Případ pro Johna 2: Nevyřešený případ

Problém

Jason
,,Jasone, mám pro tebe ty..." slyšel jsem Raymonda. Teď to pro mě špatně dopadne. Prosím ať nezačne utíkat, utíkali by za ním a zatkli nás.

Ale on začal utíkat. Jeden z detektivů se rozběhl za ním. Druhý mě připoutat k radiátoru, abych mu taky neutek. Copak jsem nějaký kriminálník, abych utíkal policii. Nejsem, ale oni si to zjemně myslí. Nebo minimálně od teďka.

Čekal jsem, až druhý detektiv odejde. Poté co odešel, začal jsem lomcovat pouty, i když jsem věděl, že mi to nepomůže. Jak se odtud teď dostanu. Nejsou tady odtud, a jestli to tady neznají a ztratí se, tak potrvá věčnost, než mě najdou.

Musím něco vymyslet, ale co? Z tohohle se sám nedostanu. Ale mám v kapse mobil, možná kdyby se mi ho podařilo vytáhnout, tak bych mohl někomu zavolat, aby mi pomohl.

Snažil jsem se opatrně dostat ke kapse u kalhot, kde jsem nahmazal mobil. Hlavně ho nesmím pustit na zem, jinak se odtud nedostanu. A to by bylo hodně zlé a ne jen pro mě.

Mobil mám bez hesla, tak bude snadné se do něj dostat. Teď musím najít Davisovo číslo. Ten ode mě bydlí nejblíž. Když jsem ho našel, vytočil jsem ho a čekal, než to zvedne. Ještě jsem si zapl mikrofon,aby jsme se vůbec slyšeli.

,,Co potřebuješ?" zeptal se mě.
,,Potřebuji, aby jsi mi pomohl z pout," odpověděl jsem.
,,Z jakých pout?"
,,To je na dlouho, pak ti to vysvětlím. Ale přijeď co nejrychleji."
,,Za chvilku tam jsem," řekl a zavěsil.

Teď nevím jestli chci, aby ho chytili nebo ne. Kdyby ho chytili, skončilo by moje trápení s touhle prácí. Ale když ho nechytí, tak se zastaví zpátky za mnou a já jim budu muset všechno vysvětlit. A to nemůžu, jinak zemřu. Když jim něco povím, tak na mě budou naštvaní a zabijou mě.

Ale když sem přišli ti detektivové, tak jsem si myslel, že to ví, ale potom se ukázalo, že to bylo kvůli něcěmu úplně jinýmu a oddychl jsem si, ale pak přišel Raymond a on musel začít utíkat a taď si myslí, že něco udělal, což je pravda, ale to samé si myslí o mně, jelikož mě zná a ještě přišel do mýho bytu, což sice bylo naplánovaný, ale já mu hned na začátku říkal, že bychom se měli scházet někde jinde než v naších bytech, kdyby se stala nějaká taková situace jako teď, ale na druhou stranu chápu, že radši uteče, než aby se nechal zatknout, protože kdyby to vypěnilo tak i ten trest smrti bude málo, ale já jsem v tom úplně nevinně, ale řekl bych, že mi nikdo nebude věřit, protože kdo by věřil lidem, kteří pašerujou lidský orgány do zahraničí pro peníze.

Z měho myšlení mě vytrhl Davis, který právě přišel. Uviděl mě a usmál se na mě. Jako by to čekal.
,,Co si komu udělal?" septal se s úsměvem.
,,Přijde ti to vtipný?" zeptal jsem se naštvaně.
,,Trochu."
,,Tak mi to koukej odemknout, než sem přijde zpátky," řekl jsem.
,,Kdo sem má přijít zpátky?"
,,Takovej detektiv co vyšetřuje vraždy."
,,To si děláš srandu!" vyletěl na mě.
,,Neřvi na mě, není to jak si myslíš.
,,A co si myslím?"
,,Myslíš si, že jsem zavolal policajty a napráskal vás, ale takhle to není. Vlastně přišli kvůli vraždě před jedenácti lety.
,,To ti mám věřit. Policajti přišli kvůli vraždě před více než deseti lety a čirou náhodou přišli za tebou.
,,Přesně takhle to je," odpověděl jsem mu, ale podle jeho úšklebku bych řekl, že mi nevěří.
,,Tak proč seš připoutanej k radiátoru," zeptal se mě.
,,Pak ti to vysvětlím, ale hlavně mě pusť, než se vrátí." Netvářil se zrovna nadšeně. Neměl z toho radost.
,,Měl bych tě tady nechat, až přijde policie," řekl.
,,Ne, prosím tě, vysvětlím ti to," řekl jsem už žalostně.
,,Tak do toho."
,,Určitě víš, že před jedenácti lety na konci listopadu někdo zabil mého kolegu," začal jsem. ,,Ten případ neuzavřeli a odložili na neurčito. A teď z nějakýho důvodu ho začali znovu vyšetřovat. Za mnou přišli, protože jsem z toho byl obviněný, ale to obvinění stáhly," vysvětlil jsem mu. Moc mi nevěřil, ale nakonec se nade mnou zamířil a vzal kleště co si vzal sebou a přestřihl mi železný pouta.

,,Teď rychle za Raymondem," řekl jsem pohotově. Davis nechápal co jsem mu právě řekl. ,,Ten detektiv se ho snaží chytit. Raymond sem přišel a začal utíkat a oni začali utíkat za ním.
,,Cože, já se z tebe jednou zblázním. Jdu ho najít," řekl. Večer se sejdeme u Martina," řekl a odešel.
,,Hlavně až uvidíš toho detektiva, tak nezačni utíkat, neví o nás," řekl jsem mu ve dveřích.
,,Jak ho poznám?"
,,Má takových sto osmdesát. Černý, hustý vlasy. Má na sobě černý oblek. Ten druhý byl menší a měl hnědý vlasy. Asi jako já, ale kratší. Měl na sobě světle modrý oblek," popsal jsem je, aby je poznal. Věnoval mi malý úšklebek, který vypadal, že mi nevěří.

Odešel a já budu muset taky, protože se vrátí a zatkne mě. Budou mě vyslíchat a to by pro mě bylo ohrožením. Ale je to docela dlouho, už se asi bude vracet, tak budu muset být opatrný.

Vyšel jsem ze dveří na chodbu a rozhlédl se. Nikoho jsem neviděl, ale právě přijížděl výtah, když se otevřel zahlédl jsem detektiva. Rychle jsem vyběhl nahoru, aby mě neviděl. Nevšiml si mě. Šel ještě s někým, asi to je jeho kolegyně.

Počkám v dalším patře než odejdou, ale nebudu tu moc zůstat dlouho, protože se jistě vrátí. A jestli ne on sám, tak jeho kolegové. Musím vymyslet nějaký plán.

Večer se máme sejít v Martinově domě, ale nejspíš tam půjdu dřív. Nemůžu zůstat tady, když se tady bude potloukat ten detektiv. Jelikož Raymond utek, tak si bude myslet, že s tou vraždou má něco společněho, a jelikož byl u mě v bytě a oslovil mě mým jménem, tak zatkou i mě. A to si nemůžu dovolit.

Sledoval jsem schody a zahlédl detektiva, jak jel zpátky výtahem dolů. Teď můžu za Martinem. Nemohl jsem riskovat, že by mě viděli na schodech nebo ve výtahu. Pro jistotu jsem počkal, než odejdou.