Případ pro Johna 2: Nevyřešený případ

Šokující zjištění

Jak jsem říkal, skoro nikdo tady není, jenom ti co mají noční službu a těch není moc. Pár lidí.

Šel jsem do skladu, abych si vzal složku a veškeré důkazy k vyšetřování. Několik lidí mi popřáli "dobré ráno" a skoro nikdo si nelámal hlavu s tím, co tady dělám. Dokonce jim bylo jedno, proč tady jsem tak brzo.

Po cestě jsem míjeli unavené tváře, které se dopingují kofejnem, aby vůbec zůstaly vzhůru. Někteří i usínání na svých stolech. Noční služby jsou dlouhé a těžké. Pokud se člověk doma nevyspí, těžko potom může dělat tak náročnou práci. Ještě k tomu, když mají malé děti, které v jednom kuse dělají bordel.

Proto ještě nemám děti. Nevím jestli bych snesl to každodenní starosti a probouzení pozdě v noci. Taky to bude asi tím, že když jsem měl nějaký vztah, tak moc dlouho nevydržel.

K práci policii jsem se dal kvůli své první přítelkyni. Měla psa, ale utekl jí. Tak jsem si zahrál na detektiva a našel ho. Bavilo mě po něm pátrat. Bylo mi tehdy ctrnáct. Bavilo mě pojovat si vodítka a stopy. Ale teď nehledám psa, hledám vraha. Který je někde na svobodě. Takže se musím vrátit zpátky do práce.

Ve skladu s důkazy jsem si našel složku k našemu případu. Položil jsem si ji na stůl a šel si udělat další kafe. V kávovaru už bylo hotový, tak jsem si ho jenom nalil a osladil. Bude se mi u něj líp myslet.

Rozložit jsem si fotky z místa činu a začal zkoumat spis.

Vražda se stala dvacátého devátého listopadu roku 2011 okolo deváté večer. Dost dlouhá doba. Oběť si podle všeho chtěla zkrátit cestu do práce přes park. Jenže do práce už nedošel, protože ho někdo zastřelil. Tři rány. Dvě zdálky a jedna zblízka. První rány šla do ramena, druhá do zad a ta třetí byla trefena do hlavy. Nábojnic však bylo pět. Zřejmě se dvakrát netrefil.

Oběť podle všeho před vrahem běžela, jenže ten měl zbraň. Snažil se ho dostat, tak po něm dvakrát vystřelil, ale netrefil se. Tak to zkusil po třetí. To už se trefil do ramena. Ale on dál běžel, tak vystřelil znova a trefil se do zad. To už zpomalil a dohnal ho. Poslední rána šla do hlavy.

Střelec nebyl profesionál, jinak by ho usmrtil první ránou nebo by si dal pozor na svědky, což vylučuje sériové a nájemné vrahy.

Jeden svědek, ale nic neviděl. Jasně, že nic neviděl, když je slepý. Byl jeden podezřelý. Jason Johannson. Obvinění byl sproštěn poté, co mu rodina dosvědšila, že byl na rodinné oslavě. Slavili narozeniny jeho strýce.

Druhá obviněna byla Jessica Lorenová, ale právník ji z toho vysekal. Takže zase bez úspěchu. Jiní podezřelí nebyli.

Podíval jsem se na fotky. Ležel na zádech a mezi očima měl krvavou ránu po střele. Musel upadnout a otočit se na záda, aby viděl vraha. Za běhu by se k němu neotočil.

Byl zastřelen osmatřicítkou. Nijak zvláštní.

Musíme najít někoho, kdo měl motiv ho nabít. Zatím víme o dvou lidech. Jason Johannson. Kvůli Michaelovi ho nepovíšili. Ukradl mu návrh a vydával ho za svůj. To je sice motiv k vraždě, ale má alibi. Musíme ještě zajít za lidmi, co byli na té oslavě. Jen pro jistotu.

Druhý člověk, co měl motiv, byla Jassica Lorenová. Michael se s ní rozešel. Týden na to se někdo vloupal do jeho domu a ukradl majetek v ceně pět tisíc dolarů. Jassica byla obviněna, ale obvinění stáhli pro nedostatek důkazů. Jessica se rozejít nechtěla, podle Marka a toho dopisu byla pěkně naštvaná a vyhrožovala mu. Slovně mu vyhrožovala smrtí a nechala několik vzkazů v mobilu. Ty však Michael smazal. Nedával tomu větší pozornost.

Ze spisu jsem vytáhl jeho seznam telefonních hovorů. Nic zajímavého. Jason ani Jassica mu poslední měsíc nevolala. Její poslední hovor byl den po tom, co se s ní rozešel. Tam mu řekla skoro to samé co v tom dopisu. Takže jsem zase na začátku. Skvělý.

Podle jeho bratra měl v té době jen dva nepřátelé. Jassicu a Jasona. To mi teď moc nepomůže. Oba měli motiv, ale Jason měl alibi. Takže zbývá Jassica. Dneska si s ní půjdu promluvit, ale nejdřív musím najít její adresu.

Zkusím si ji vyhledat na internetu. Třeba tam o ní něco bude. Do Google vyhledávače jsem zadal její jméno a příjmení. Právnička. Tak teď mi to je jasný. Byl tady na ni telefon email i adresa. Jak jsem si myslel, je v Kalifornii. Ještě že mám auto.

Máme štěstí, že za námi Mark přijel z vedlejšího státu a ne z druhé strany Ameriky, ale i tak to je na nic. Jedenáct let je dlouhá doba. Mohl to udělat kdokoli. Nic nemáme. A asi ani mít nebudeme.

Přešel jsem k bílé tabuli a zjistil, co všechno je tam napsané. Nebude tam o nic víc než ve spisu, ale snad mi změna prostředí pomůže líp se zamyslet.

Není tam nic nového. Je tam datum smrti, příčina smrti, jeden podezřelý.

Tak počkat. Jeden podezřelý? Pokud Jessica  měla motiv, tak by jí měli správně vyslechnout. Tak proč není napsaná ve spise? Museli ji vyslechnout. Ale nemohli ji vyslechnout, pokud by o ní nevěděli. To je blbost. Mark jim o ní určitě řekl. Tak proč to tam není? Leda by někdo nechtěl, aby to tam bylo. Otázkou je kdo a proč?

Ke spisu má přístup jenom členové vyšetřování. Takže to někdo musel být od policie. Ten kdo to vyšetřoval. A byl v tom zapletený. Začíná se nám to víc zamotávat.

Dneska budu mít víc práce, než jsem čekal. 

Šel jsem si sednout zpátky ke stolu. Hrnek jsem měl poloprázdný a kafe ještě vlažný. A vůbec jsem si nevšiml, že déšť se trochu zmírnil. A zase jsem si vzpomněl na Johna a Rajena. Kde asi jsou? Doufám, že někde v suchu a teple.  John ho určitě našel. Vím to.

Půjdu zjistit, kdo všechno měl přístup ke spisu. V jeho spisu je jako hlavní vyšetřovatel napsaný... Daniel Collins? Můj otec? Nevěřím, že by v tom měl prsty. Taky to není jediný člověk, který tam měl přístup.
Ale snad by ho nikdo nezradil? Nebo jo? Začíná mě to zajímat víc a víc. Jen doufám, že v tom můj otec není nijak zapletený.

Zjistím si jména všech lidí, kteří se na vyšetřování podíleli. Možná jich bude dost, ale aspoň se zabavím. Bude to lepší, než tady sedět a čekat na zázrak.