Případ pro Johna 2: Nevyřešený případ

Oznámení

Chris
Pořád nic. Žádné hovory, že by se Rajen s Johnem našli. Nikdy, jsem si nemyslel, že to řeknu, ale chybí mi Rajenův sarkasmus. Vždycky byl veselý. A taky vždycky bude. Je v pořádku. Už jsem chtěl vyjet do práce. Dopil jsem kofejnový nápoj a šel k směrem autu.

Když jsem dojel do práce, hned jsem šel do své kanceláře. Jenže mi neunikl náhlý pohyb. Rozešel jsem se k dané osobě.
,,Co tady děláš, vždyť je tak brzo. Směna ti začíná až za hodinu," řekl jsem.
,,Vlastně tad jsem už od tří, ale to není důležitý," odpověděl mi. Od tří, proč?
,,A co je důležitý," zeptal jsem se. Ani nečekám odpověď, ale on mi stejně odpověděl.
,,To, že ve spisu není napsaná Jassica Lorenová jako podezřelá, i když měla motiv a žádné alibi."
,,To je ale divný, to se mi nějak nezdá.
,,Mě taky ne. Tak jsem si to prověřil a zjistil jsem jedinou věc. Jediný, kdo měl ke spisu přístup, aby to změnil, byl můj otec a jeho zaměstnanci," řekl a podal mi seznam osob.
,,Hmm." Proč by to někdo dělal, ledaže, by v tom někdo jel s ní. Nebo se jí snažil chránit.
,,Dneska to prověříme," řekl jsem. ,,Dobrá práce," pochválil jsem ho. Nic na to neříkal a jen se usmál.

Šel jsem do své kanceláře. Musím ještě vyřídit nějaké papíry. A prostuduju si ten seznam. John pořád nepíše, nevolá, prostě nic. Rajen je na tom stejně. Asi jsem udělal chybu, když jsem ten případ vzal. Nemyslel jsem si, že by se něco takového mohlo stát, ale je pravda, že jsem to měl předvídat. Vždyť jsme policie. Děláme nebezpečnou práci.

Asi bych měl dneska zajít za Rajenovou přítelkyní a říct jí, že Rajen byl unesen. Bude to těžké. Ale někdo to říct musí. Je to ta nejtěžší část naší práce. Říkat rodině nebo nejbližším, že jejich syn, matka, manžel nebo nejlepší kamarád zemřel. Že už je nikdy neuvidí. Sledovat ty nešťastné obličeje  je něco hrozného. Utěšovat je, že všechno bude v pořádku. Slibovat, že pachatele dopadne, ikdyž to nemusí být pravda. To dokáže člověka změnit.

Nejhorší na tom je, že se ta práce nedá změnit. Děláme pořád to samé dokola. Chytáme vrahy a zločince. Oznamujeme pozůstalým, že jim zemřel blízký člověk. Uhasíme jejich naději, že by se daný člověk někdy mohl vrátit domů. Zrovna to, mě dneska čeká. Už bych mohl vyrazit.

Zeptám se Davida, jestli by nejel se mnou. Michaela má právo vědět, co se stalo Rajenovi.

Vyšel jsem ze dveří své kanceláře a koukl na Davida. Sledoval obrazovku počítače a něco ťukal do klávesnice. Při tom si něco zapisoval a vypadal u toho vážně.

,,Davide," oslovil jsem ho
,,Ano?" optal se.
,,Pojedeš se mnou. Musíme se stavit u Michaeli a říct jí, co se stalo."
,,Stejně jsem tam dneska chtěl zajet."
,,Fajn."

Zvedl se, vzal si mikinu a šel hlavními dveřmi ven. Už neprší tak nepotřebuje ani kapuci. Já šel ochotně za ním. Přišel k mému autu a čekal až ho odemknu a on si mohl sednout dovnitř. Na dálku jsem auto odemknul. On si sedl, a já auto obešel a sedl si vedle něj na místo řidiče.
,,Znáš její adresu?" zeptal jsem se.
,,Bydlí u Rajena," řekl, aniž by se na mě otočil. Něco ho trápí. A je mi jasný, co to je.
,,Dobře," řekl jsem a vyrazil na cestu.

