My sister(5sos)cz

Rande 3.část

*Kitty

Vešli jsme dovnitř. Nikdy jsem tu nebyla, ale už jsem o ní slyšela. Je to tu sice drahé, ale jídlo je výborné. Ash něco zašeptal paní za pultem. Ta jen přikývla a už nás vedla dozadu do méně osvětleného boxu, hodně moderního boxu. Paní se na chvíli vzdálila, ale v zápětí nám už podávala jídelní lístky. Ash za nás oba poděkoval. Chvíli jsem sledovala jídelní lístek. Vzhlédla jsem k Ashovi a ten si ho zaujatě prohlížel. Kousal si při tom ret a potichu si pobrukoval. Usmála jsem se nad tím, jak sexy při tom vypadá. Asi vycítil, že se na něj dívám a vzhlédl.
"Co je?" zeptal se nechápavě.
"Nic." řekla jsem a rychle  odvrátila svůj pohed opět k lístku.
"Jsi špatná lhářka." naklonil se trochu ke mně.
"Dám si krůtí medailonky s rýží." řekla jsem klidně jakoby se mě ptal na mou objednávku. "Co ty?" podívala jsem se na něj.
"Steak. A hranolky." pokýva jsem hlavou.
"Dobrý večer. Jsem Johnas a dnes budu váš číšník. Smím nabídnout šampaňské." přišel k nám mladý kluk, asi tak devatenáctiletý. Podívali jsme se s Ashem na sebe a najednou jsme oba kývli. Zasmáli jsme se tomu a Ash kývl na Johnase. Ten přinesl podle něj to 'nejlepší' šampaňské. Chutnalo průměrně. Spíš nic moc.
"Je výborné." řekl Ash směrem ke mně, jakmile Johnas odešel i s našimi objednávkami.
"To ano, je to opravdu to nejlepší šampaňské."
"Jsi opravdu špatná, špatná lhářka." zasmál se.
"Uznávám! Lhát mi nikdy moc nešlo. Ale ta výzdoba je nádherná." řekla jsem skoro zasněně a kochala jsem se pohledem na úžasnou výzdobu. Bylo to drahá, ale né moc přeplácaná výzdoba v barvách zlaté a červené s bílými světly.
"Jo, nádherná." řekl Ash, ale díval se upřeně na mě. Sklonila jsem pohled z jeho očí na své ruce, protože jsem cítila, že červenám. Prstem mi zvedl bradu, abych na něj viděla. Začal se pomalu přibližovat.
"Omlouvám se, ale medailonky už nejsou. Budete si muset objednat něco jiného." vyrušil nás Johnas. "Och pardon. Nechtěl jsem vás vyrušit." řekl, ale podle tónu v jeho hlase jsem mu vůbec nevěřila. Přesto jsem se na něj mile podívala.
"Dobře. Tak já si tedy místo toho vezmu kuřecí salát." usmála jsem se a vrátila mu jídelní lístek. Při tom, jak si ho bral, dotknul se mé ruky. Pro něho to možná byl osudový okamžik, pro mě to byl pouze nepříjemný zážitek. Jeho úsměv se ještě zvětšil, teda pokud je to možné. Trochu jsem se zasmála a sklonila hlavu. Okamžitě jsem ji ale zase zvedla a podívala jsem se mu přímo do hnědých očí.
"Ehm, ehm." odkašlal si Ash. Johnas se jakoby probral z transu.
"Dobře. Kuřecí salát." řekl a rychle odešel. Podívala jsem se na Ashe a hned se dozvěděla důvod Johnasova rychlého ústupu. Musela jsem se usmát Ashovu nasupenému a vražednému pohledu, který mu moc nešel a kterým stále skenoval cestu, po které se Johnas vytratil. Pohladila jsem ho po tváři a on obrátil svou pozornost zpátky ke mně.
"Tobě to přijde vtipné?" chtěla jsem se zasmát, ale pak jsem pochopila jeho ublížený pohled.
"Snad si o mně nemyslíš, že bych na rande s tebou flirtovala ještě s někým jiným? Navíc s takovým ochlastou jako je on." řekla jsem se trochu dotčeně.
"Ochlastnou?" zeptal se nechápavě.
"Vy chlapi jste tak nevšímaví." obrátila jsem oči v sloup. "Na krku má kérku. Takovouhle kérku neseženeš všude. Má v sobě kousíčky zlata. Teda mělo by to vypadat jako zlato, ale je to jen barva. Barva, která v Austrálii není legální, protože obsahuje drogu. Není návyková, ale za to velice škodlivá. Vypadá úžasně, v noci září a na technopárty mění dpkonce barvy, takže skoro všechny holky na to letí. Už nevím, jak se jmenuje. Každopádně ten, kdo něco takového chce, musí mít známosti. V okolí jsou jen tři správní lidé, kteří by to dokázali zařídit. Joe, Billy a Luis. Všichni to jsou chlapi, co berou prachy jen na zaplacení dluhů za chlast. Billy je momentálně v zahraničí, utíká před zatykačem, který je na něj vyhlášen po celé Austrálii. Stejně ho za chvíli chytnou, není totož zrovna nejchytřejší. Joe by něco takového nedohodil člověku pod dvacetosm let a Johnasovi je tak maximálně devatenáct. Takže zbývá už jen Luis. Ten má zvláštní podmínky. Aspoň každý druhý den být zlitý jak prase. Takže možná už tak moc nepije, ale rozhodně v sobě má pořádný hnus. Při početí dítěte je témeř devadesáti procentní šance, že dítě bude trpět nějakým postižením. Nebo při nejhorším porod nepřežije ani to díťe a někdy ani matka. Tudíž šance, že Johnas bude mít někdy potomstvo je asi deseti procentní. A to je spíše smutné než vtipné, proto ho chci potěšit aspoň flirtem, který je ovšem jen a pouze z jeho strany. Navíc ho určitě brzo vyhodí. Pokud můžu tipovat, je nějak příbuzný s majitelem restaurace, protože takhle mladého kluka by v tak luxusní restauraci nevzali. Aspoň ne jako číšníka. A jestli si hned tu kérku nenechá odstranit, což chce samozřejmě taky nějaké ty známosti, začne šílet. A to myslím doslova." dokončila jsem svůj monolog a bylo mi jasné, že teď přijdou ty nepříjemné otázky. Bože proč jsem prostě neřekla nějakou výmluvu?!