Dark life [CZ] (POZASTAVENO)

Kapitola desátá| Tak dnes taky ne

Všude bylo ještě ticho. Bylo slyšet jen cinkání lžiček a žvýkání. Všichni byli ještě unavení. Lukáš, Štěpán a Lucinka snídali. Rodiče odjeli do obchodu.

Nikdo se sourozenců nespěchal. Když tu nebyli rodiče, vše mohlo být v pomalém tempu. Všichni tři se dívali jen do svých talířů, nebo misek.

O chvíli později dal Lukáš nůž a špinavý talíř do myčky a pomalu zamířil do pokoje. Těšil se, až okusí tu drogu. Usmál se, když zavřel dveře a ze své skrýše vytáhl doutník. Včera se mu to nepovedlo, ale dnes už byl rozhodnut, že to zkusí. Sáhl do šuplíku u stolu pro zapalovač a strčil si doutník do úst.

Rozrazili se domovní dveře a táta s mámou oznámili příchod hlasitým:"Ahoj!"

Lukáš se zamračil a byl nucen vrátit doutník na své místo. Vyšel ze svého pokoje a tiše pozdravil rodiče.

"Dnes pojedeme k babičce a dědovi." oznámil jen tak Jan.

Lukáš se zamračil:"Vždyť jsme se viděli nedávno na oslavě Lucky!" zamračil se Lukáš a jeho otec se jen usmál:"No a co? Dědu a babičku potěší, když za nimi do Chudčic přijedeme."

Lukáš si odfrkl a raději zamířil do svého pokoje než aby otec viděl jeho zlostný pohled.

Kolem jedenácté vyjeli. Sjeli výtahem a zamířili na parkoviště, které bylo za řadou paneláků. Lukáš si hned všiml jejich zeleného Forda, který stál skoro uprostřed parkoviště. Nasedli. Rodiče dopředu, Štěpán doprostřed a Lucka s Lukášem na kraje. Takto sedávali nejčastěji.

Vyjeli z Brna. Lucinka něco povídala mamince a Lukáš měl v uších sluchátka, stejně jako Štěpán.

"Měli to vlastně celkem dobré." uvědomil si Lukáš. "Všichni známý bydleli blízko. Rodiče Heleny v Chudčicích, strejda Filip v Náměšti nad Oslavou a teta Maruška v Bílovicích nad Svitavou. Ke všem to měli blízko. Nejdál to bylo ke strejdovi a to jeli asi čtyřicet minut, víc ne."

Než se Lukáš nadál, projeli Českou a už byli v Kuřimi. Tam v Lídlu koupili babičce květiny a dědečkovi víno. Nákup netrval dlouho a brzy byli na cestě do Moravských Knínic. Projeli je a už byli v Chudčicích. Na hlavní křižovatce zamířili doleva a tam už byl vidět byt babičky a dědy. Zaparkovali a vystoupili z auta. Chudčice bylo malé město a paneláky tu nebyly. Babička s dědem bydleli ve velkém dvoupatrovém domě, kde dohromady bylo jen pět větších bytů. Vešli do dveří a hned byt vpravo byl byt babičky a dědy. Zazvonili. Brzy se dveře otevřeli a z nich vykoukla usmívající se tvář dědy. Lukáš byl nucen nahodit falešný úsměv a všichni si s dědem a pak s babičkou stiskli ruce.

V předsíni si vyzuli boty a pověsily bundy. Vešli do obýváku, který byl spojený s kuchyní. Krásně to tam vonělo a Lukáš se musel doopravdy usmát. Jedna věc, proč sem rád jezdil byla, že babička Boženka uměla výborně vařit..

Brzy se usadili ke stolu a usměvavá babička ostatním nalila vonící vývar.

"Bylo to opravdu výborné!" musel říct Lukáš a babička se usmála.

"Jsem ráda, že ti chutnalo." odvětila.

Druhé jídlo bylo naložené vepřové maso a rýže. Všichni si pochvalovali babiččino umění a babička se jenom usmívala.

Po velice dlouhém odpoledni, které dospělí strávili povídáním si u kávy se konečně Kolářovi vydali domů. Ještě, že cesta byla krátká, takže domů dorazili už v devět.

Všichni byli v předsíni a zouvali se. Maminka řekla:"K večeři udělám tousty."

"Já ti pomůžu." nabídl se hned Štěpán.

"Já taky!" vykřikla Lucinka a všichni se zasmáli. Kromě Lukáše.

Zatímco byl Lukáš v pokoji, Helena ze Štěpánem a tedy i nakonec s Lucinkou byli v kuchyni a zapékali. Jan pracoval ve své malé pracovně.

Lukáš si sedl na postel. Nudil se. Číst knížky ho už dávno nebavilo. Kdysi byl nejlepší i nejživější čtenář ze třídy. To už ale bylo dávno. Kdysi na základce. I hry na mobilu Lukáše už dávno omrzeli.

Nebavilo ho vlastně nic. Dostal chuť zavolat Michalovi, ale hned uznal, že na vycházku už je celkem pozdě.Lukáš se tedy jen díval do stropu. Nevěděl vůbec, co dělat. Najednou se otevřeli dveře. Stál v nich táta:"Máš hotové všechny úlohy? Jsi naučený?" zeptal se.

Lukáš něco zabrmlal a začínal se zvedat z postele. Jan se zamračil a s bouchnutím dveře opět zavřel. Lukáš zašeptal nadávku a znovu si sedl na postel. Škola bylo teď poslední, co ho zajímalo.