My sister(5sos)cz

The End

*Kitty

V autobuse jsem zavolala Richiemu. Jen jsem mu řekla, že přijedu a že jsme se všichni nějak pohádali. Nechtěla jsem řešit podrobnosti po telefonu a to jsem mu taky řekla. Když jsem vystoupila z autobusu, celá skupina stála na zastávce, každý s úsměvem na tváři a roztaženými pažemi připravenými k obejmutí. Usměji se se slzami v očích(zase), položím kufr na zem a taky roztáhnu paže. Oni mě jako na povel zavalí. Nevím, čí ruka je čí, ale jsem ráda, že tu jsou.

"Co tu děláte?" zeptám se, když po dlouhé chvíli svůj objímací hlouček rozpustíme.

"Potřebuješ odnést kufr," usměje se Richie. Zatímco už se ostatní vydávají ke studiu, rty naznačím 'děkuju', Richie se jen usměje a vezme mi kufr. Ke studiu se vydávám v obklopení holek, které se mě pořád starostlivě na něco ptají.

"Nechte ji," řekne Andy, když dorazíme do cíle. "Už vás musí mít plné zuby! Raději se pojďte podívat na to video," mrkne na Richie a všichni odejdou. Teda ne všichni, zůstal Richie i Ami.

"Takže, co se vlastně stalo?" zeptá se Ami. Všechno jim to odvyprávím, jak mě neoprávněně nařkli z toho, že je chci okrást, že jsem spadla do drog, prostě úplně všechno.

"A víte, co je na tom to nejhorší?" zeptám se, když už jsem na konci svého výkladu. Richie mi podá čaj, který právě uvařil. "Mike celou tu dobu věděl, že jsem brala drogy." Ami s Richiem se na sebe zvláštně podívají a ani jeden se mi nepodívá do tváře. "Zajímalo by mě, kdy se to dozvěděl, jestli hned jak se to stalo, nebo až jsem se z toho vyhrabala nebo snad teď někdy?" pokračuji a dívám se na Richieho čím dál naléhavěji. "A taky jak se to dozvěděl? Kdo by mu to tak mohl říct? Musel to být někdo, kdo o tom všem věděl a kdo měl možnost se s ním spojit!" už skoro křičím.

"Já s tím nemám nic společného, jestli na tohle narážíš!" řekne Richie klidně a zvedne ruce vzhůru.

"Ne? Vážně? Ty jsi o tom věděl od začátku, viděl jsi mě, když jsem byla na dně, tak proč bys o tom nedal zprávu Mikeovi?!" teď doopravdy křičím, jsem tak neuvěřitelně naštvaná.

"Kitty, byla jsem to já," ozve se konečně Ami. "To já jsem zavolala Mikeovi a řekla mu to." 

Nevěřícně se podívám z Richieho na Ami a zase zpátky, Richie se tváří hrozně provinile.

"Tys o tom věděl! Jak jste mi to mohli udělat, jste moji nejlepší kamarádi a nakonec jste to vy, kdo mě nejvíc zradí!" postavím se a chci odejít, ale nejspíš Richieho ruka mě zataví a otočí zpátky. Nakonec to byla Ami, která mě chytila a obrátila a do které jsem i následně narazila.

"Nezlob se na Richieho, dozvěděl se to teprve nedávno a to to už bylo zapomenuto. Aspoň jsem si myslela, že je," řekne smutně. "Podívej, když tě Richie přivedl, byla jsi pískle, možná trošku větší pískle, ale pořád pískle." Můj výraz trochu povolí nad vzpomínkou na moje tělo před čtyřmi lety. "Znala jsem Mikea z hodin kytary a z jeho vyprávění jsem znala částečně i tebe. Vždycky o tobě mluvil hezky a když jsem tě pak viděla zničenou, musela jsem mu to říct. Utekl a já nevěděla, kde je, ale nakonec jsem ho přes kámoše našla, teda spíš jeho číslo. Tak jsem mu zavolala a všechno řekla, všechno, co mi řekl Richie. Že jsi spadla do drog a že nevíme, jestli se z toho dostaneš, že jsi na tom vážně špatně, a že by se měl vrátit," chytne mě za ramena a celou dobu se mi dívá zpříma do očí.

"To jsi vážně udělala?" zeptám se nevěřícně a Ami přikývne. V té době jsme se neznaly, jen byla kamarádka Richieho, ale my dvě jsme kamarádky nebyly. "Ale jaktože nepřijel? Co se stalo?"