fate wanted it differently |15+|

část 11

Klaus:
----------
,,Takže vy mi chcete říci, že jsem upír a že až někoho zabiju budu jako vy, protože moje sestra...a vlastně nevlastní sestra měla jiného otce a můj otec byl vlkodlak?"

Zeptala se nevěřícně. A já kývl hlavou. Zakoukala se mi do očí a kývla hlavou. Moje oči mi sjely na její rty. A přiblížil  jsem se k nim svými. Naše rty se dotkly a bylo to ještě lepší než jsem si představoval ve svých snech. Chutnaly jako jshody a byly jemné. Odtáhl jsem se od ní a koukl se jí do očí.

,,Musíš být unavená. Pojď si lehnout, zítra nás čeká dlouhá cesta."

Řekl jsem a posunul jsem se do středu postele a Natali si přitáhl k sobě, tak že její hlava spočívala na mé hrudi. Ruce jsem měl kolem jejího pasu a hladil jí palcem po boku. Netušil jsem, že se tato situace stane tak brzo. Zřejmě mi osud hraje do karet.

,,Kam pojedeme."

,,uvidíš. Nech se překvapit."

Po chvíli mi usla v náručí a já své rty přitiskl na její čelo. Jsem tak strašně moc rád, že nám nic nebrání v tom být spolu. Už je jenom moje a já za žádných okolností nedovolím někomu aby jí ublížil. Přitiskl jsem si jí více k sobě a naposledy jí políbil na čelo, než jsem sám usnul.
.
.
.
.
.
Natali:
----------
Ráno jsem se probudila s rozbřeskem. Svalnatá paže byla ovinuta kolem mého pasu a já jsem byla natisklá na hruď, která byla tvrdá jak skála. Koukla jsem se na Kluse, který ještě spal. Bylo to příjemné, až přirozené být v jeho náručí a probouzet se vedle něj. Je škoda, že si nic nepamatuji, ale podle Klause jsme spolu kromě polibků nic neměli. Zvedla jsem se  z postele a šla se porozhlédnout po okolí. Měla jsem na sobě jen bílou noční košilku  do půlky mých stehen.

Klaus:
----------
Vzbudil jsem se a začal jsem panikařit, když vedle mě Natali náležela. Rychle jsem si oblékl kalhoty a košili a šel jsem hledat Natali.
.
.
.
.
Došel jsem do zahrady když jsem jí viděl u záhonu s karafiáty a růžemi.

,,Líbí se ti?"

Zeptal jsem se zpoza za ní. Natali se otočila a když mě viděla usmála se.

,,Viděsil jste mne."

,,Lásko tykej mi prosím."

Usmál jsem se a přitáhl jsem si jí do svého objetí a dal jí pusu do vlasů. Ona se na mě otočila aby mi koukala do očí a začervenala se.

,,Dobře pa...Klausi."

Usmála se a její úsměv byl něco na co bych se mohla dívat celé dny.

,,Stále jsi neodpověděla na mojí otázku."

Usmál jsem se a pozvedl jedno obočí. Pustil jsem jí ze svého objetí a ona dále kráčela podél záhonů s květinami.

,,Ach...ano. Růže jsou překrásné. Mé oblíbené."

,,Opravdu? Jakou barvu růží máš nejraději?"

Zeptal jsem se a následoval jsem jí stejným tempem.

,,Viděla jsem spoustu růží, ale nejradši mám modré."

Usmál jsem se a dal jí svou paži kolem pasu.

,,Slibuji ti, že až dojedeme na místo. Nechám ti udělat zahradu plnou modrých růží."
.
.
.
.

Natali:
----------
Na stole leželo spoustu jídla a Klaus mi říkal, že si můžu vybrat co chci, že nás čeká dlouhá cesta na kterou se musíme připravit. Poté co jsme dojedli si za mě stoupla dívka. A Klaus šel k té dívce a zakousl se jí do krku. Otočil se ke mě a usmál se.

,,Tohle budeš potřebovat taky."

Řekl a postrčil tu dívku ke mě. Stoupla jsem si a zakousla se jí do krku. Ta dívku tam jen stála a nechávala mě se nakrmit. Po chvíli spadlo její tělo na zem a já se koukla na Klause.

,,J..j..je mrtvá?"

Zeptala jsem se a koukla jsem se na Klause.

Klaus:
----------
Její oči se rozzářily zalto-žlutě. Stejně jako ty moje. Už jsem nebyl sám. Byla jako já byla stejně dokonalá jako já....můj druh....někdo kdo mě pochopí....
.
.
.
.
Konečně jsme dojeli do New Orleans. Zde chci zůstat a vybudovat si tady pouto k Natali a až bude čas probudit své sourozence a být jedna velká rodina. Když je Mikael mrtvý můžu žít volně, už nemám na ramenou tu tíhu. S smrtí Mikaela spadla tíha z mých ramen, kterou už dále nemusím nosit. Rozhodl jsem se pro Natali a mě nechat postavit krásné sídlo na kraji New Orleans.

Místo jsem vybral překrásné. Bylo obklopené loukou a kousek od sídla zde byl rybník. Doufal jsem, že se to Natali bude líbit. Kočár zastavil u vchodu do sídla a kočí nám otevřel dveře. Vystoupil jsem jako první a podal Natali ruku aby mohla vystoupit i ona. Rozhlédla se po okolí a já netrpělivě čekal na její reakci. Otočila se na mě a ns rtech jí pohrával krásný úsměv na který by jsem se mohl dívat stále.

,,Klausi to je překrásné...můj bože vidíš ten strom není překrásný."

Řekla a rychle se rozběhla k dubu,který stál nedaleko od vchodu do sídla. Došel jsem za ní a pozoroval jak prsty přijíždí přes kůru starého dubu. Usmál jsem se a pohladil jsem jí po vlasech.

,,Lásko měla by sis jít odpočinout byli jsme na cestě dlouhých 10 dní. Bylo by na místě se najíst a odpočinout si."

Natali se na mě otočila a usmála.

,,Ano, máš pravdu."

,,Tak pojď. Podíváme se na sídlo ze vnitř."
.
.
.
.
.
Natali:
----------
Uvnitř sídlo vypadalo ještě lépe než z venku. Bylo tu tolik věcí. Jako kdyby tady měla žít princezna. Prošli jsme celé sídlo než jsem došli k posledním dveřím na konci chodby v levém křídle sídla.

,,Tohle bude ložnice má milá."

Řekl Klaus a otevřel mi dveře. Vešla jsem do vnitř a jako první co jsem spatřila byla obrovské postel. Pak zde byli další dvoje dveře. Jedny do koupelny a do šatny. Bylo to překrásné.

,,Řeknu služebné aby ti připravila vanu opravdu by jsi měla odpočívat."

Řekl Klaus za mnou a já se na něj otočila a kývla hlavou. Políbil mne na čelo a začal odcházet z komnaty pryč.

,,Kdyby jsi cokoliv potřebovala budu dole a nebo stačí zavolat."
-----------------------------------------------------------------
Dnes jsem zjistila, že mě přijali na gymnázium:) bohužel jsem také zjistila, že The Legacies končí 4 sezónou a dále se nebude natáčet. Abych řekla pravdu jsem naštvaná, konečně to začínalo být zajímavé a my nikdy nedostali příležitost vidět Hope a Landona bez překážek spolu. Jaký na to máte názor vy?