Dark life [CZ] (POZASTAVENO)

Kapitola druhá| Škola

Moc vám děkuju, že to někdo čtete. :-)

Ozvalo se zaskřípění a dveře tramvaje se otevřely. Lukáš rychle vyšel z tramvaje a venku zůstal stát v davu lidí. Jak toto místo nesnášel. Zvedl pohled a v zálivu světla slunce spatřil tu hnusnou šedou budovu. Povzdechl si. Musel se pohnout, a tak došel ke shodišti, po kterém vyšel k hlavním dveřím školy. Otevřel a vydal se doprava. Díval se do země. Cestu znal až moc dobře. Šel pořád rovně až došel ke konci pravé strany budovy. Tam byly vlevo dveře a za nimi se nacházela Lukášova třída. Z hluku, který ze třídy vycházel, Lukáš poznal, že většina jeho spolužáků je už ve třídě.
Zakoulel očima a vešel do třídy plné lidí. Díval se jen na zem a poslepu došel úplně dozadu k oknu, kde vždy byla a bude jeho lavice. Na jeho stole seděl Michal, který byl jako jediný s Lukášem ve třídě. Ostatní byli už ve třeťáku.
Michal jen kývnutím pozdravil a dál se věnoval svému velkému dotykovému mobilu.
Lukáš znovu zakoulel očima a sedl si na židli vedle Michala.
Rozhlédl se po třídě. Nic se tu nezměnilo. Pořád ta stará hnusná zelená tabule a velký odřený učitelský stůl. V první lavici seděl Tomáš. Když ho Lukáš spatřil, hned odklopil zrak.
Tomáš byl dlouholetý a nejlepší Lukášův kamarád do té doby, než Lukáš začal se svou současnou partou. Lukáš si o Tomovi myslel, že je lhář, podvodník a zrádce. Pravda ale byla úplně jiná.
V první lavici uprostřed seděla Klára. Šprtka třídy. Nikdo ji neměl rád. Lukášovi se protivila.
Pohlédl napravo k řadám lavic u dveří a spatřil ve stejné lavici Annu a Evu. Byli spolu nejlepší kamarádky, to bylo asi vše, co o nich Lukáš věděl.
V jeho řadě vlevo seděl v druhé lavici František, který s nikým moc nemluvil a dělal jen nejnutnější práci. V poslední lavici a to uprostřed seděl další student Jakub. Ten se začal kamarádit s Tomem.
Taky proto ho Lukáš neměl rád.
"To zas bude." zabrumlal Michal a odložil mobil pod lavici. Z úst mu byl silně cítit alkohol a kouř z cigaret.
"To jo." přikývl pochmurně Lukáš a s vrzáním se opřel zády o malou židli.
V tu chvíli zazvonilo a Lukáš musel přežívat nudné uvítání v novém školním roce. Dnes se naštěstí ještě neučilo.
Po pěti hodinách školy byl Lukáš tak zmatený z toho, jaké vlastně sešity a učebnice si mají koupit a jaké dostanou ve škole, že rychle nastoupil do tramvaje a co nejrychleji přestoupil do autobusu.
Když autobus zastavil, Lukáš se už zase nudil. Vyšel z autobusu a hned zamířil na druhou stranu silnice ke stánku se zmrzlinou. Tady u nich, v Řečkovicích, mají prý nejlepší zmrzlinu v Brně. (To je pravda.)
S chutí lízal točenou vanilkovou zmrzlinu a aspoň na chvíli nemusel na nic myslet. Po chvíli sezení na lavičce si ale uvědomil, že mamka už může být doma. Proto líně vstal a pomalým krokem šel parkem směrem domů.
Z trávy přešel na asfalt a před ním se tyčil velký kostel. Vedle hlavního vchodu stál velký kříž. Lukáš neměl kostel rád. Ani podobná místa.
Obešel kostel co nejdelším obloukem, vyběhl po schodech do horní ulice a vydal se bludištěm ulic nahoru. Za nedlouho stanul u vysokého panelového domu, který stál skoro na okraji městské části. Vytáhl klíče z baťohu a odemčel. Vevnitř nastoupil do výtahu a vyjel až do posledního osmého patra.

Všechny informace co jsem tu psal jsou pravdivé. Například ta nejlepší zmrzlina nebo kostel. Do Řečkovic celkem často jezdím, ale neznám samozřejmě ani většinu této městské části. Nepravdivá je ale budova školy. Tu jsem si vymyslel.
No... doufám, že se vám tento díl líbil a u dalšího naviděnou. :)