Případ pro Johna 2: Nevyřešený případ

Únos?

Rychle jsem zavolal Davidovi.
Vytočil jsem jeho číslo a čekal až to zvedne. Zvonilo to, ale nic. Chtěl jsem zavěsit, ale pak se z mobilu ozval známý hlas. ,,Co se děje?" zeptal se.
,,Potřebuji, aby jsi mě co nejrychleji našel a přijel pro mě," řekl jsem.
,,Rajen tě nemůže odvést zpátky?"
,,Nemůže, protože tady není," řekl jsem naléhavě.
,,Jak jako není, kde je?"
,,Vysvětlím ti to později, ale hlavně pro mě přijeď. Hned," řekl jsem a zavěsil.

Zkusil jsem zavolat zpátky Rajenovi, ale je nedostupný. Budu to zkoušet dál. Co když je raněný nebo něco horšího? Zkusím to za chvilku. Pokusím se najít Jasona. Teď jsem si uvědomil, že jsem ho tam nechal. Asi na mě bude naštvaný, ale to je teď to nejmenší co mě zajímá.

Zavolal jsem zpátky Davidovi.
,,Už víš kde jsem?"
,,Poslal jsem za tebou Lauru, za chvíli tam bude.
,,Zkus najít Rajenův mobil," řekl jsem a zavěsil. Ani jsem nepočkal na odpověď. Znovu jsem zkusil zavolat Rajenovi, ale nic. Začínám mít o něj obrovský strach.

Zanedlouho jsem viděl auto Laury. Vždycky jede ve stříbrném SUV. Zastavila u mě a já kní nasedl. Nadiktoval jsem ji adresu, ona ji zadala do navigace a vyrazila za Jasonem. Dorazili jsme tam a zazvonil na náhodný zvonek, který nás pustil dovnitř.

U bytu 5B jsem se zarazil. Jsou zavřené dveře
,,To je divný, přísahám že jsem nachával otevřeno a Jasona jsem připoutal k radiátoru, takže je zavřít nemohl," konstatoval jsem. Připravili jsme si zbraně. Vykopl jsem dveře a pomalu šel dovnitř. Opatrně jsme kontrolovali každou místnost, ale nikde nikdo. Dokonce i Jason byl pryč.
,,Kruci!" zaklel jsem a kopnul do židle.
,,Uklidni se," řekla. ,,Pojedem zpátky, David se ho pokusí najít pomocí mobilu a ty mu budeš zkoušet volat," navrhla.
,,Volání je zbytečné. Volal jsem mu několikrát. David se ho už snaží najít. Pojedeme do toho lesa. Třeba budeme mít štěstí," řekl jsem.
,,Za zkoušku to stojí," řekla a šla k autu.

Dojeli jsme do lesa, jestli je to ten správný to nevím, ale poblíž je jen tenhle. Je tam cesta, ale autem tam neprojedem, budeme muset jít pěšky. Vystoupili jsme a vydali se na cestu lesem. Rajen měl pravdu, opravdu tu není signál. Díky Bohu cesta vedla jen jedním směrem a žádné rozcestí tam není. Zatím.

Pokračovali jsme po cestě dál. Cesta vedla dál doleva. V zatáčce jsem si všiml. Jak něco leží v ostružinách. Bylo to docela husté křoví plné trnů. Snažil jsem se tam dosáhnout rukou, ale bylo to moc daleko. Najdu si nějaký klacek. Když jsem ho našel, natáhl se pro onu věc v křoví. Přiblížil jsem si ji a pak se pro ni znovu natáhl. Už jsem tam dosáhl, ale při vytahování jsem se poškrábal.

Vytáhl jsem ji a vyděsilo mě, co jsem našel. ,,To je Rajenův mobil," řekl jsem. Laura se na mě vyděšeně podívala.
,,Nevypádá to, že by ho ztratil. Je dost rozbitý. Někdo ho musel rozbít a hodit ho sem. Nepředpokládám, že by ho sem hodil Rajen," řekla a já s ní souhlasil.
,,Musíme to tu prohledat," řekl jsem a začal hledat jakoukoliv stopu.

