Láska: v popisu práce

5) PUSA

Ráno jsem se probral o několik minut dříve, takže jsem moc nespěchal. Vzal jsem si opět lehkou snídani a udělal hygienu.

Do práce jsem tentokrát jel na kole. Ano na kole. Je ale pravda, že člověk v saku, který jede na kole, musí vypadat vtipně. Mě to ale nevadilo. Myslím, že nejsem jediný, kdo to dělá.

Po cestě do kanceláře jsem pozdravil Nathali, která se od ucha k uchu usmívala, podstatně jako každý den.
Pana Brocka jsem ještě nepotkal, nevím jestli jsem za to rád nebo ne, každopádně se tím nemusím zabývat. Důležitá teď je má práce, které mám momentálně požehnaně.

***

Domů jsem přišel naprosto unavený. Pana Brocka jsem za celý den nepotkal. Přišlo mi to samozřejmě divné ale raději jsem to neřešil, aby se náhodou nešpitalo, že se o něj nějak moc zajímám. Usnul jsem snad hned co jsem se převlékl.

***

Konečně jsem se pořádně vyspal. Stihl jsem si vzít i snídani a chillovat u televize.

Koukal jsem kolik je hodin. Měl bych se naobědvat. Hlad jsem ale neměl, takže jsem si místo oběda vzal jen jogurt. Lidé by řekli, že bych se měl najíst pořádně ale mě to takhle stačí. V podstatně jsem na to zvyklí.

Po zbytek času jsem koukal na televizi. Konečně, byly dvě hodiny a já mohl vyjít pro mého kámoše.

Celý den byl tak nějak nudný. Bydlíme od sebe jen kousek, proto jsem nějaká moc nespěchal.
Will vlastní auto ale řekl jsem mu ať ho nebere. Myslím, že to nemá cenu.

Došel jsem až k jeho domu a zazvonil. Ze dveří se hned vyvalil Will s kupou tašek. Vypadal vtipně, jak se snaží všechno držet, aby mu nic z věcí nespadlo. Pomohl jsem mu a vzal dvě menší tašky.
„Pane bože, co v tom máš?" Zeptal jsem se se smíchem.
„Oblečení a foťáky, takovou příležitost si nemůžu nechat ujít!" Skoro až zařval.
„Bože ty si nadržený, jak nějaký puberťák," zasmál jsem se a i s Willem, se vydal na určenou adresu.
„Kam to vlastně jdeme?" Zeptal se mě. „Pan Brock mi dal jeho adresu, řekl ať tam dojdeme," vysvětlil jsem.
„To si děláš srandu, mi uvidíme jeho dům?!" Zaječel. Někdy je opravdu otravnej.

Podíval jsem se na hodinky, abych se ujistil, že máme čas. Po zjištění, že máme už jen deset minut, jsem pobídl Willa, aby přestal jančit a přidal na kroku.
„Já ti říkal ať jedeme autem, alespoň by jsme teď nespěchali." Řekl ironicky Will.
„Bože a co?" Převrátil oči v sloup. Opravdu mě někdy otravuje ta jeho ironie.

Došli jsme na adresu. Podíval jsem se na dům, který vlastnil pan Brock. Měl jsem otevřenou pusu do kořán a myslím že i Will.
„Co je? To mám tak nádherný dům?" Zeptal se egoisticky se špetkou ironie Pan Brock.
„D-dobrý den pane Brocku, já jsem Will kamarád Sama," představil se Will a podal panu Brockovy ruku.
Ten ji s úsměvem přijal a otočil se na mě.
„Ahoj Same," jen tyto pouhá slova mě dostávala do kolen. Moje jméno z jeho úst zní tak překrásně, že bych to mohl poslouchat denně.
„Dobrý den pane," odvětil jsem jen a rychle se otočil od těch dvou, aby neviděli mé červenající se tváře.

Slyšel jsem za sebou několik uchechtnutí. „Tak půjdeme?" Zeptal se po chvíli ticha Will.
„Samozřejmě, pojedeme mým autem," ukázal pan Brock.
„O-opravdu?" Zeptal se v úžasu Will.
„Ano," zasmál se Brock a jemně mi poklepal na rameno.
„Chceš tu vystát důlek nebo co?" Zašeptal mi do ucha. Mírně jsem sebou cukl. Rychle jsem se na něj otočil.
„P-pane já..." Pan Brock mi dal ukazováček na rty a potichu řekl.
„Mimo práci mi říkej Colby, zní divně, když mi říkáš pane, i když nejsme v práci," ušklíbl se a sundal prst z mích rtů.
„D-dobře Colby." Řekl jsem a sklopil hlavu k našim nohou.