fate wanted it differently |15+|

část 15

O 2 měsíce později

Natali:
-----------
Dnes v noci se mi povedlo utéct, musela jsem, protože neutíkám sama. Nevím jak je to možné, ale jsem těhotná. Musela jsem jednat rychle, kdyby na to Klaus přišel zničil by mne i tomu dítěti co ve mne roste život.

Moje břicho už bylo malinko vidět a já si byla stoprocentně jistá, že jsem těhotná. Nebylo cesty zpět. Jen doufám, že mne Klaus nenajde. Musím se od nej dostat co nejrychleji co to jen jde. Můj plán je se dostat do Irska, kde je malá vesnička u jednoho z přístavů.

Máma mi o něm vyprávěla, když jsem byla malá. Tam bych mohla být v bezpečí, než se to dítě narodí. Můj bože...já nemám tušení co mám dělat. Budu matka a...myslela jsem si, že upíři mít děti nemůžou, nebo alespoň to říkal Klaus. Asi si budu muset najít nějaké informace, protože nevěřím ani slovu co kdy vyšlo z pusy Klause.
.
.
.
.
Klaus:
----------
Ráno jsem se probudil a vedle mě Natali už náležela. Divné bylo, že postel byla studená jako by v ní celou noc nikdo nespal. Vstal jsem a oblékl jsem si jednu s košil a šel jsem se podívat kde Natali je.
.
.
.
.
.
Když jsem došel do jídelny, tak jsem jí u snídaně neviděl. Kolem šla sluzebna a já jí chytil za ruku a koukl se jí do očí.

,,Snídani už Natali?"

,,Ne pane."

Tohle mne zarazilo, tak kde tedy může být.

,,Dobře můžete jít....Nebo počkejte. Pošlete stráže, ať se po ní podívají."

Řekl jsem té služebné, ona kývla hlavou a ja jsem se šel podívat do zahrady, jestli náhodou není tam.
.
.
.
.
Přísahám, že jsem zahradu u celé sídlo prošel dvakrát koukl se do každého rohu a stejně jsem Natali nikde nenašel. Nemohla být tak naivní aby odešla. Vždyť jsem jí několikrát říkal jak je to venku nebezpečné. Už jsem se začínal bát bylo už odpoledne a já o Natali neměl žádné zprávy. Došel jsem do jídelny a posadil se ke stolu. Lusknul prsty a přiběhla jedna divka ze služebnictva. Jestli jí to bude trvat dlouho tak bude mrtvá. Naštěstí byla rychlá a během pár vteřin stála u mě.

,,Přejete si pane?"

,,Dones mi vychlazený bourbon."

,,Ano, samozřejmě pane."

Tak jak rychle přiběhla, tak taky odběhla.

,,Kdepak jsi lásko."

Zamumlal jsem si pro sebe. A doufal jsem, že mi stráže donesou nějaké informace.

Natali:
----------
Už jsou to čtyř dny od té doby co jsem utekla. Klaus mě zatím nenašel a já se s menšími komplikacemi dostala do Irska. Teď mám namířeno k čarodějce, která mi má vše objasnit, prý bydlí v jedné chatrči za městem. Byl to celkem kus cesty, ale myslím, že jsem to našla. Zaklepala jsem na dveře a ty se sami otevřeli. Koukla jsem se kolem a vstoupila do vnitř.

,,Haló....Je tady někdo?"

,,Vy budete Natali."

Ozvalo se za mnou a já se lekla, rychle jsem se otočila a koukla se na tu ženu za mnou.

,,Ano....Jeden z převozniku na lodi říkal, že by jste mi mohla pomoc."

Řekla jsem s klidem v hlase, ale uvnitř jsem klidná vůbec nebyla. Ona ke mně přišla blíž a dala mi ruku na čelo. Začala říkat nějaké slova, kterým jsem vůbec nerozuměla. Řekla bych, že to bylo latinsky. Poté se ode mne odtáhla s hlasitým nádechem.

,,To se na to podivejme, těhotný hybrid a samotný otec Niklaus Mikealson."

Ona mne obešla a hledala něco na stole.

,,Proč tu jsi?"

Zeptala se a já se k ní otočila čelem.

,,J...jak víte, že jsem těhotná?"

,,To teď není podstatné. Co tu chceš?"

Vyplivka na mne ty slova jako kdyby mnou opovrhovala.

,,Já víte co...radši už půjdu."

Otočila jsem se ke dveřím, ale když jsem sáhla na kliku, spálilo mi to ruku.

,,Kampak kampak zlatíčko? Chtěla jsi pomoct ne?"

Zasmála se a já se otočila. V ruce držela jehlu a já rychle ustopila, ale narazila jsem do dveří.

,,C..co to děláte?"

,,Tohle vše se nikdy nemělo stát. Je mi to líto, ale musím to udělat...to dítě by zničilo vše."

,,O čem to mluvíte proč by zničilo vše."

Ona mávla rukou a já se nemohla pohnout.

,,Co jste mi to udělala nechte mne jít. Prosím já nic neudělala."

Ona ke mne došla a pohladila mne po tváři.

,,Já vím, že ty jsi v tom nevinně, ale není jiná možnost. Je mi to opravdu líto."

Řekla a do krku mi zabodla tu jehlu a  stříkla mi tam nějakou žlutou tekutinu. Pak jí vyndala a mávla rukou. Mne se zamotala hlava a spadla jsem na zem.

,,P....proč?"

Zeptala jsem se a poslední co jsem viděla bylo jak dovnitř vešlo pět můžu co nesli rakev.

,,Dejte jí do vnitř já se o zbytek postarám."

Řekla ta čarodějka a pak už všude byla jenom tma.

Moc se omlouvám, že jsem nic nenapsala dřív, tak tady máte  alespoň delší kapitolu doufám, že se líbí ;)