My sister(5sos)cz

Příjezd

Cesta byla strašně dlouhá. Ami (Amanda), moje kamarádka, si pořád stěžovala, docela mě už unavovalo její věčné tlachání, tak jsem si položila hlavu na polštář a snažila se usnout. Povedlo se mi to a já prospala většinu cesty, naštěstí. Ve skupině je nás 13, velice šťastné číslo, 6 kluků a 6 holek a já. Ne že bych byla hermafrodit, ale já dělám choreografii a často nejsem na vystoupení, takže jsem se stala takový neutrální vůdce. Přece jenom ostatní už jsou plnoletí, takže by mě nemuseli ani poslouchat, když mě je 17, za chvíli 18 let, a ostatním okolo 20, ale všichni si mě odhlasovali. Když jsem skupině oznámila, že pojedeme na soustředění do Sydney, nebyli všichni nadšení. Stálo mě to hodně přesvědčování, ale nakonec jsme se shodli, že to bude zážitek a aspoň poznáme něco nového. A pak tu byli ještě moji rodiče. Nemám je ráda a hned to vysvětlím. Rodiče se o mě a o bratra nikdy nezajímali, většinou nás vychovála Lucia. Matka i při našem porodu pracovala a hned, jak toho byla schopna, zase někam odjela. Mrzí mě to, ale tak to je a otec není jiný. 

Teď už jsme skoro tam. Jedeme v autobuse, zabíráme celou zadní část a míříme do našeho nového domova, kde budeme bydlet dva měsíce. Ano, dva měsíce jsou dlouhá doba, ale my to opravdu potřebujeme. "Takže ty pojedeš do babičina domu?" zeptá se mě Ami. "Jo, jakmile mi bude 18, bude ten dům, nebo spíš ta obrovská vila přepsaná na mě."odpovím, ale ani se na ni nepodívám, pořád hledím z okna. "Myslíš, že tam najdeš bratra? A jestli jo, co budeš dělat?" teď už se na ni podívám "Nevím. Nevím, jestli chci aby tam byl a nevím, co udělám, jestli tam bude." "A kde je tvoje babička?" její dotazy mě jednou zabijou, ale stejně ji mám ráda. "Už jsem ti to vysvětlovala. Babička odjela i s dědou do USA a jelikož už se nechtěli vrátit a taky nechtěli ten dům prodávat, tak ho napsali na mě. Tedy bude můj, až budu plnoletá, což je za chvíli." "Dobře." to bylo vše, dnešních otázek bylo až moc. Už se blížíme k pronajatému domku, kde budou ostatní bydlet. Pozvala bych je do babičina domu, ale ten není zas tak veliký a dva měsíce se tam mačkat, to je o život. Slovo si vzal Richie "Takže se všichni ubytujem. Ty" ukázal na mě "pojedeš k sobě a pak se setkáme za dvě hodiny ve studiu. Projdeme ho a začneme makat na té rozdělané choreografii. Guty? " "Guty!!!" ozvali se všichni naráz. Richie je z nás nejstarší, takže mě poslouchá nejmíň ze všech, je něco jako táta, o všechny se stará. Když jsme zastavili na zastávce, s hlasitým burácením se všichni vyhrnuli ven. Lidi se na nás otáčeli. Ostatní se s Richieim v čele vydali k domu, který je nedaleko zastávky, ale Ami se mnou ještě zůstala stát u autobusu. "Tak se měj, snad to vyjde, pak mi všechno musíš vyklopit!" objala mě. "Uvidíme se za dvě hodiny, není to zas tak moc času." odtáhnu se od ni a nastoupím zpět do autobusu, řidič už na mě začal troubit.

