Překvapený (sasunaru) [DOKONČENO]

1. Mise

Mladý blonďatý shinobi otevřel rozespale oči a pomalu se snažil rozmotat z peřiny.

"Vždyť už jdu~" zamumlal ospale a s malátnými kroky šel ke dveřím, na které stále někdo bušil.

"Naruto- tys teprve vstal? To je jedno, Hokage-sama nás volá, máme misi, tak dělej." rozmluvila se růžovláska bez pozdravu s jednou rukou v bok.

"Ahoj Sakuro-chan... misi?" zívl a jakoby až teď plně pochopil význam slov.
"Misi!" zajásl již plně probuzený a usmál se na ni ze široka.

"Jo, tak dělej." praštila ho do hlavy a odporoučela se pryč.

Naruto zavřel dveře a mnul si bolavou hlavu. Proč mě vždycky musí praštit, ttebayo. Zamručel si v duchu a došel se převlíct do svého typicky oranžového setu a pobral všechny potřebné věci co na misi bude potřeba.

Se zabouchnutím zavřel dveře a s širokým úsměvem na tváři se vydal po střechách na místo, kde sídlí Hokage. Na misi nebyli už bůh ví jak dlouho. Musel hodně trénovat spolu s Yamatem a Kakashim a navíc ho zastihla na několik dní říje, takže se musel zavřít doma a sebeuspokojovat se dokud to nepřestalo.

Pořád nepřestával proklínat osud za to, že musí být podělaná omega. Zase se dostal do nejnižší možný skupiny co může být. Ještě před půl rokem byl spokojen, když ještě nevěděl do jaké skupiny patří a teď má prý povinnost najít si alfu... to určitě. Na něco takového on kašle. Nechce být označený. Nechce někomu jen tak patřit. Nechce přestat být ninjou a vzdát se tak snu stát se další Hokage, ne. On se chce rozhodovat podle sebe, ne jak to určil osud. Na osud on z vysoka kašle. Najde si vlastní cestu. Vždycky nějaká je! Ví, že kdyby se nechal označit, tak nemůže už nic. Označené omegy podle zákona musí zanechat práce a věnovat se pouze své alfě, které má za úkol odrodit potomstvo. Když se tohle Naruto tenkrát dozvěděl, dělalo se mu z toho špatně. Nechápal, proč by označená omega nemohla prakticky nic. I když jednou rodinu chtěl mít, vzdát se tak ale svého snu by ho zničilo.

Zatřepal hlavou, aby tyhle myšlenky zahnal a bez zaklepání vešel do kanceláře Hokage.

"Zdravím Tsunade no baa-chan." pozdravil s úsměvem a rukama za hlavou ženu za stolem, které zase brnkal na nervy.

"Naruto, i když jsem si vás sem zavolala, budeš klepat!" zavrčela a poslepu sebrala svitek ze stolu, který podávala Kakashimu.

"Když už tu jste všichni, můžem začít." začala a sjela všechny přítomné pohledem. Nový tým sedm, který se skládal z Naruta, Sakury, Saie, Yamata a Kakashiho, zpozorněl a čekal jaká mise je konečně čeká.

"Nedávno pár shinobi z ANBU nalezli kousek odtud další Orochimarovu skrýš. Vaše mise spočívá pouze v tom, že ji prohledáte a zjistíte jakékoliv informace co tam zase prováděl, ale to jen v případě, že tam nikdo nebude. Skrýš se nachází opravdu blízko vesnice a nechci riskovat útok. Pokud tam bude kdokoli z jeho poskoků nebo on sám, ustupte." významně se podívala na Naruta. Ten se zakřenil nespokojeností.

"Baa-chan! Proč Orochimara nevyřídíme hned, kdyby tam byl? Co když tam bude i Sasuke? To ho mám jako nechat-"

"Ano, Naruto. Sice se mi příčí nechat je jen tak jít, ale jinak to nejde. Neznáme jejich momentální sílu a záměry a nehodlám je nechat zaútočit na vesnici, kdyby jste se střetli v boji! Ty snad chceš nevinný životy vesničanů zmařit?!" zeptala se ho přísně, načež Naruto jen poraženě zaklapl pusu. Samozřejmě, že nechtěl ohrozit vesnici a obyvatelé v ní, ale...

"Fajn" vydechl nakonec.

"Dobrá, pokud nejsou žádné zalší dotazy, ve svitku co jsem Kakashimu-san předala je vyznačené místo, kde se skrýš nachází a co o ní zatím víme. Můžete jít." rozpustila je a s povzdechem se začetla do nějakého svitku co jí Shizune položila na stůl.

"Pokud máte vše potřebné, můžem vyrazit hned." otočil se na všechny Kakashi letmým pohledem, než sjel okem znovu k rozvinutému svitku, když zabouchl dveře. Nikdo nic nenamítal, tak se všichni s tichým souhlasem odporoučeli k cestě.