Celou cestu neřekl ani slovo. Ani se mu nedivím. Taky mi není úplně do zpěvu.
,,Myslíš, že by se mohli snad někdy..." Zastavil se uprostřed věty.
,,Vrátit?" dokončil jsem za něj. ,,Jistě, že se vrátí. Co tě to napadlo? Na to vůbec nemysli. Zítra vyšleme pátrací tým a oni je najdou."
,,Slibuješ?" zeptal se.
,,Slibuju," řekl jsem po chvíli ticha.

Co jsem to udělal? Slíbil jsem mu něco, co ani nevím jestli se dá splnit. Neměl jsem to dělat. Na druhou stranu vím, jak je John pro Davida důležitý a jak moc mu na něm záleží.

Zastavil jsem na parkovišti. Vím, kde Rajen bydlí. Hned v prvním patře. Zastavil jsem se před jeho dveřmi. Podíval jsem se na kolegu.
,,Připraven?" zeptal jsem se. On jen přikývl, tak jsem zaklepal na dveře. Otevřela mladá slečna s vlnitými blond vlasy a modrými oči.

,,Co si přejete?" optala se nám. Pomalu jsem vytáhl odznak a představil mě i Davida.
,,Musíme s vámi mluvit," řekl David jemně.
,,Dobře, pojďte dál," vyzvala ná s a my ji následovali.
,,Co se stalo a proč nepřijel Rajen?"
,,Jak víte, že známe Rajena?" zeptal jsem se.
,,Mluvil o vás," odpověděla. ,,Stalo se snad něco jemu?" zeptala se vyděšeně.
,,No, víte? Stalo. Byl unesen," vysoukal ze sebe David.
,,To se nemohlo stát. To nemůže být pravda. Jak se to stalo?" zeptala se se slzami v očích.
,,To nevíme, ale pátráme po něm," řekl jsem.
,,Proto včera nepřišel domů. Volala jsem mu, ale nezvedal to. Vždycky mi to bere," řekla.
,,Ještě je šance, že je živý a zdravý," řekl David.

Mezitím si vzala skleničku a nepustila si vodu z kohoutku. Napila se. ,,Jaká je šance, že není..." zastavila se uprostřed věty.
,,Šance se každým dnem snižuje, ale pořád je velká. Taky je to schopný policista. Možná se mu podařilo uniknout a teď jen někde bloudí," řekl jsem.
,,Říkal, že tam to tam zná, tak třeba tam má nějaké své staré známé, tak teď přebívá u nich," dodal David.
,,Neztrácejte naději, náš pátrací tým po něm teď pátrá," uklidnil ji David, i když ví, že to není pravda, ale to jí říct nemůžeme.
,,Budeme vás o všem i formovat," řekl jsem.
,,Ale teď už musíme jet, jen jsme chtěli, aby jste to věděla," dokončil jsem. Nic na to neřekla a jen nás vyprovodila ke dveřím.

,,Ještě musíme prověřit tvého otce a jeho lidi," oznámil jsem Davidovi cestou do auta.
,,Můj otec by nic takového neudělal," řekl trochu naštvaně.
,,Neřekl jsem, že to udělal, ale prověřit musíme všechny. I tvého otce.
,,Fajn," řekl uraženě, až mě ten tón vyděsil. Takového ho neznám, ale asi bych byl taky naštvaný, kdybych zjistil, že někdo, koho znám, je zapletený ve vraždě.

Tohle bude těžký den, ale takhle to v naší práci chodí. Nikdy nevíte, kdo může být vrahem. Může to být vaše teta, nejlepší kamarád, bratr nebo vlastní dcera. Každý si musí dát pozor komu důvěřuje. Může se stát, že váš nejlepší přítel zabije někoho z rodiny, nebo kolega přítele. Vrah a přítel může v sobě splynout jako sůl a cukr.