My sister(5sos)cz

Modrooký anděl

*Kitty

Do vily jsem přišla po jedenácté. Vyzula jsem si boty a vydala jsem se nahoru do Lukova pokoje. byla jsem hrozně unavená, dala jsem si rychlou sprchu. Použila jsem Lukovo mýdlo i šampón, pro jistotu se nebudu ani dotýkat věcí Caroline. Připadá mi docela fajn, ale přece jenom si ještě vzpomínám, co říkal Ash. Oblékla jsem si kraťasy na spaní a sportovní podprsenku a lehla si do postele. Ještě než jsem usnula jsem si vzpomněla na Richieho, tak jsem mu napsala, protože kdybych tak neudělala, dokážu si živě představit, jak mi buší na dveře pokoje, aby se ujistil, že jsem v pořádku.

Kitty: Dorazila jsem v pohodě, nikdo mě nepřepadl ani neznásilnil, takže můžeš s klidem jít spinkat, stejně jako já:D Kitt♥

Richie: Nedělej si ze mě srandu!!! Jsem rád, že jsi napsala. A neboj, už se chystám taky do postele. R:D

Kitty: Fajn, už tě nechám na pokoji! P.S.-Pozdravuj Ami, je mi jasné, že jste spolu, jen prosím tě, použijte ochranu!!!! Kitt:D:D:D

Richie: Vážně už by jsi měla jít spát! P.S.- Ami tě taky pozdravuje. Vážně to nechápu, vy jste snad nějak telepaticky propojené. R:)

K tomu byla přiložená fotka těch dvou v posteli. Byla tam tma, takže jsem toho moc neviděla, ale je mi jasné, že jestli na sobě nějaké oblečení měli, za chvíli na sobě nebudou mít nic. Při té představě jsem se nechutně usmála(ano, i to je možné). opustila jsem od těch dvou hrdliček, zhasla mobil a přikryla se lehkou dekou. Ani jsem nezavřela oči a pocítila jsem nepříjemné sucho v puse. Dalších pět minut jsem sama sebe přesvědčovala, abych se zvedla a došla si pro pití. Nakonec zvítězil nepříjemný pocit a já se zvedla z té měkoučké postele. Jelikož nemám ráda vodu z kohoutku a ze záchoda jsem ji také pít nechtěla, musela jsem dojít dolů. V kuchyni jsem si rozsvítila a zamířila k ledničce, kde bude určitě nějaký džus. Najednou šlápnu do něčeho slizkého a podjede mi noha. Vykřiknu a očekávám tvrdý náraz do mojí kostrče, ale místo toho cítím pevné paže, které mě zachytí. Po chvíli mě pomalu posadí na zem a obejde mě. Zjistím, že mám zachráncem se stal Luke, modrooký anděl. "Luku?" zeptám se překvapeně, protože měl být u Caroline. "Co tady děláš? Neměl bys být s Caroline?" pokračuji. Dřepne si ke mně, upře na mě oči a starostlivě se zeptá: "Něco jsem si zapomněl. Není ti nic?" celou mě oskenuje. Odkašlu si a odpovím. "To nic. Díky za záchranu." usměje se. "Vážně se ti nic nestalo?" znovu se zeptal a podíval se za sebe na příčinu mého pádu. "Cal tady nejspíš zase čaroval. Nikdy po sobě neuklidí zvlášť jestli jde o jídlo." zaměřím se na roztopenou vanilkovou zmrzlinu, kde je na kraji rozmazaná stopa mojí nohy. Podívám se na své pravé chodidlo, které je celé ulepené od zmrzliny. Achjo, proč jsem šla jenom bosky? Znovu se zaměřím na podlahu. "Vanilková je moje nejoblíbenější." řeknu smutně do ticha. podíváme se na sebe a začneme se smát. "Já mám raději čokoládovou nebo kávovou." řekne mezi smíchem Luke. "Vanilková je nejlepší." řeknu a teď oba zvážníme. "Čokoládová je nejlepší." hájí svoji zmrzlinu, ale já mám vždycky pravdu!

"To teda ne!"

"To teda jo."

"Vanilková!"

"Čokoládová!"

"Vanilková!!"

"Čokoládová!!"

"Vanilková!!!"

"Čokoládová!!!"

"Vanilková!!!!" nasadím svůj vražedný pohled a založím si ruce v bok. Luke zvedá obranně ruce vzhůru. "Dobře dobře, ale mě víc chutná čokoládová." "To protože jsi ještě nejedl tu správnou vanilkovou. Na nějakou tě někdy pozvu." řeknu a povolím do mírného úsměvu. "Ty musíš mít vždycky pravdu." řekne s úsměvem. "To teda jo!" Luke se rozesměje. Teď už to nevydržím a také se pořádně usměju. "Pojď, pomůžu ti." řekne a natáhne ke mně svoje ruce. Chytnu se jich a chystám se postavit, ale jakmile si stoupnu na pravou ulepenou nohy, kolena se mi podlomí a mně se na chvíli zatmí před očima. Luke mě naštěstí chytne do pevného objetí. Chvíli tam tak stojíme, já jenom na levé noze. "Tobě se na té zemi vážně líbí, co?" zeptá se pobaveně. Sice mu nevidím do tváře, ale vím, že se usmívá. "Sklapni dlouháne!" řeknu a bouchnu ho do hrudi a tím opět ztrácím rovnováhu. "Nepustím tě." řekne, když mě za dnešek už po třetí pevně chytí. "Co tě bolí?" zase se ukázal ten starostlivý Luke. "Pravý kotník, ale ráno to už určitě bude v pořádku." odpovím a snažím se skrýt bolest. "Jo, to ti tak věřím. Donesu tě do pokoje" řekne a už se chystá vzít do náruče. "Počkej," zastavím ho, "chtěla jsem se napít." Přikývne a přisune ke mně barovou židličku, na kterou si sednu. "Tak, co si dáte mladá slečno?" usměju se. "Pomerančový džus, pane barmane." oba jsme se zasmáli a Luke mi začal chystat tento na přípravu velice náročný nápoj.

——

Tenhle díl byl původně dvakrát delší, ale rozhodla jsem se ho dát na dva díly, aby jsem je mohla zveřejnit dřív, takže si toho važte!!! Teď to mezi nimi vypadá skvěle, ale za chvíli se všechno zkazí. A co vy, kterou máte nejraději zmrzlinu? Další díl asi o víkendu, ale ještě nevím, protože pojedeme k babičce opékat špekáčky(mňam). To je asi vše, jdu sledovat hokej a pořádně nahlas fandit!!!

*péťa