Probudila jsem se kvůli nějákýmu pípání. Otevřela jsem oči a z hluboka se nadechla. Proč cítím doktory? Chtěla jsem se posadit, ale šíleně mě bolela hlava. Otočila jsem hlavu na pravo. Bylo tam okno a přístroj, z kterýho vycházelo to pípání. Jsem v nemocnici. Když jsem hlavu otočila na druhou stranu, tak na židli byl kluk. Byl opřenej hlavou o moji postel a v klidu si spal. I přes tu bolest jsem se posadila. Probudil se. "Ahoj." řekl mi a posadil se rovně. "Kdo jsi a proč jsem tady?" zeptala jsem se. "Srazili jsme se v parku. Spadla jsi a hlavou ses uhodila do kamene. Měla jsi slabý otřes mozku. Hrozně mě to mrzí." moment. Byla jsem se projít, pak ten náraz, bolest, silueta...všechno se mi vrací. "Nemusí. Kdybych dávala pozor, tak by se to nestalo." usmála jsem se a on si oddechl. "Mimochodem, jsem Michael (Majkl. Kdyby někdo nevěděl:DD) "Já jsem Lola." až teď jsem si ho pořádně prohlídla. Měl tmavé vlasy vyčesané nahoru, krásný úsměv a na sobě hezký oblečení. Pořád mi tu ruku držel. Neříkám, že mi to nebylo příjemný, ale sotva ho znám. Pustila jsem ho a on se stydlivě koukl do země. Do pokoje přišel doktor. "Dobrý den slečno Turner. Jak se cítíte?" byl milý. "Dobrý den. No dobře jen mě strašně bolí hlava." "Ano to je po otřesu mozku naprosto normální. Uspali jsme vás, spala jste 4 dny a brzy vás pustíme domů. Nějáké dotazy?" no. Otázky bych měla. Teď kterou dřív? "Byla tu moje teta?" zeptala jsem se. "Ano. Byla tu i s vaší kamarádkou. Tuším, že se jmenuje Nicol. Vlastně jsou tu pořád, jen si šli koupit něco do bufetu." řekl mi. Přikývla jsem. Podal mi prášek a sklenici vody. Zapila jsem ho. "Doktore?" nez odejde, musím se zeptat na to hlavní. "Ano?" zeptal se. "Budu moct hned zase kouřit, sem tam se napít a tak?" vypadlo ze mě. Šlo vidět, že ho to zarazilo. Když jsem mrkla na Michaela, nevypadal jinak. "No teoreticky klidně hned, ale není tu popelník a v pokoji se kouřit nesmí." řekl. Chytrák. "Tohle si zařídím. Děkuju na shledanou." usmála jsem se mile a on odešel. Jakmile se zaklaply dveře, otočila jsem se na Michaela. "Podáš mi prosím moji tašku?" ukázala jsem na stůl na proti mé posteli. "Jasně." řekl a podal mi ji. Vytáhla jsem z ní krabku a zapalovač. Stoupla jsem si, otevřela dokořán okno a sedla si na parapet. "Co jdeš dělat?" je nechápavej. "Co bys řekl?" hodila jsem na něj divnej pohled a zapálila si. To je tak uklidňující. "Řekni mi něco o sobě." kvákla jsem. Ne. Nic jinýho mě opravdu nenapadlo. "No. Je mi 19, hraju fotbal a den před tou naší nehodou jsem se sem přestěhoval." vyhrkl. "Teď něco ty o sobě." a co přesně?" "Všechno." tak fajn. Když všechno, tak všechno. "Je mi šestnáct. Narodila jsem se tady v Liverpoolu. Žiju tu. Moji rodiče umřeli při autonehodě a já musím žít se svojí tetou, Miou, abych nemusela do děcáku. Mia vydělává celkem slušný prachy. Je to kurva. Většinu času není doma, takže mám volnej život. Ještě něco?" zeptala jsem se mile. On jen pokroutil hlavou, že ne. Potáhla jsem si z cigarety a kouř foukla ven z okna. Potom jsem to típla o zeď nemocnice a zavřela okno. Mia a Nicol vešli do pokoje a já je šla obejmout. "Chybělas nám." řekla mi Mia. "To vy mně taky." vydechla jsem jim na záda. "Tys kouřila?"zeptala se Mia. "Jako bys mě neznala." všechny tři jsme se začali smát. Michael zakašlal. "Tak my vás asi necháme o samotě." řekla Nicol, rouzloučili se a obě odešli. "O co jim jde?" zeptala jsem se se smíchem. Hlava už mě naštěstí nebolela. "Co já vím." smál se taky. Přešla jsem k velkýmu zrcadlu. Jsem hrozně tlustá. Nemůžu se na sebe ani koukat. Zavřela jsem oči a rukama si nahmatala špek na břichu. Nenávidím to. "Co se děje?" zajímal se. "Jsem jak sud." vysvětlila jsem jednoduše. "Vždyť jsi kost a kůže." koukal na mě jako na přízrak. Rty jsem naznačila "jasně" a šla si stoupnout na váhu. 51 kilo. No fuj. Ode dneška držím dietu. "Kolik vážíš?" zeptal se. "Padesát jedna." řekla jsem a šla si lehnout. Po chvilce jsem usnula.
Z pohledu Michaela
Nechápu, jak může být tak krásná. Ona je nejdokonalejší holka, kterou jsem kdy viděl. Na můj vkus by ale nemusela kouřit a pít. Nebo si o sobě myslet, že je tlustá když ve skoro sedmnácti letech váží 51 kilo. Usnula, tak jsem si vzal svoje věci, dal jí pusu do vlasů a šel. "Uvidíme se zítra." zašeptal jsem jí ode dveří a šel domů.
Takže. Tady je asi trochu sklon:) doufám, že se vám to líbí. Brzo očekávejte i nový díl MIOL:3
Nissa <33