~*~

Skrýš se nacházela opravdu blízko vesnice. Byl to asi kilometr na sever od hlavní brány. Tým sedm se nepozorovaně dostal okolo vstupu a vyčkával až Saiovi kreslené myšky nahlásí, zda se tam někdo nachází či nikoliv.

"Ale, ale, ale... kdo pak mi to tu ssslídí?" ozval se posměšný slizký hlas za jejich zády. Všichni se s cuknutím rázem otočili s připravenými kunaiemi a mohly tak spatřit Orochimara jak stojí ledabyle o kmen stromu několik metrů od nich. Naruto vzpurně udělal krok k němu. Byl ale rychle zastaven Kakashiho rukou.
"Naruto!" řekl varovně jeho směrem, on ho ale neposlouchal.

"No to ssse podívejme... dlouho jsssme ssse neviděli... Naruto-kun." ušklíbl se na blonďáka s mírně nakloněnou hlavou. V hadích očích mu najednou úchylně blísklo.

"Nečekal bych, že budeššš... omega." zavrněl a olízl si rty svým dlouhým jazykem. Naruto se po těle ošil. Orochimaru, jak už Naruto poznal, byl sice alfa, ale jeho pach ho nepříjemně dráždil v nose. Tahle alfa mu rozhodně nevoněla.

"Kde je Sasuke!" zavrčel a setřásl ze sebe Kakashiho ruku. Vztek jím neuvěřitelnou rychlostí a silou koloval. Potlačit Kyuubiho trénoval týdny a teď mu připadalo jako kdyby nikdy nezačal.

"Sssasssuke-kun?" ušklíbl se znovu Orochimaru a ustoupil pár kroků od stromu, o který se doteď opíral, směrem k Narutovi.

"Ten ssse čím dál víc zlepšššuje a již brzy bude mým novým tělem." zasyčel zvesela. Naruto se třásl vzteky po celém těle, přikrčil se, jeho oči zrudly a rýhy na obličeji se prohloubily.

"To se nikdy nestane!" zavrčel, ale Narutův hlas to už nebyl. "Naruto..." vydechla staroslivě Sakura kousek od něj, ale ten ji vůbec nevnímal.

"Uklidni se, Naruto." zkusil znovu Kakashi, ale bez výsledku. Okolo Narutova těla se pomalu začala rozlévat Kyuubiho červená chakra s prvním ocasem. "Yamato!" otočil se Kakashi na svého společníka a už si chtěl zvednout čelenku a odkrýt tak sharingan ukrytý za ní.

"Copak, Naruto-kun? Nelíbí ssse ti, že budu mít Sssasssukeho-kun nádherné a sssilné tělo?" provokovat dál Orochimaru slizkým hlasem a než stačil Yamato použít Mokuton na Naruta a Kakashi svůj darovaný sharingan, vyslal proti zbylím shinobi z týmu sedm ze svých rukávů v cukuletu svou armádu hadů. Narutův vztek dosáhl své meze, když viděl jak se Sakura a zbytek týmu svezl k zemi s hady po těle. Kůže se mu začala odlupovat, až se čtyřmi ocasy vystartoval proti smějícímu se Orochimarovi, který s jeho útokem odletěl několik set metrů daleko. Naruto nemeškal a běžel za ním. Nevšiml si, že svým silným útokem ublížil i svým přátelům. Jen celý bez sebe chtěl toho hada umlátit k smrti.

Ocitl se spolu s jedním z legendárních Sanninů na rozlehlé louce, kde se v menším kráteru zvedal ten had. Uchechtl se a začal dělat pečetě.

"Konečně nám ti pitomci nechali trochu sssoukromí, co Naruto-kun?!" zasmál se a jakmile byl s pečetěmi hotov, vyfoukl z úst proti Narutovi zvláštní fialový kouř. Odskočil kus dál a sledoval jak se ho jeho protivník nadechuje. Měl vyhráno, z toho se už nedostane.

Trochu překvapeně zamrkal a o krok ustoupil, když Naruto z toho kouře vyšel a mířil jak vzteklé zvíře k němu.

"Sssakra!" zanadával Sannin, ale jakmile se Naruto po pár krocích skácel k zemi, se mu vítězný úšklebek znovu rozlil na tváři. Z blonďáčkova těla postupně mizela Kyuubiho červená chakra až tam Naruto ležel v bezvědomí se silně poškozeným tělem, které se velmi pomalu začalo hojit.

Sannin se nad ním sklonil a lačně olízl svým dlouhým jazykem Narutův odhalený krk. Ušklíbl se pro sebe. Měl by ssse naučit nosssit chakrový límec, blbec jeden. Nu což, assspoň bude sssranda. Pousmál se v duchu a z krku mu serval dobře známý přívěsek prvního Hokageho.

"Taková zbytečnossst, že Tsssunade." ušklíbl se a nechal ho zničit. Přehodil si Narutovo bezvládné tělo přes rameno a s širokým úsměvem zmizel v obláčku kouře, když se za ním s Chidori hnal pochroumaný Kakashi.

"To ne..." vydechl šedovlasý shinobi a zastavil se v běhu.

1312 slov