Případ pro Johna 2: Nevyřešený případ

Známá tvář

John
Cesta byla kratší než jsem si myslel. Šli jsme po cestě asi jen půl hodiny. A opravdu tam byla benzínka. Spíš to byla zastavárna, ale lepší než nic.
,,Třeba nám někdo uvnitř pomůže. Určitě někdo bude mít telefon," navrhl Rajen.
,,Zkusit to můžeme," řekl jsem a vydal se dovnitř. Já šel hned za ním.
,,Možná budou znát Jasona," napadlo mě.
,,Na to moc nespoléhám, je to na druhé straně lesa," řekl Rajen.
,,Asi máš pravdu, ale zkusit to můžeme," řekl jsem.

Vešli jsme tedy dovnitř a šli přímo za prodavačem. Mladý hoch. Asi devatenáct let.
,,Promiňte, nemáte tady telefon?" zeptal jsem se. On se na mě podíval a ukázal nějakým směrem.
,,Támhle je pevná linka.
,,A neznáte Jasona Johanssona. Takový vysoký, tmavé vlasy, hnědé oči. Džíny a černou mikinu," popsal ho Rajen.
,,Je přímo támhle," ukázal za poslední regál.
,,Děkujeme."

Opravdu tam byl. A ještě si nás nevšiml. Šli jsme ven, aby si nás nevšiml
,,Budeme ho sledovat a uvidíme, kam nás zavede. Ty běž zavolat Davidovi a řekni kde jsme.
,,Neznám jeho číslo," řekl Rajen. Nadiktoval jsem jeho číslo, Rajen se rychle podíval na název benzínové pumpy a nenápadně šel dovnitř.

Nemůžeme na něj jen tak jít a zatknout ho. Má moji zbraň. Neměli bychom se čím bránit a mohlo by to být ještě horší než teď. Mohl by nás v klidu zabít. Asi nás nezabije, to by si nevzal na svědomí, ale nesmíme ho podceňovat. A už vůbec ne mu věřit. Uvěřil jsem mu jednou a schytal jsem to klackem do hlavy. Příště to bude horší.

Už vylezl ze dveří a nevypadá, že by něco tušil. Rychle jsem se schoval za roh a sledoval ho. Nastoupil do jednoho z aut. Bylo bílé značky SUV. Rychle jsem si do telefonu napsal jeho poznávací značku.

Odjel. Nemáme žádný dopravní prostředek, takže ho pronásledovat nemůžeme. Ale mohli bychom vyhlásit pátrání.

Šel jsem teda dovnitř za Rajenem. Pořád mluví s Davidem. Naznačil jsem ať mi předá sluchátko. Rajen mi sluchátko poslušně předal.

,,Ahoj Davide," řekl jsem a čekal na odpověď.
,,Báli jsme se o vás," řekl trošku naštvaně.
,,Já vím, ale teď potřebuji tvojí pomoc. Chci aby jsi mi vyhlásil pátrání po tomto autu," řekl jsem naléhavě a nadiktoval mu poznávací značku. Hned potom mi mobil ohlásil 2% a vypnul se. David mi značku odsouhlasil.

,,Za jak dlouho by pro nás někdo mohl přijet?" zeptal jsem se.
,,Mrknu se," řekl. Pak bylo ticho. Chvilku se nic nedělo, ale pak se zase ozval Davidův hlas. ,,Cesta potrvá tak dvě hodiny."
,,Fajn, díky," řekl jsem a zavěsil.

,,Tak co? Za jak dlouho tady bude?" zeptal se Rajen.
,,Říkal dvě hodiny," odpověděl jsem.
,,Dvě hodiny," zopakoval po mě. ,,Super"
,,Pořád lepší než nic."
,,Tak tady počkáme, než přijede."

Už jen dvě hodiny a bude všechno v pohodě, tedy až na to, že Jason nám ujel a pořád nemáme vraha, ale mohlo to být horší. Ale stalo se mi poprvé, že by mi někdo zdrhnul přímo pod nosem.

Naštěstí u sebe mám peněženku, tak si aspoň můžeme koupit něco k jídlu. Je mi jasný že Rajen ji nemá, tak ho pozvu.