Jela jsem ještě deset minut a mezitím jsem přemýšlela. Vím, že Mike je teď slavný a určitě bydlí se svou skupinou, takže možnost, že ho tam najdu je malá a krčí se někdo v koutě autobusu. Ale nesmím to vzdát, dala jsem si předsevzití, že ho najdu. Nevím jestli ho poznám, na fotkách měl bílé vlasy, a taky nevím jestli on pozná mě. Dřív jsem byla trochu při těle a vlasy jsem si barvila v jednom kuse. Už jsem tady. Ještě několik metrů a budu zase doma. Tohle místo mi tak chybělo. Jako malá jsem tu byla pečená vařená, milovala jsem babiččin dům, má obrovskou zahradu, bazén, míval i trampolínu, ale jak říkám, byla jsem při těle, takže tu jsem moc nevyužívala. Dojdu se svým kufrem a pár malými zavazadly před dveře a chystám se odemkout, ale...

klíč nesedí!!!!! Pane Bože, ten klíč nesedí!!! Mám špatný klíč? Podívám se na něj, ale ne je správný, mám na něm přívěšek mě jak dávám Mikeimu pusu na tvář. Zkusím zazvonit. Crrr, rozezní se celým domem. Když už to chci vzdát, dveře otevře nějaká malá blondýnka, může jí být tak 20 a na sobě má růžové oblečení. Prostě typická Barbie. Usmívá se, dívám se na ni s výrazem alá No to mě teda poser a ona se stále jen culí. Teď mě začíná děsit. "Hmm, co potřebujete?"zeptá se, má jemný hlas, ale není příjemný ani trochu. Sjede pohledem na mé kufry. "Oh promiňte, ale-"  nejspíš z kuchyně uslyším jeho hlas. Je jiný, mužnější, ale to jeho hlas. Vejdu. Ano, já vím, bylo neslušné tu blondýnu odstrčit ode dveří, ale já jsem ho musela zase vidět. Srdce mi bilo po celém těle, třásly se mi ruce, skoro jsem nevnímala křik té Barbie, jakože co to k sakru dělám. Jen jsem šla, byl to můj dům, zdi byly stejné, obrazy taky i podlaha. Nic se tu nezměnilo. Vešla jsem i s kuframa do obýváku a za mnou hned běžela Barbie a snažila se mě nějak zastavit "Co to děláte?! Nemůžete jen tak vejít do cizího domu." řvala po mě. Odložila jsem kufry a porozhlédla se. Z gauče se zvedl vysoký blonďák, byl docela hezký. Jeho výraz byl úžasný, miluju, když jsou lidi vyjevení "Co se tu děje?" zeptal se, nádherný hlas. "Najednou sem vtrhla!" vykřikla Barbie "Tak udělej něco!" On chtěl teda něco říct, ale do místnosti přišli tři rozesmátí kluci. První, kudrnaté vlasy, červený šátek na hlavě, roztomilý úsměv, se na mě nechápavě podíval, pak se porozhlédl po těch dvou blonďatých a jeho výraz byl ještě lepší. Druhý, tmavší vlasy, snědá pleť, hnědé oči, udělal vícemeně to samé. Třetí- "Co se tady-" začal, ale jakmile si mě pozorně prohlédl znehybněl. "Vyměnil jsi zámek." řeknu s klidem v hlase a trošku se k němu přiblížím. Ti dva kluci trochu poodstoupí. Dme se ve mě vztek, tohle je můj dům, nevadí mi, že tady bydlí, podle nepořádku i se svými kamarády, ale jsem prostě naštvaná. Všechno to dvouleté trápení, vztek, strach, všechny své pocity vezmu a vlepím mu pořádnou facku. Ostatní se na mě jenom dívají s otevřenou pusou. "A taky máš zelené vlasy." prohodím s úsměvem a obejmu ho. Chytí mě do své obrovské náruče, voní po pizze, což mi připomíná, že mám hlad. "Tak fajn. Řeknete nám co se tu děje, protože já jsem trochu mimo. A Mikey, kdo je ta holka?" ozve se ten s tím šátkem. Odtrhneme se od sebe. "Jsem jeho dvojče." řeknu a vychutnávám si jejich pohledy.

Tohle pro začátek stačí. Uvidím, jak se to chytne. Další díl bude až ho napíšu:D

*péťa♥