Obešel jsem křoví s ostružinami. Nic tam nebylo. Laura šla o kousek dál, ale pořád byla poblíž křoví. Něco jsem uviděl za stromem.
,,Johne, pojď sem," zavolala na mě Laura, než jsem si to stačil pořádně prohlédnout. Přišel jsem za ní.
,,Podívej, co jsem našla," řekla a vzala to kapesníkemm do ruky, aby nezanechala otisky.
,,To je Rajenova zbraň," řekl jsem vyděšeně. ,,Taky jsem něco našel," řekl jsem jí a šel zpátky k mohutnému stromu. Laura šla za mnou. To co jsem předtím našel, byla krev. Nejspíš je Davidova. A jsou tu i nábojnice. Jako by se tady střílelo. S Laurou jsme si vyměnili vyděšené výrazy.
,,Zavolám posily," řekla.
,,Nezávoláš, protože tady nění signál. Proto to Rajenovi vypadlo a už jsem se nemohl dovolat," vysvětlil jsem ji.
,,Pravděpodobně po něm někdo začal střílet. Tak se šel schovat sem. Začal se bránit a střílet po nich taky. Jenže se někdo k němu přiblížil zezadu a udeřil ho. Proto ta krev. Asi byl v bezvědomí. Vzali mu mobil a zbraň a vyhodili je tady. Pak ho unesli," řekla svoji teorii. Ve vymýšlení teorií je dobrá.
,,Musíme jít dál," řekl jsem a šel zpátky na cestu.
,,Nemyslím, že je to dobrý nápad. Můžeme se ztratit nebo nás taky muhou napadnout.
,,Tak to uděláme takhle. Já půjdu dál a ty se vrátíš zpátky k autu a zavoláš ostatní," navrhl jsem.
,,Dobře, ale dám ti vysílačku, a kdyby cokoliv se stalo, tak mi dáš vědět. Mám ji v autě."
,,Dobře."

Šli jsme tedy zpátky k autu, cesta trvala tak dvacet minut. Podala mi vysílačku a já šel zpátky lesní cestou. Laura zůstala u auta, než přijedou ostatní.

Asi za dvacet minut, jsem byl zpátky v zatáčce, kde jsme našli Rajenův mobil a zbraň. Šel jsem dál a narazil na rozcestí. Jak nečekané. Tak a kam teď. Chvilku jsem váhal, nakonec jsem se rozhodl na pravou stranu. Proč vždycky, když někoho hledám, musí být nějaká křižovatka. Mám takový pocit, že kdyby ho hledal někdo jíný, tak se to stane. Ale musím ho najít. Je to můj kolega a přítel. A možná mu jde o život.

Pokračoval jsem dál, ale něco jsem uslyšel. Otočil jsem se za zvukem, ale nic. Uslyšel jsem to znovu. Znervózněl jsem a sáhl po zbrani. Šel jsem za tím zvukem se zbraní v ruce. Dělal jsem pomalé kroky. Šel jsem skoro neslyšně. Už jsem se přibližovat k místu, kde jsem to slyšel, ale zpoza křoví vyběhl jen zajíc. Lekl jsem se, až jsem málem dostal infarkt. Takhle se nechat vyděsit obyčejným zajícem. Schoval jsem zbraň a šel zpátky na cestu.

Proč si to lidi tak komplikujou? Únos policisty je vážný zločin. A jeho zabití je ještě horší než zabití obyčejného člověka. Já být zločinec tak uteču hodně daleko, ať mě nikdo nechytí, změním si identitu a začnu na novo, ale jestli tady mají nějakou rozdělanou práci tak prosím, ale ať do toho netahaj mýho kolegu. Jelikož tady ani nemáme být, tak předpokládám, že ani neví kdo jsme. Určitě si domysleli, že jsme nějaká jejich konkurence, která se jich snaží zbavit nebo místní policajti, co je vyšetřují. Nic horšího se stát nemohlo.