My sister(5sos)cz

Čas odejít

*Kitty

"Ahóóój!" uvítala mě Ami. "Tak jak to dopadlo? Byl tam? A máš to máslo?"hned mě zasypala otázkami. "Dopadlo to blbě, byl tam, ale pohádali jsme se a to máslo je už u kluků na pokoji."objasnila jsem jí situaci s mým bratrem a taky máslem.(:D)

"Proč jste se pohádali? A proč jsi jim to máslo dávala? Bude to po celém posteli a ten koberec bych čistit teda nechtěla."

"Chtěla jsem vědět, proč odjel a on se naštval. Pořád říkal něco o tom, že to byla moje vina nebo, že to snad bylo kvůli mě? Já nevím, jsem z toho celá zmatená. A to máslo jsem jim vážně asi neměla dávat." promnula jsem si spánky. "A navíc ještě klukům řekl, že jsem byla na drogách. Nechápu, jak jen se to mohl dozvědět." nic jsem nechápala. Bylo tu tolik otázek. Nejvíc mě tížily ty o Myšákovu odjezdu, o mém temném období a starosti mi dělalo i to máslo.

"Teď na to na chvíli zapomeň, potřebuješ se odreagovat. Takže jdeme na yoga challenge!" vypískla Ami, zatleskala a běžela za Richiem do sálu. Já ještě chvíli stála před budovou, která se teď na 'chvíli' stane naším druhým domovem. Když už mě z toho přemýšlení začala bolet hlava, šla jsem dovnitř. Nevyznala jsem se tu, ale podle dřívějšího popisu od Ami, jsem se nějak dostala do sálu, který bude jenom pro nás.(viz. obrázek nahoře) A ten mě teda ohromil! Ve skutečnost vypadá větší než jak jsme si ho prohlíželi na fotkách. "Wau!" vysoukám ze sebe. "Je to nádhera, že ?" usměje se Richie. "Ahoj." obejmu ho. "Jste protažení?" zeptám se. Oba kývnou. "Tak jdeme na to! Jaká je první poloha?"...

*Mike

Bloudil jsem ulicema. Párkrát mě zastavilo několik faynek, ale já jsem byl úplně mimo. Pořád jsem myslel na tu hádku s Kitty. Po dvou hodinách jsem se vrátil domů. Čekal jsem, že se na mě Kitty hned vrhne, plná otázek a celá zvědavá, ale doma bylo ticho, jen jsem tlumeně slyšel hrát televizi, asi někoho z kluků. "Ahoj. Kde jsi byl?" ptal se Cal, který se přesouval s plnou náručí jídla z kuchyně. Prohlédl jsem si ho a zastavil se u jeho náruče, zvedl jsem jedno obočí a nahodil zděšený výraz. "No co! Mám hlad, potřebuju doplnit energii, abych večer mohl fungovat." bránil se. "Proč potřebuješ večer-" zasekl jsem se. "Jdu na rande." usmál se Cal. "Já bych to spíš označil za večerní hrátky, když potřebuješ tolik energie!" "Hahaha, moc vtipné, ale možná k ničemu nedojde." řekl Cal a mířil k sobě do pokoje. "Jasně, MOŽNÁ!" křiknu ještě za ním a vydám se do Lukova, teda teď už Kittiina pokoje. Zaklepu a otevřu dveře, nečekám na odpověď, nikdy nečekám na odpověď. Pokoj je prázdný. "Odjela." ozvalo se za mnou a ve mně hrklo. Vystrašeně se otočím. "Neboj, jela jenom na nějakou zkoušku se svou skupinou." uklidní mě Ash. "A kdy-" začnu. "Kolem půlnoci a jo, vzala si náhradní klíč, což mi připomíná, že o žádném jsem jakživ neslyšel." řekne trochu uraženě. "Nojo, na náhradní klíč jsem dočista zapomněl, Kitty to tu zná snad líp než my všichni dohromady a to tu už nebyla pěkných pár let." prozradil jsem. "Jo a , hmm, no víš-" začal nervózně Ash a podrbal se na hlavě. "Vyklop to!" nesnáším, když se chodí kolem horké kaše. "Kitty něco bere?" vyhrkne a netrpělivě čeká na odpověď. "Já já, no já, no nevím." jsem naprosto zaskočený odkud to ví? "Co řešíte?" přidá se k nám s úsměvem Cal. Tak už vím odkud vítr vane, on byl jediný komu jsem se s tím svěřoval. "Ty jsi řekl Ashovi, že Kitty něco bere?" vyklopím naštvaně směrem na Cala. Ten se zarazí. "No víš, tvoje sestra je fajn a hlavně sexy, ale nechtěl jsem, aby se k Ashovi dostalo nějaké svinstvo." řekl pomalu Cal, tvářil se vážně vyděšeně, protože ví, čeho jsem schopný když se naštvu. "Proč by se mělo něco dostat k-" počkat " Ty s ní něco máš?" rychle se otočím na Ashe. "Trochu jsme spolu flirtovali, ale pak mi řekl Cal, že Kitty něco bere ." objasňuje. Ash a Kitty? No, není to úplně nemožné. Pomalu jsem se začal uklidňovat. "No dobře, ale ona se nesmí dozvědět, že to o ní víme." na oba své kamarády jsem se podíval prosebným pohledem. "Nechci ji zase ztratit. Už ne!" řeknu a vzpomenu si na chvíli, kdy jsem odešel.

