Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale kušuj."
<><><💚🍀💚><><>
Ani nevíte, jak moc se Lilian těšila na jejich exkurzi do nedalekého skleníku. Tak moc milovala květiny a těšila se, až znovu uvidí ty, které v lese jen tak zahlédnout nemohla.
Navíc se kolem květin cítila ještě živější. Jen byla smůla, že tam měli být i další žáci. Tak si to nebude moct užít tak naplno.
Dvě sestry jely do školy znovu spolu. Bella zaparkovala, obě dvě vystoupily a už jen čekaly, až dorazí i zbytek žáků, aby mohli vyrazit.
Lilian se opřela o rezavý náklaďák a koukala na čtveřici upírů. Lilian si všimla, že se Edward mračil, zatímco koukal na ni.
Neví to. Pomyslela si Lilian a na chvíli se podívala na Bellu. Edward přikývl, rád, že Bella nic nezjistila, přestože byla podezíravá.
Lilian potom otočila hlavu a podívala se na Alice, která se na ni usmívala a zamávala. Lilian nemohla jinak a také jí zamávala.
Lilian si to možná nechtěla ještě připustit, ale už k ní byla připoutaná a udělala by cokoliv, aby ji udržela naživu. Až moc jí už na ní záleželo.
Trochu zvedla obočí, když k nim přistoupil Mike, který koukal na Bellu.
,,Jste husté, jste živé." Řekl šťastně. ,,Byl to falešný poplach." Řekla Bella a kývla hlavou. ,,Jo no. Chci se tě na něco zeptat. Jestli bys... No je to až za měsíc, ale nešla bys se mnou na maturitní ples? Tak co na to říkáš?" Zeptal se Mike, ale Bella ho už ovšem nevnímala a koukala na Edwarda, nad čímž Lilian protočila očima, takže trochu do Belly strčila loktem.
,,Na co?" Vzpamatovala se Bella. ,,Tak šla bys? Na ples? My spolu?" Požádal Mike znovu. ,,Emm... No jo, ples, tanec. Já na to moc nejsem."
Lilian věděla, že se z toho Bella jen tak nedostane, takže se rozhodla pomoct.
,,Bella tu vlastně ani nebude. Musí na víkend do Jacksonvillu. A víš... nevratná jízdenka. Ale zkus pozvat Jessicu. Vím, že na to čeká." Řekla Lilian, Mike přikývl a odešel.
,,Děkuju." ,,Sestry si musí vždy pomáhat." Lilian a objala Bellu kolem ramen. „Tak a teď už musíme do autobusu." Dodala a vyrazily.
Lilian většinou zbozňovala jízdy autobusem, protože s přáteli nebyli nikdy klidní, jenže tentokrát to nebylo ono. Nemohla křičet a smát se přes celý autobus, nemohla postrkovat své přátele.
Po delší cestě vystoupili a Lilian šťastně vyběhla z autobusu. Už se nemohla dočkat.
Jakmile vstoupili do skleníku, Lilian se od nich oddělila a vyrazila někam, kde by byla sama a nikdo ji neviděl.