Šel jsem k chladničce a vzal tam dvě bagety a dvě malé láhve s vodou. U pokladny jsem je zaplatil a šel zpátky k Rajenovi. Ten mi poděkoval a zakousl se do ní. Taky mám hlad, tak jsem se do ní taky pusil.

,,Teď budu muset si jí obstarat nový doklady, zažádat si o novou zbraň, koupit si nový telefon a kreditní karty jsou taky pryč," začal si stěžovat.
,,Tvojí pistoli a mobil jsme našli, ale doklady a veškerý karty si budeš muset udělat znova. S tím se nedá nic dělat, ale to není jediný, co tě trápí. Že ne?"
,,Ne. Dělám si starosti o Michaelu. Neví kde jsem, co dělám..."
,,Bude to v pohodě, za chvíli pro nás přijede David a ty Michaele ukážeš, že jsi živý a zdravý."
,,Asi máš pravdu," řekl a zase kousl do bagety.

,,Mohl by si pospíšit," řekl jsem.
,,To jo, sedíme tady s bagetou jak bezdomovci," řekl a zasmál se.
,,No jo, zkusit se musí všechno. I když je to ztratit se v lese v bouřce, pak se nechat přetáhnout klackem a potom jíst na zemi před benzínkou bagety," řekl jsem s úsměvem.
,,Jo, hlavně se před tím nechat unýst a přivázat ke stromu," dodal.
,,Taky nesmíme zapomenout na to, že nám utek Jason," doplnil jsem.
,,Jednou na to budeme vyprávět jako vtipnou historku a nikdo nám nebude věřit."
,,To máš pravdu."

,,Nevíš kolik je hodin?" zeptal se mě.
,,To nevím, mobil mám vybitý a hodinky nenosím. Uvnitř hodiny nejsou," odpověděl jsem mu.
,,Blbá otázka," řekl, ale odpovědi se nedočkal. Ale taky bych to rád věděl. Úplně nenávidím, když nevím kolik je hodin. Je to tak deprimující. Můžeme tady sedět hodinu nebo jen deset minut, ale to nepoznáme. Poznáme to až přijede David.

,,Kolik jich bylo?" změnil jsem téma.
,,Vlese byli tři, potom tu je Jason a ještě jeden, který v lese sice nebyl, ale byl s nimi v domě. Takže dohromady jich bylo pět," odpověděl mi.
,,Jména znáš?"
,,Jen jedno. Reymond Nelson. Ostatní nevím, ale vím jak vypadají. Můžu sestavit profil.
,,Dobře,"
,,Pašujou orgány," řekl potichu, jako by to nikdo neměl slyšet.
,,Co?" zeptal jsem se zděšeně.
,,Pašujou lidský orgány. Prodávají je do zahraničí nebo na černým trhu," vysvětlil mi.
,,Jak to víš?" Zeptal jsem se.
,,Jason se přeřek,"odpověděl mi. ,,Stejně jako u jména."
,,Místní policie je už dopadne. Jen jim řekneme co se stalo a oni si s nimi poradí. Za chvilku někdo pojede a všechno bude jako dřív."

Hned, jak jsem to dořekl, někdo přijel. Vztali jsme ze země. Davidovo auto poznám kdykoli. Vystoupil z něj a šel přímo k nám. Byl docela rychlý.
,,Ty," řekl naštvaně a přistoupil k Rajenovi. Praštil ho pěstí do ramena.
,,Au. Za co to bylo?" zeptal se a chytl se za bolavé místo na pravém rameni.
,,To máš za to, že ses nechal unýst," odpověděl a obejmout ho. Rajen nevěděl co má dělat. Tvářil se překvapeně, ale zároveň nadšeně. Pak ho pustil a šel za mnou.

,,A co se tebe týče." Zastavil se a píchl mě prstem do hrudníku. ,,Chyběl jsi mi," řekl a objal mě.
,,Taky tě rád vidím, ale na objímání nemáme čas," odpověděl jsem. ,,Musíme najít Jasona dřív, než nám zmizí. Určitě odcestuje do zahraničí a pak ho už nenajdem."
,,Tak na co čekáme? Jedeme," zavelel a sedl si do auta. My ho následovali a sedli si za ním.