"Ona tě nepotřebuje. Kazíš ji život. Tak už to pochop!" měl pravdu, poslední dobou byla Kitty skleslá. "Měl by jsi odjet, já se o ni postarám lépe než jsi to kdy dokázal ty!" žduchl do mě. Neměl bych si to nechat líbit, ale přece jenom on byl starší a navíc taková korba. Nikdy bych ho nepřepral a navíc by na mě Kitty byla naštvaná, že jsem se pral s jejím nejlepším kamarádem. Ona přátel moc nemá. Doteď jsem nechápal, jak se tihle dva mohli stát přáteli, navíc nejlepšími. Kitty nebyla zrovna nejpřitažlivější (ale já ji stejně miluju), byla spíš takový barevný tlustší outsider. Zato on byl hvězdou školy, sportovec, miláček učitelů, prostě všechno, co by jsi každá holka přála. A zajímal se o Kitty, tohle nikdo, nejspíš ani ona sama, nechápal. Ale bylo to tak. "Měl bych si s ní promluvit." řekl jsem po chvíli. Nechci ji opustit, ale věřím, že by se jí beze mě vedlo lépe. Byla to vždycky ona, kdo mě vytáhl z bryndy. Je stydlivá, ale já ji vždycky nějak přemluvil, aby to schytala ona. Zatímco já se bavil na párty, ona si doma odpykávala můj trest. Říkala, že ji to nevadí, ale teď vidím, jak jsem se choval špatně. "Ne!" vykřikl a tím mě probudil. "Určitě by tě přemluvila, aby jsi kvůli ní neodjížděl, protože ona, narozdíl od tebe, není sobec! To ty ji táhneš ke dnu, kdyby jsi tu nebyl, ona by se kvůli tobě vždycky neobětovala a teď by byla královna školy místo toho, aby se doma ládovala a říkala si, že není dost dobrá. Ale ona je víc než dobrá a ty to víš. A proto musíš odjet, bez rozloučení, bez dopisu. Musíš ji nechat žít svůj život, protože s tebou nemůže dýchat." nikdy bych to nahlas nepřiznal, ale měl pravdu. Když i on pocítil moji prohru, poklepal mě na rameno a odešel. Nesnáším ho, je namyšlený, neustále ze sebe dělá něco co není, ve škole podvádí a vždycky mu všechno projde. ale narozdíl ode mě mu na Kitty zřejmě doopravdy záleží. Luke mi nabídl, abych přijel do Sydney a bydlel s klukama, což se mi momentálně docela hodí.

"Hej, Mikey, posloucháš, co ti říkám?" drknul do mě někdo. "Au! Co je?" zeptám se nechápavě. "Tys mě vůbec neposlouchal." řekne dotčeně Ash. "Sorry bro. Teď už tě poslouchám, tak cos říkal?" dám mu druhou možnost. "Říkal jsem, že Kitty nechám na pokoji, jestli ti to vadí." zopakuje Ash. Docela mě to překvapilo, protože Ash se jen tak něčeho nevzdá, zvlášť pěkné holky. Navíc mi nerad ustupuje. "Ne, to ne. Tohle je jen a jen na ní. Nebudu vám do toho kecat, ale jestli kvůli tobě bude jen jedinkrát brečet, rozbiju ti hubu." řeknu ledově a jdu k sobě do pokoje. Ash je hodný kluk (vážně to zní tak debilně?), vím, že by se o ni postaral, pokud mu nedá košem:D Lehnu si na postel. Musím si s Kitty co nejdřív promluvit, snad zítra.

---

Po dlouhé době konečně!!! Byla jsem nemocná, takže mám asi dvě části předepsané v sešitě, takže to jen musím přepsat. Vážně mě mrzí vaše neaktivita u YES or NO?, takže se teď budu chvíli věnovat jenom tomuhle příběhu a tak trochu i Vzpomeň si, prosím... Nechci dávat žádné, že jako za deset votes bude další, ale bojím se, že jinak to nepůjde, tak projevte trochu statečnosti, klikejte na hvězdičky a piště komenty.♥♥♥To je asi vše.

Majtě sa fanfárově!!!!