fate wanted it differently |15+|

část 12

⚠️Prosím v téhle kapitole je scéna 15+ dobře si rozmyslete zdali to chcete číst. Nechci tu nikoho pohoršovat, ale je to zlom v našem příběhu. Proto prosím berte na vědomí⚠️

Natali:
-----------
Služebná mi připravila koupel s aroma vanilky a pěnou. Sundala jsem ze sebe kus bílé látky a sedla si do vany. Voda byla příjemně teplá. Lehla jsem si do těch bublinek a hlavu jsem si položila na okraj vany, zavřela jsem oči a poslouchala zvuky v okolí.
.
.
.
.
Niklaus:
------------
Seděl jsem na pohovce a Natali se ke mě stále nepřipojila. Rozhodl jsem se jí teda zkontrolovat. Šel jsem do naší komnaty, ale tam nebyla. Na chvíli jsem se bál, že si na všechno vzpomněla a odešla, ale pak jsem si uvědomil, že by si stále mohla užívat svojí koupel. Došel jsem ke dveřím, které vedly do koupelny a zaťukal na ně.
Když se nikdo neozýval.

Otevřel jsem je a ve vaně jsem viděl Natali, jak má položenou hlavu na okraji vany a spí. Z bublinek, které zřejmě ve vaně byly. Už nic moc nezbylo. Těch pár bublinek, které ve vaně ještě zbyly nezakrývaly Natali tělo celé. Musel jsem říci, že má tělo bohyně. Došel jsem k té vaně blíž a sáhl jsem do vody. Voda už byla studená a Natali musela být zima.

,,Lásko..."

Pošeptal jsem jí do ucha. Natali pomalu otevřela oči a koukla se přímo do těch mých.

,,Hmmm"

Vydala ze sebe ospale. Pohladil jsem jí po vlasech a usmál jsem se. Ona znovu zavřela oči a bylo jí to úplně jedno.

,,Lásko voda už je studená. Měla by jsi se jít najíst, nebo alespoň vyspat do postele."

Šeptal jsem a při tom jí hladil po vlasech. Zvrtěla hlavou a stále měla zavřené oči.

,,No dobře pokud nevstaneš sama, tak tě odnesu já."

Řekl jsem a Natali otevřela jedno oko s výrazem zkus si to. A taky že si to zkusím. Chytl jsem jí za boky a vytáhl jí z té vody. Ona kolem mých boků ovynula své nohy aby nespadla a ruce si dala za můj krk.

,,Co to děláš."

,,Řekla jsi si o to."

Zasmál jsem se a nesl jí do naší postele. Nezajímalo mě, že moje košile byla celá mokrá. Posadil jsem jí na postel a ona kolem sebe obmotala přikrývku. Potom vstala a šla si obléct jedny že svých šatů. Poté si znovu sedla na postel a čekala na mě. Sundal jsem si košili a Natali se na mě dívala a pootevřela pusu.

Natali:
-----------
Koukala jsem se na něj a musím přiznat, že si nepamatuji, že jsem někdy před tím viděla může bez košile. Vadilo mi že si nic nepamatuji, ale Klause mi řekl to co věděl. A něco mi říkalo, že neříká celou pravdu. A právě teď mi instikt říkal, že jsem může nikdy takto neviděla. Klaus zvedl jedno obočí a na rtech vykouzlil malý, ale viditelný úsměv.

,,Copak...nikdy jsi neviděla muže?"

Sklopila jsem zrak k zemi a mé líčka museli být červené. Slyšela jsem jak se Klaus hlasitě nadechl a udělal pár kroků ke mě. Chytl mě za bradu a zvedl mi jí tak abych mu koukala do očí.

,,Ty jsi nikdy neviděla může takto, že?"

Zeptal se a já kývla hlavou'ne'. Přiblížil se ke mě a políbil mě na rty. Pak se trochu odtáhl a čelo měl opřené o moje.

,,Víš o tom, že jsi dechberoucí."

Na to jsem se jen usmála a nic neříkala. On mě znovu políbil na rty. Svým tělem se ke mne naklonil a já tak byla donucelna se položit na záda. Klaus měl jednu ruku u mé hlavy, kterou se podpíral a druhou na mém boku. Do hlavy mi najednou skočili nějaké vyze nebo něco jako moje vzpomínky. Zalapala jsem po dechu a od Klause se odtáhla. Klaus se na mě kouknul a snažil se zjistit co je špatně.

,,Děje se něco...nemusíme-"

Než to stihl odpovědět tak jsem ho přerušila.

,,Ne...já jen.."

Neodpověděla jsem, protože mi vše do sebe nějak nezapadalo.

,,Lásko jestli nechceš opravdu nemusíme."

,,Já vím..Já se jen bojím."

Nebyla to úplná lež, ale něco mi říkalo ať mu o mých vzpomínkách neříkám.

,,Neboj se"

Řekl a znovu měl pomalu políbil na rty. Cítila jsem, že mi tím chtěl říct, že bude vše v pořádku. A já mu věřila. Polibky mi jel po krku a já mu ho nastavil. Přikrývka, kterou jsem měla kolem sebe obmotanou se uvolnila a Klaus jí hodil vedle nás na postel. Trochu se odtáhl a koukl se na mě.

,,Moje."

Řekl a znovu mě políbil na rty, dlouze a vášnivě.

,,Řekni to."

Řekl mezi polibky a já netušila co chce abych řekla. Odtáhla jsem se od něho a s nechapavým výrazem se mu podívala do očí.

,,Co mám říct?"

,,Že, jsi moje."

Kývla jsem hlavou a usmála se.

,,Tvoje."

Klaus mě znovu začal líbat na rty a poté polibky jel níže a obsypal s nimi celý můj hrudník.

,,Mohu?"

Zeptal se a já nejistě kývla hlavou. Klaus se na mě ještě chvíli díval a pak si sundal kalhoty i jeho spodní prádlo. Moje oči musely být asi tak 3× větší než byly, protože nebylo možné,že by se do mě dostal. Klaus se potichu zasmál a já jsem musela vypadat jak včela z jara.

,,T..to..není možné...a..aby...se."

Klaus se znova potichu zasmál a zavřel hlavou.

,,Neboj Lásko je zo možné. Jen potřebuji aby ses uvolnila."

Kývla jsem hlavou a jestli jsem předtím neměla ztrach, tak teď ho určitě mám. Klaus mě znovu políbil a podíval se mi do očí.

,,Jen se uvolni všechno bude dobré."

Řekl a byl mezi mýma nohama. Snažila jsem se dýchat, ale strach mi to nedovolil. Jednou rukou mě chytl za tvář a s polibkem do mě pomalu vnikl. Cítila jsem ostrou bolest a moje podvědomí se automaticky chtělo dotáhnout od Klause.

,,Ššš"

Palcem mi setřel pár slz, které jsem ani neměla tušení, že mi stékaly po tvářích. Po chvíli se Klaus začal pohybovat a já teď necítila ostrou bolest, ale tupou po chvíli to začalo být příjemné a bolest se proměnila na příjemný pocit,který nedokáži popsat.

Doufám, že jsem nikoho z vad nepohoršila, doufám, že se vám kapitola líbila, byla bych ráda za váš názor :)