My sister(5sos)cz

SARAH

*Mike

Chvíli po tom, co odešla Kitty mi zazvonil telefon. Ash. Co mu mám říct? Zvedl jsem to.

"Co se děje Ashi?"

"Je tam Kitty? Nezvedá mi telefon," řekl Ash ustaraně. Šel jsem do Ashova pokoje a na nočním stolku jsem viděl její mobil. Zapomněla ho tu.

"Mikeu, jsi tam?"

"Jo jasně."

"Tak kde je? Je v pořádku?" vážně se bál.

"Zase jsme se pohádali a ona pak odešla. Nevím, kde je," řekl jsem chladně.

"Mikeu, co jsi jí řekl?" zeptal se s obavou v hlase.

"Že ji tady nechci. A stále si za tím stojím," řekl jsem, neřešil Ashovi nadávky a zavěsil.

*Luke

S Car jsme se rozešli. Přesněji jsme si dali přestávku, ale jestli se k sobě vrátíme, to nevím. Proč to neklapalo?! Jsem z toho zničený. Nejraději bych do něčeho praštil, ale musím jít na zkoušku. Už jsem tam měl dávno být. Do studia si s sebou beru i nějaké věci, protože jsme se s Car domluvili, že to tak bude prozatím nejlepší. I ji to zlomilo, poznal jsem to na ní. Co mám teď sakra dělat se svým životem? Tak moc si přeju vrátit zpátky čas a udělat některé věci jinak. Víc bych se o ni staral. Dokazoval ji svou lásku. Ash s Mikem ji vidí jako namyšlenou pipinu, ale ona taková ve skutečnosti není. Já můžu za to, jak se teď chová, protože jsem to po ní chtěl. Říkal jsem jí, že je pro mě až moc hodná a tak začala být mrcha. A já tak moc chci vrátit čas, abych ji v tom zabránil a sám sobě dal pár facek.

*Calum

Nenávidím zkoušky poránu! A kluci asi taky ne. Ash skoro usnul, Luke přisěl pozdě, Mike nakonec nepřišel vůbec. A já? Chtělo se mi brečet. Posraný život! Jak já ho nenávidím. Ash volal Kitty, ale ta to nebrala, tak zavolal Mikeovi, jestli se náhodou něco nestalo. Zachvilku přišel hrozně naštvaný.

"Co se stalo?" zeptal jsem se opatrně.

"Ten idiot! Pohádali se a Mike jí řekl, že ji tam nechce. Kitty odešla a Mike neví, kde je a vlastně mu to je jedno." Ash vážně zuřil. Naštěstí přišel manažer  a tak se trochu sklidnil.

"Takže, musíme vám najít přítelkyni," řekl manažer a všichni se na něj nechápavě podívali. "Samozřejmě každému jinou. Nebojte, nebudete se dělit," mrkl na nás a já se s nechucením odvrátil.

"Já přítelkyni mám," řekl Luke.

"Opravdu?" podíval se manažer na jeho kufr.

"Prostě se mnou nepočítej!" bouchl Luke pěstí do stolu. Tázavé pohledy přeruší manažerův hlas.

"Dobrá, zůstaňme u toho, že jsi s Caroline. Stejně jsem měl na mysli někoho jiného," usmál se na Ashe. A tak začala válka. Asi za hodinu a půl mi zazvonil mobil a tím mě vysvobodil. Ma displeji jsem viděl její jméno. Sarah.

*Kitty

Sarah byla velice milá. Potom, co jsme si obě dvě koupily, co jsme potřebovaly, mě pozvala na kafe do nedaleké kavárničky. Povídaly jsme si. Hodně. Řekla jsem jí celý svůj příběh. O tom, jaká jsem byla předtím a jaká jsem teď, o skupině, Ashovi, Mikeovi. Celou dobu mě podlouchala a já si ji za to velmi oblíbila. Když jsem zkončila, začala mluvit o Calovi, což mě najednou začalo zajímat.

"Po tom týdnu mě konečně pozval na rande! Byla jsem tak nadšená. Ze všech holek, které by mohl mít, si vybral mě!"

"Ale proč jsi to teda nakonec zrušila?" zeptala jsem se nechápavě.

"To máma," odpověděla smutně. "Řekla, že mě chce určitě jen na sex, že takové kluky zná, že můj otec byl stejný-nafoukaný blbeček, který se přetvařoval a dostal ji na sladká slova. Nemohla jsem to poslouchat a nakonec jsem to zrušila," celou dobu se dívala do země.

"A ty tomu věříš? Že je Cal takový?" zeptala jsem se. Pokrčila rameny. "Hele, podívej se na mě," zvedla ke mně opatrně oči. "Já Cala moc neznám. Proto ti asi moc nepomůžu. Ale ty musíš vědět, jaký je. A jestli si nejsi jistá, je to o důvod víc, aby jsi ho poznala." Nechápavě se na mě podívala. "Zavolej mu. A domluv si s ním rande. Když tě odmítne je to namyšlený blbeček a ty budeš ráda, že jsi s ním neměla nic víc. Ale když příjme a ty to na poslední chvíli neodvoláš, budeš mít možnost s ním strávit možná tvoje nejlepší chvíle," usmála jsem se na ni. Přikývla a vytáhla mobil.

"Raději mu ale napíšu," řekla a už se chystala psát, ale zadržela jsem ji.

"Ne, musíš mu zavolat, aby věděl, že to myslíš vážně," mrkla jsem na ni a zvedla se.

"Kam jdeš?" zeptala se.

"Zaplatit. Nechám ti tady trochu soukromí."

"Ale co mu mám říct?" podívals se na mě zoufalým pohledem.

"První věty budou těžké, ale jestli je ten pravý, bude to potom snadnější a snadnější." Šla jdem k pokladně zaplatit a než jsem vyšla ze dveří, Sarah na mě ještě zavolala.

"Kam vlastně půjdeš?" Pokrčila jsem rameny a Sarah za mnou přiběhla a dala mi nějaký lísteček do ruky. "To je moje číslo a adresa. Kdyby jsi něco potřebovala," usmsla se na mě. "A děkuju, za všechno."

Když jsem vyšla, podívala jsem se na lísteček. Nebudu ho sice potřebovat, ale stejně jsem si ho strčila do kapsy od mikiny. Já totiž vím, kam půjdu. Vrátím se zpátky domů.

---------

Dneska je takový kratší a navíc tam jsou pohledy více osob na jiných místech. Snad se v tom orientujete, kdyžtak napište do komentu. Užijte si zbytek úterku!

*peťa :-*