Pak se natáhla pod postel pro další věci a sedla si na postel vedle jeho boku zády k němu a chytla mu levou nohu. Odtáhla ji nalevo od těla a pokrčila ji zhruba tak jak měla pocit, že to bude ještě příjemné. Kolem kotníku uvázala kožený pásek a druhý konec uvázala k levému rohu postele, sedla si zpět na postel a políbila stehno ve vzduchu vedle ní. Při polibku hrábla po provázku položeném na posteli. Opět ho přivázala ke kotníku, ale tentokrát ho začala přivazovat k Ondrovu zápěstí nad uzel ze šály.
Ondra se jí už konečně mohl stihnout podívat do obličeje. Měla hluboce soustředěný výraz, jak se snažila, aby se žádná smyčka příliš nezařezávala, ale nehrozilo, že sklouzne a byla dostatečně napnutá, aby plnila svoji funkci. Taky chtěla, aby mu byl proces co nejpříjemnější. Snažila se ho dotýkat co nejněžněji a občas ho přitom na různých místech pohladila. Taky se snažila na něj moc nedívat. Chtěla si ho prohlédnout, až to bude hotové.
Přesunula se na druhou stranu postele a s jeho pravou nohou udělala pomocí šátku a provázku to samé co s levou. Pak slezla z postele a šla otevřít okno. Pak si stoupla před postel a poprvé si ho prohlédla v celé kráse od chlupatých genitálií vystavených průvanu až po jeho tvářičku s lehce vystrašeným úsměvem. Jak si ho prohlížela, cítila, že se jí do obličeje vkrádá úsměv avšak chtivý a zlomyslný. Její domněnka se potvrdila, když se o chvilku později Ondrův výraz proměnil v rošťácký, i když v něm zůstávaly známky úzkosti.
"Však on tě ten úsměv přejde," řekla posměšně.
"Jak to?" zeptal se s ještě větším úsměvem
"Uvidíš," řekla rádoby tajemně.
Jakoby náhodou až teď se podívala směrem k oknu a pronesla trochu strojeně: "Promiň, bylo děsný horko, snad ti nevadí, že jsem ho otevřela."
Než ale stačil odpovědět pokračovala: "Stejně ale vlastně nezáleží na tom chceš nebo nechceš. Jsi teď celý můj... bezmocný... odkázaný na moji vůli..."
Nadechla se a řekla povýšeně, "samozřejmě to můžeš zkusit, možná se o tvé bezmoci mýlím, ale pochybuju..."
Ondra na to schválně vesele se zapálením reagoval: "Jo? Tak schválně!"
A začal se svíjet ve svých poutech, jenže žádná smyčka nechtěla povolit. Některé byly trochu volnější, a tak v něm vyvolaly naději, ale nakonec ani ty nepovolily. Zkusil se po nějakém z uzlů natáhnout rukou, jenže pouta byla hezky sesynchronizovaná. Ani jednou rukou nemohl dosáhnout na tu druhou protože pod tělem byly spojeny šátkem, takže se nemohly potkat nad břichem. Nedosáhl na uzly na kotnících protože si nemohl nohy přitáhnout blíž, neboť byly připoutané k dolním rohům postele. Ani se nemohl posadit aby na ně dosáhl, kvůli provazu v podpažích, který byl uvázaný za jeho hlavou a toho se nemohl zbavit, protože ruce nemohl mít jinak než podél těla.
Pokusil se tedy alespoň stáhnout nohy k sobě aby zakryl své přirození, ale nemohl je natáhnout bez toho aby si utrhl ruce. Koleny dokázal hýbat ze strany na stranu, ale kotníky měl roztažené natolik, že se nedokázal koleny ani na chvíli dotknout bez ohledu na to jak moc se snažil. Nakonec to tedy vyčerpaně vzdal a rozvalil se do pohodlnější předurčené pozice.
Silva ho celou dobu pozorovala a tichounce se mu hihňala. Pak, když se uklidnil, si k němu sedla a cvrnkla ho do nosu.
"Hezký pokus," řekla.
"Díky, snažil jsem se," oplatil jí vesele Ondra.
Usmála se na něj a natáhla se po dece na okraji postele u stěny. Jeden konec mu zastrčila mezi nohy a druhý mu přitáhla až ke krku a roozprostřela ji aby zakrývala celé paže i ramena. Když se na něj tak dívala, nemohla jinak než ho začít hladit přes deku po hrudi. U toho si vedle něj lechce skrčená lehla na bok. (výsada kterou on neměl) A jak ho tak hladila začala svůj projev, který si včera nacvičovala.
