Dark life [CZ] (POZASTAVENO)

Kapitola třetí| Půjdeš ven?

Jsem rád, že se vám můj nový příběh líbí. :-)

Výtah zapípal a dveře se otevřely. Lukáš s taškou na zádech se otočil doprava, kde stály velké dveře. Lukáš znovu odemčel a vešel dovnitř. Předsíň nebyla malá a byla natřená bílofialovou barvou. Lukáš si zul boty a otevřel další dveře. Před ním se objevil obývák a Lukáš se hned otočil doprava a šel chodbou, která vedla k jeho a Štěpánovu pokoji. Všude bylo ticho, takže byl tady asi první. Jak ale otevřel dveře od svého pokoje, dveře naproti zaskřípaly a otevřely se. Stál v nich Štěpán: "Ahoj." pozdravil.
Lukáš jen kývl hlavou a díval se za Štěpánem, který šel do obýváku.
Pak za sebou zavřel dveře a hodil baťoh do kouta. Sedl si na židli za stůl a díval se do zdi. Proč je ten život tak hroznej?
Ucítil, jak mu v kapse zavibroval telefon a uchopil ho do ruky. Psal mu Dan: "Půjdeš ven? Na fotbal. Přišel by Michal, Mat, Honza a bohužel i Tomáš a Jakub."
Lukáš otočil oči v sloup:" Ok tak za půl hodiny na umělce. Aspoň nás bude víc." vyjádřil se k příchodu Tomáše a Jakuba.
Lukáš si oblékl tepláky a mikinu. Vyšel rychle z pokoje. V obyváku uviděl mámu, jak vyklízí nákup: "Ahoj mami jdu ven." pozdravil a oznámil Lukáš stroze.
Maminka se na něho usmála:"Dobře. Mysli na to, že zítra přijde na Lucčinu oslavu teta, strejda, babička a děda."
Lukáš jen přikývl a vyběhl do předsíně. Tam si obul své nike a rychle seběhl ze schodů dolů. Vyšel z paneláku a rozeběhl se směrem k hřišti.

"Kde seš vole?" křikl Dan, který s ostatními čekal na hřišti a držel v ruce fotbalový míč.

Lukáš jen pokrčí rameny a jde ke klukům.
"Tak se rozdělíme." řekne a zkříží ruce na prsou.
Dan rozdělil ostatní na družstva.
Dan, Lukáš, Mat a Michal proti Honzovi, který nejdřív nechtěl být s Jakubem a Tomášem, ale nakonec svolil.
Začal se hrát fotbal a Danovo družstvo začalo samozřejmě vyhrávat.
Jen po deseti minutách běhání začalo Lukáše píchat v boku a nemohl pořádně dýchat.

"Tak dělej vole, před bránu!" křikne Dan, který právě s míčem obehrál Jakuba.Lukáš nechápal, jak to, že už nemůže. I když to bylo zřejmé.

Po půl hodině museli už všichni skončit a vydali se domů. Dan, Mat, Lukáš, Honza a Michal šli spolu směrem k náměstí a zapálili si.
Lukáš vydechl kouř a ulevil si. Jakoby z něho všechny starosti a povinnosti opadly.
"Tak zítra." zamračí se Honza a s cigaretou v ruce odchází směrem domů.
Ostatní kluci kývnou na rozloučenou a pomale se začnou rozcházet.
Za chvíli Lukáš zůstal sám sedět v parku na lavičce.
Kouřil cigaretu a přemýšlel. Proč má tak strašný život? Proč musí chodit do té blbé školy? Proč se děje vše co on nechce?
V tuhle chvíli si nad těmito otázkami lámal hlavu a nemohl si na ně nijak odpovědět.
Věděl, že by se o něho mamka mohla začít bát a hledat ho. Proto se nerad zvedl z příjemné lavičky a pomalým líným krokem se vracel domů.