Dark life [CZ] (POZASTAVENO)

Kapitola devátá| Zvláštní vzkaz

Zazvonil zvonek. Lukáš, který v tu chvíli právě zapalovač stiskl, rychle s ním začal mávat. Naštěstí droga nechytla. Lukáš rychle popadl doutník a začal uvolňovat prkno.

"Lukáši! Přišel za tebou kamarád." zavolala v tu chvíli mamka.

Lukáš rychle páčil prkno. Ale nešlo to! Helena, která neslyšela žádnou odpověď rychlým krokem zamířila k Lukášovu pokoji.

Lukáš uslyšel matčiny kroky a zabral ze všech sil. Prkno povolilo! Rychle hodil doutník do duté díry mezi betonem a rychle se snažil prkno dát na místo. Helena rozrazila dveře, Lukáš položil uvolněné prkno na místo a rychle si na něho sedl.

"Co tu děláš? Neslyšel jsi? Je tu nějaký tvůj kamarád."

Lukáš přikývl. Helena byla nejspíš s odpovědí spokojená a zamířila do kuchyně. Lukáš si oddechl a vrátil prkno pod sebou rychle pevně na místo. Pak si stoupl a rychle šel směrem k domovním dveřím.

Jaké překvapení, když nespatřil Honzy ani Michala. Stál tam Jakub, nový kamarád Tomáše.

"Co tady děláš?!" udiveně řekl polohlasem Lukáš.

Jakub se usmál:"Tomáš ti jen něco vzkazuje..." co mu vzkazuje nemohl dopovědět, protože Lukáš se chystal dveře zavřít. Jakub ale pohotově nastavil do dveří nohu. Lukáš teď dveře zavřít nemohl, ale výhružným hlasem řekl:"Mě je jedno, co mě vzkazuje Tomáš. Je to blbec! A ty taky!"

Jakub se neurazil ale znovu naléhavě řekl:"Ale toto je důležité!"

Lukáš se rozmýšlel. Čemu bude vadit, když uslyší zprávu od Tomáše?

"Tak dělej!" řekl nevrle Lukáš.

Jakub na nic nečekal a spustil. Tuto středu se Tomáš od nějakého příbuzného dozvěděl o skvělé komunitě tady v Brně. Byl tam a říkal, že to je super. Příště tam půjdu i já!" řekl s úsměvem Jakub.

Lukáš se zamračil:"A co s tím mám jako dělat?"

Jakub se nenechal zahnat nevrlým hlasem:"Vzkazuje ti, že tě zve! Za měsíc ve středu."

Lukáš se zamračil ještě víc:"Vypadni. Mě to nezajímá!"

Jakub pochopil, že by nebylo dobré dál Lukáše dráždit a tak vyndal nohu ze dveří a usmál se:"Rozmysli si to."

Lukáš bouchl dveřmi a zlostně odcházel do svého pokoje.

"Co se stalo?" zeptala se udiveně Helena, která zrovna dávala nádobí do myčky.

"Jen jsme se pohádali s kamarádem, nic víc." zalhal Lukáš a z dohledu všech se zavřel do svého pokoje.

Lukáš si znovu lehl na postel a uvažoval o celém tomto dni. Co všechno se za tak krátký čas stalo. Bylo to až neuvěřitelné, že většina dnů v životě byla v podstatě stejná, nudná, rychlá a nezajímavá. Ale tyto zajímavé a dlouhé dny byly a vždy budou zvláštní.

Lukáš už byl unavený, i když byla sobota a nebylo moc pozdě. Zavřel oči a snažil se usnout. V tu chvíli se ozvalo:"Večeře!"