Případ pro Johna 2: Nevyřešený případ

Jason dopaden

,,Aaaaaaaaa," uslyšel jsem výkřik. Rychle jsem si uvědomil, kdo to byl. Byla to Laura a nejspíš se něco stalo. Rychle jsem vyběhl ze své kanceláře. Laura vykřikla ještě jednou, tentokrát jsem zaregistroval odkud byl. Byl z kuchyňky.

Co se stalo? Proč vykřikla? Vloupal se sem snad někdo? Třeba o nic nejde, jen se něčeho lekla. Doufám, že jo.

Rychle jsem vběhl do kuchyňky, kde už stáli i David a Chris. Vypadali spíše pobaveně, než vyděšeně.
,,Co se stalo?" zeptal jsem se.
,,Máme tu menší návštěvu," řekl a ukázal mi, co má v ruce. Měl papír a kelímek a v tom kelímku byl pavouk.
,,Okamžitě to odnes pryč ode mne," řekla Laura naštvaně a o krok ustoupila.
,,Je to jen malý pavouček," škádlil ji David a přistoupil k ní. Ta zase o krok ustoupila, ale chápu jí.
,,To je mi fuk, běž ho dát ven."
,,No tak fajn, už jdu," řekl a šel otevřít okno. Vyhodil ho oknem a okno zpátky zavřel.
,,Spokojená?"
,,Jo."

Teď jsem se vážně vyděsil. Myslel jsem, že se stalo něco vážnějšího než pavouk. Ale upřímně, pavouky taky moc nemusím. Obzvlášť tarantule. Jsou chlupatý a mají tolik očí. Fuj.

Ne že bych se jich bál, ale jsou mi nepříjemný. Ty malý nějak přežiju, ale obrovský jako jsou třeba tarantule nebo sklípkani, to už bych asi nedal. Kdybych takového pavouka našel někde u mě v bytě, tak by mě asi ranila mrtvice. Naštěstí se to ještě nestalo.

Ale mám starýho přítele ještě z doby, kdy jsem chodil do školy. Ten má doma v teráriu dva sklípkany a jednu tarantuli. Ještě tam má jednoho, ale nevím jak se nazývá. Už mi to říkal tolikrát, ale vždycky to zapomenu.

Chystal jsem se do kanceláře, ale při cestě přes chodbu, jsem si všiml velmi známé tváře. Byl to Jason. Za ním stál nějaký policista v uniformě a držel ho za paži. Docela mě to překvapilo.
,,Davide, pojď sem," zavolal jsem na něj z kuchyňky. Ten přišel a podíval se o něco méně překvapeně než já. Rozešel jsem se k němu a když mě zahlédl, tak odvrátil zrak. David šel s jistotou za mnou.

Odvedli jsme ho do výslechové místnosti a začali s výslechem.

,,Nezabil jsem ho," řekl ještě předtím, než jsme položili první otázku. Myslím že v tomhle nám nelže. Přece jen, to byla žena.
,,To víme, ale kvůli tomu tu nejsme," řekl jsem. Jelikož David nevěděl o co jde, tak se na mě tázavým pohledem podíval.
,,Ale to vy víte, že jo?" zeptal jsem se ho, ale on jen mlčel.
,,Nemá cenu zapírat, všechno víme," řekl jsem a čekal na reakci.
,,Když se přiznáte, všichni si ušetříme čas i práci, tak se přiznejte," přidal se David. Sice neví k čemu, ale to Jason nemusí vědět. Později to Davidovi všechno vysvětlím.

,,Říkal jsem jim to, nevěřili mi. Já vašeho kolegu neunes. To byli oni. Neposlouchali mě. Měl by jste zatknout je," řekl.
,,Trochu pozdě, už jsou zatčení," řekl David.
Trochu znejistil, ale ne nějak moc. Snažil se zachovat svůj kamený výraz.
,,Ale jeden nám chybí, kde je?" zeptal se David.
,,To nevím, odešel jsem sám," odpověděl.
,,A vaší sestru taky neunesli, viďte?" zeptal jsem se.
,,Ne, neunesli," přiznal.
,,Takže se přiznáváte?" zeptal se David.
,,Přiznávám se ke všemu, kromě únosu vašeho kolegy, protože já ho neunes. A taky jsem nezabil mého bývalého kolegu," řekl rázně.
,,Já vám věřím, jen jsme potřebovali přiznání toho ostatního," řekl jsem a s Davidem spokojeně odešel.

,,K čemu se vlastně přiznal?" zeptal se mě.
,,Vysvětlím to všem naráz, aby jsem to nemusel vysvětlovat každému zvlášť. Tak je všechny svolej" nařídil jsem mu.

Potom co je svolal, tak jsem jim všechno vysvětlil od začátku až do konce. Někteří se tvářili znepokojeně, některým to bylo jedno, protože už jsme je zatkli.

,,Ještě bychom se měli zastavit za tvým otcem," navrhl jsem Davidovi. Moc z toho nebyl nadšený. Já bych taky nebyl nadšený, kdybych zjistil, že můj otec spolupracuje s vrahem. Ale jsem si jistý, že to má rozumné vysvětlení.

,,Asi by jsme si tam měli zařídit něco na přespání, aby jsme nemuseli pořád jezdit tam a zase zpátky," navrhl. Něco na tom bude.
,,Asi máš pravdu, nějaký hotel by se hodil," řekl jsem. ,,Tak já to zařídím," nabídl jsem se.
,,Dobře," řekl a odešel zpátky ke svému stolu.

Já zalezl do své kanceláře a vyhledal si pár hotelů. Jeden se mi docela zamlouval a není moc drahý. Zavolal jsem na jejich telefoní číslo a zamluvil na několik dalších nocí. Včetně dnešní noci. Začneme dneska, protože čím dřív, tím líp.

,,Davide, můžeme vyrazit," křikl jsem na něj, ten se usmál a vzal si svoji mikinu, co měl položenou na opěradle svého křesla. Ještě si šel pro kafe do automatu a šel ven. Já ho následoval.

Museli jsme si každý zajít do svého bytu pro pár věcí. Přece jen tam nejedeme na jednu noc. Musím si zabalit nějakého náhradní oblečení, osobní hygienu, nabíječku na mobil a podobné věci co budu potřebovat.
David si mezitím zajede k sobě a až se sbalí, tak se za mnou staví.

Cesta tam potrvá něco málo přes dvě hodiny, takže dneska už nebude mít cenu něco začít vyšetřovat, tak začneme až zítra.

Zajedeme na FBI potom za tou Jassicou a uvidíme co dál. Třeba budeme mít štěstí a vraha dopadneme hodně brzo.

Nejdřív všechny vyslechneme, pak se zaměříme na ty, co nějakým způsobem znají Jassicu Lorenovou a až budeme mít dostatek důkazů, tak ho zatkneme. Vlastně nám stačí tři. Motiv, žádné alibi a potvrzení zbraně, že to byla ta stejná, co zabila Michaela Korse.

Ale naplánovat si to je ta lehká část. Těžší bude to už jenom provést. Cokoli se může zvrtknout. Stačí jedna malá chyba a všechno bude v háji.