V noci jsem se vzbudila s šílenou chutí na sex. Nevím, co to semnou je, ale byla jsem hrozně nadržná. Pak mi to došlo. Vedle mě leží můj sexy kluk. Hodnej kluk. S ním nic nepokazím. Pomalu jsem se k němu naklonila a začala mu líbat krk. Vzbudil se. "Co to děláš lásko?" zachraptěl rozespale. "Nemůžu spát, tak mě napadlo, že spát nemusíme." zavrněla jsem mu do ucha. Nejspíš to pochopil, protože se okamžitě probral a naklonil se pro polibek. Já ho prohloubila a vznikla z toho ostrá jazyková válka. Všichni si asi dovedeme přestavit, co následovalo. "Miluju tě." řekl mi potom. "Já tebe taky." odpověděla jsem mu. Usmál se a vtiskl mi polibek.
O šest měsíců později
S Michaelem jsme pořád spolu, ale dlouho nebudeme. Ležím v nemocnici a cítím, že to dlouho nevydržím. Mé tělo je zesláblé, protože nemám žádné živiny. Chtělo se mi na záchod, ale řekla jsem si, že kvůli takové blbosti nebudu volat sestru. Pomalu jsem se posadila a potom se pokusila se vstát. První pokus mi nevyšel. Spadla jsem zpátky na postel. Napodruhé jsem své nohy přesvědčila. Chvíli jsem stála opřená o stolek vedle postele. Když jsem ve dveřích uviděla stát Michaela, zpanikařila jsem. Nesmím sama stoupat. Pustila jsem se stolku a v tu chvíli se mi podlomily kolena. Tvrdě jsem na ně dopadla a cítila jsem velkou bolest. Slyšela jsem Michaelův hlas jak křičel. Potom přiběhlo spousta dalších lidí. "Miluju tě." slyšela jsem ho od někud z dálky a potom už jen tma.
Z pohledu Michaela
"Doktore jak je na tom?" ptám se ho už asi po desáté. "Je mi to moc líto, ale vaše přítelkyně zemřela." začal jsem nekontrolovatelně brečet. Umřela! Moje Lola umřela na anorexii!!! To snad ne. Od té doby jsem byl snad měsíc v kuse opilý. Po dvou měsících bez ní jsem se rozhodl. Několik prášků na spaní jsem zapil vodkou a čekal.
*"Konečně jsme zase spolu lásko." přišla ke mně bíle oblečená Lola. "Chybělas mi." řekl jsem a políbil ji. "Od teď navždy.."
Úplný konec příběhu. Je to takový napůl happyend:DD snad se líbí:)
Nissa
