Případ pro Johna 2: Nevyřešený případ

Nález

John
Nemůžu spát, čím to asi bude? Asi tím, že jsem někde uprostřed lesa. Možná to je jenom tím, že jsem nervózní z těch vlků. Taky to nejsou žádný zlatíčka. Budou chtít ochránit vlčata, tak snad na žádné nenarazím. Občas zaslechnu vlčí vytí, ale je to dost potichu, takže budou daleko, ale sova která tady houká ne. Jsou tu slyšel i kroky různých zvířat.

Šel bych dál, ale je tma a baterku nemám. A na mobilu si chci šetřit baterii, kdyby se to protáhlo na další dny. Ale na to teď nechci myslet. Nemůžu myslet na Rajena takhle. Je to poprvé, co ho někdo unesl.

Ale on je chytrý, určitě si poradí. Sice nemá zbraň a mobil, ale mozek mu zůstal. V takových situacích nepanikaří a vždy se snaží najít nějaké řešení. Buď to se pokusí utéc, přesvědší je, aby ho pustili, a nebo se je bude snažit přeprat. Sázím na to první, protože určitě budou silnější a hloupí taky nebudou.

Podle mě ani neví, co dělají. Bylo to neplánované. Kdyby to měli naplánované, tak by ho nepraštil ze zadu do hlavy. Jenom doufám, že ho nepraštili moc a už není mrtvý.

Nenechali by stopy. Taky ta zbraň a mobil, zbavili by se ho chytřejším způsobem. Je vidět, že to byla čistá improvizace. A taky proč by unášeli detektiva, kterýho vůbec neznají? Leda že by to bylo osobní, ale proč takhle blbě? Nevím co se jim honí hlavou, ale nic dobrého to nebude.

Podíval jsem se na hodiny a zjistil jsem že je teprve půl dvanáctý. To bude dlouhá noc, ale musím tady zůstat. Nemůžu uprostřed noci, kdy nic nevidím chodit po lese, ale asi budu muset, protože jsem zaslechl auto.

Auto? Tady a teď? Co by tu mohlo dělat? A kdo ho může řídit? A není tak daleko. Slyším motor. Zapnul jsem mobil a mrkl na displej. Mám třicet procent baterky. Když si zapnu svítilnu, tak mi to vydrží jen na pár hodin. Nemůžu to riskovat. Kdybych se potom dostal do místa, kde chytím signál, mohli by můl mobil lokalizovat, ale když budu mít vybitou baterku, najdou mě ztěží. Půjdu to omrknout ráno. Snad nebude pozdě.

Teď se spíš budu snažit usnout. Snad se mi to povede. Stejně je to zvláštní. Nikdy jsem si nemyslel, že bych spal někde v přírodě. Sice jsem si to představoval trochu jinak, ale lepší než nic. Člověk by měl zkusit všechno.

Asi bych měl ráno zůstat tady, protože kdyby po mně pátrali, tak bude lehčí mě najít, ale trochu prozkoumám to, co jsem dneska slyšel. Možná to nic nebylo, ale jistota je jistota. Ale až zítra. Teď si lehnu a naberu trochu sil, než zítra zase výročím.

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Asi jsem musel usnout, protože mě přerušil hrom, co se ozval nad mou hlavou. Bouřka, to mi ještě scházelo. Měl bych se někde ukrýt, ale nemám kam. Jsem v lese, je to tu samý stom. Jediná možnost je, že najdu hodně hustý strom nebo prostě zmoknu. Trocha vody ještě nikomu neublížila.

Ozval se další hrom. Ve škole nás vždycky učili, že bychom se neměli schovávat pod stromem, když je bouřka, ale teď úplně nemám na výběr. Jsem přímo obklopený stromy. Jestli sem zasáhne blesk, tak jsem pěkně v háji.

Zatím jenom hřmí, žádné blesky ani déšť. Možná mě ta bouřka mine. Na mraky nevidím, tak nevím od kud přijde a moc hustých stromů tady taky nevidím. Většinou jsou tady jehličnatý stromy. A když tady jsou listnatý tak na sobě moc listí nemaj.

Asi to bude blbost, ale půjdu najít nějaký posed nebo krmelec. Na ten posed moc nevěřím, protože bývají na poli u lesa a široko daleko jsou jen stromy. Ale jak můžu tady najít posed, když vidím úplný kulový.

Jelikož mám skoro vybytou baterku v mobilu, tak zkusím jít po tmě. Stejně už jsem si přivykl a něco málo vidím. Vztal jsem ze země a rozhlédl se. Všude, kde jsem dohlédl byly jen stromy a nebyly moc hustě zarostlé. Jestli začne pršet,tak se nebudu moc schovat, tak radši vyrazím.

Šel jsem dál po cestě a nejednou na mě něco spadlo. Kapka vody. Potom další a další. Začíná pršet. Než jsem se nadál, z pár kapek se stal déšť a potom pořádný liják. Listí stromů není tak husté, proto jsem za pár chvil byl promoklý až na kost.

Pokračoval jsem cestou dál hlouběji do lesa. Už ani nevím kolik jsem toho ušel, ale z nějakého důvodu jsem sešel z cesty a vydával se ostružiním a křovím. Podíval jsem se na hodiny a bylo čtvrt na čtyři. Přitom jsem ještě mrkl na baterku a měl jsem pouhých dvacet procent.

Šlápl jsem přímo do ostružin. Snažil jsem se z nich vyprostit, ale poškrábal jsem si nohu o trny. Roztrhl jsem si kalhoty. Asi bude lepší, když si tu svítilnu zapnu. Vybije se mi mobil, ale nějakou dobu to potrvá. A stejně tady nemám signál.

Vytáhl jsem mobil z kapsy a zapl aplikaci svítilna. Zadní část mobilu, kde jsem měl foťák, se rozjasnila a já konečně viděl na cestu. Ale kromě cesty jsem zahlédl ještě něco. Nebo spíž někoho.

Zahlédl jsem Rajena. Je obmotaný kolem stromu provozem s lepící páskou na ústech. Rozeběhl jsem se k němu, ale z druhé strany, stojí i Jason. Oba jsem je zbavil lepící pásky.

,,Kde ty se tady bereš," zeptal se Rajen, hned po tom, co jsem mu odlepil pásku z obličeje.
,,Však víš, nudil jsem se, tak jsem šel na procházku," zažertoval jsem.
,,Klasický John, udělá si srandu te všeho,"
,,Promiňte, že ruším váš rozhovor. Určitě si máte co vyprávět, ale jak jste si mohli všimnou, jsme privázání ke stromu," ozval se Jason.
,,Pardon, už jdu na to," omluvil jsem se.

Podíval jsem se na něj a trochu se zděsil. To je pořádný uzel. Vždyť je větší než moje pěst. Jak tohle mám rozvázat.

Asi nemáte něco, čím bych to rozříznul?"
,,Ha ha ha, moc vtipné," řekl Rajen.
,,Co je? Jen jsem se zeptal."
,,Budeš to muset rozvázat."

Znovu jsem se na ten uzel podíval.

,,Tak jak to vypadá," zeptal se Jason.
,,Vypadá to, že to bude na dlouho," odpověděl jsem a podíval se na něj.
,,Na jak dlouho to vidíš, zeptal se pro změnu Rajen.
,,Na dlouho."