My sister(5sos)cz

Prostě to nech plavat!

*Kitty

Možná, že jsem to trochu přehnala. Byla jsem na něho hnusná a rozhodně jsem k němu nebyla fér. Je mi jasné, že to nemá lehké, když ho všichni stopují na každém kroku, ale kruci já nejsem žádná rozmazlená princezna. Tohle mě dokáže doopravdy vytočit. Každopádně se mu zítra omluvím, protože přece jenom nechci být tady s klukama na nože. A hlavně mu tady parazituji v pokoji. Ale když se nad tím zamyslím, tohle je můj dům nebo alespoň už zítra bude. Musím jenom s Mikem dojít podepsat nějaké papíry a je to. Uvažovala jsem, že bych mu tuhle vilu nechala a našla si něco menšího, ale to bych tu musela zanechat tolik krásných vzpomínek a zážitků. Vážně nevím. Možná bych se mohla přeparazitovat do podkrovního pokoje. Musela bych si ho trochu zařídit moderněji, protože to byla jediná místnost, kterou babička nechala vybavenou starožitně. Často jsem se tam schovávala nebo třeba trucovala, když jsem se nepohodla s Mikem. Byla to moje záchrana, jediný pokoj, u kterého jsem měla jistotu, že mě tam Mike nenajde. Pokud si dobře vzpomínám, o tom pokoji Mike ani nevěděl. Bylo to moje a babiččino tajemství. Mike tenhle dům nezná a ani nikdy neznal tak dobře jako já.

Takhle jsem přemýšlela asi do půl čtvrté ráno, přemýšlela jsem o babičce a o všem, co jsem v tomhle domě prožila a proč jsem se tak dlouho bála sem přijet. Má mysl se zatoulala i k tajemnému odjezdu Mikea a ke všem špatnostem, které se po jeho odjezdu na mě sesypaly. Když jsem se probudila bylo už skoro dvanáct hodin a mě nesmírně kručelo v břiše. Vstala jsem a zjistila, že se můj kotník nějak zázračně vyléčil, ale ještě jsem ho měla trochu napuchlý.

Sešla jsem dolů do kuchyně, kde jsem narazila jenom na Cala, který vypadal, že někam spěchá. "Dobré ráno." pozdravila jsem. "Ráno? Spíš poledne." usmál se Cal. "Mike je u sebe?" zeptala jsem se. "Ne. On musel odjet. Vrátí se asi až ve čtvrtek. Máš se tu chovat jako doma." odpoví a odchází z kuchyně. "Až ve čtvrtek? A to mi to nemohl říct dřív? A kam vlastně jel? A kam se chystáš jít ty?" Následuji ho až do předsíně. Cal se zastaví, otočí se a podívá se na mě pohledem alá 'To nemáš na práci něco jiného než mě otravovat?' "Ano, až ve čtvrtek, nemohl ti to říct, dozvěděl se to večer, nevím kam jel a já si můžu chodit kam chci." řekne a při odchodu z vily nezapomene pořádně třísknout s dveřmi.

Frustrovaně vydechnu. Tak tohle je vážně skvělé! Mike si na tři dny odjede bůhvíkam a mě tu nechá s jeho kamarády. Navíc budu muset přesunout přepisování vily na někdy jindy. Dojdu k ledničce. Tak tohle mě nepřekvapuje! V ledničce je jenom nějaký chlast a džusy. Prošmejdím celou kuchyň, ale nikde nic. Můj žaludek se už pomalu začíná požírat sám sebe. Asi budu muset zajít do obchodu. Myslím, že jsem asi pět minut odsud zahlédla supermarket. Takže se půjdu převléct a vyrazím na dobrodružnou cestu za jídlem.

Oblékla jsem si mikinu a legíny s Mickey Mousem, tílko a tenisky. Vzala jsem si své srdíčkové náušnice a modré hodinky. Na levé ruce mám prstýnek, který nikdy nesundávám. (všechno v komentářích)

V supermarketu jsem si nakoupila všechny pro mě potřebné věci: müsli, jogurty, nějaké pečivo, máslo, marmeládu, med, sušenky, čokoládu, zmrzlinu, nutellu, mléko, cukr, mouku, vajíčka, sádlo, tvaroh, špagety, těstoviny, kuřecí maso, rajskou omáčku, sýr, nějakou zeleninu a ovoce, pečící papír. Bylo toho vážně moc, ale jestli jsem chtěla přežít, musela jsem to všechno tahat sama. Asi v polovině cesty jsem narazila na Andyho.

"Ahoj, co ty tady? Myslela jsem, že s klukama z toho pokoje nevylezete." řekla jsem. Kluci si totiž usmysleli, že pohodlí pokoje jim postačí jako dostatečné útočiště před krutým a čerstvým venkovním vzduchem.

"Ale, už jsem to nemohl vydržet. Oni vážně ta okna ani jednou neotevřeli, takže si to jistě umíš představit." to teda jo, jednou jsem s nima spala v chatce, ráno jsem se z toho smradu málem poblila. "Navíc jsem potřeboval něco sehnat." vytáhl ze svého batohu bílý prášek v malém sáčku. Tázavě jsem se na něho podívala, vážně to vypadalo jako kokain.