím jsme nic ani nesadili. Život se zkrátka změnil, co jsem tu. Ale nevadí mi to.

Následně jsme si dali oběd. Táta šel pracovat, a já jsem ještě pomohl mamce s úklidem. Pak jsme spolu chvíli trávili čas, dokud mi nenapsal Yoongi. Jiminie, přijď. Je to důležitý. Chtěl jsem přijít. Nemohl jsem. Táta mě zase zaměstnal. Bylo to jako za trest. Co se však ale dá dělat, že? Ani jsem mu neodepsal, prostě jsem šel radši pracovat. Jinak by bylo zle. Znám svého otce. Nakonec jsem už ani neměl na nic čas. Byl jsem vyčerpaný, a unavený. Takže jsem opět šel spát. Zajímá mě, co po mě chtěl. Musím mu zítra napsat, nebo zavolat. Taky musím zavolat Jungkokovi. Rád bych ho zase viděl.

Přitulil jsem se ke svému medvídkovi, a zavřel oči. Kdyby to byl Jungkook, je to lepší.