No dost. Znáte to, jak všichni říkají, že se probudili se skvělou náladou do krásného dne? Tohle se právě mně teď nestalo. Naopak jsem se probudila na ostrý světlo s hroznou bolestí hlavy. Vedle mě ležela Nicol, která nevypadala o moc líp. Držela se za hlavu a vedle postele bylo nablito. To si uklidí. Když jsem chtěla vstát všimla jsem si, že jsem se taky činila. Vedle postele zvratky. To si uklidím asi sama. S pomocí nočního stolku jsem se postavila a rovnou do koupelny. Tam už mám pro první pomoc prášky a sklinku. Do té jsem si napustila vodu a z jedné krabičky vyndala prášek na bolest hlavy. Tohle je jedinej prášek, co mi pomáhá na kocovinu. Když jsem ho zapila, vyndala jsem ještě jeden a šla k posteli. Položila jsem to na noční stolek, pomohla jsem Nicol, aby se posadila a podala jí prášek a vodu. "Pořádně to zapi a pak si objednáme pizzu." udělala co jsem řekla a potom se chtěla vyhrabat z postele. Když viděla ty zvratky, nejdřív se lekla, pak úplně zbělala a letěla do koupelny. "Beru to tak, že to mám uklidit já!" zavolala jsem a šla do kumbálu pro hadru a kyblík. Ten jsem v koupelně napustila a šla i s tím zpět do pokoje. Když jsem to obojí utřela, tak Nicol už byla 'vyblitá'. "Už nikdy nebudu pít." řekla a odbelhala se ke skříni, kde si vyndala nějáký moje oblečení. I přes moji nesnesitelnou bolest hlavy jsem se prostě musela smát. "To už tu bylo mockrát." zasmála se taky a u toho se převlíkala. Potom jsem se převlíkla i já a objednali jsme pizzu. Po hodině dojela a to už mě hlava nebolela. Zlatý prášky od tetičky. Nicol už byla taky celkem v pohodě, ale byla unavená, tak si šla po jídle ještě lehnout. Co budu dělat já s volným časem? Nakonec jsem zvolila procházku. Oblečení jsem si nechala co jsem měla, což znamenalo černé, rozthané džíny, bílé triko s černým nápisem "What the hell" a k tomu si vzala svoje černé vansky. Vylezla jsem ze dveří, ale hned jsem se vrátila zpátky domů. Venku je celkem zima takže na triko jsem hodila černou, konženkovou bundu v motorkářským stylu a šla. Vyšla jsem z našeho pozemku a šla směrem k parku. Do uší jsem si dala sluchátka a nevnímala realitu. To se mi ale vymstilo. Když jsem byla u rybníku, kde to vypadalo, že tam nikdo není, do někoho jsem vrazila. Spadla jsem na zem hlavou přímo na kámen. Poslední co si pamatuju je ostrá bolest a potom rozmazaná silueta nějákýho kluka. Dál už jen tma.
Ahoj:) takže tady nový díl. Možná dneska přidám ještě jeden, ale to podle toho, jestli budete chtít nebo ne:)
Nissa<33
