Láska: v popisu práce

4) TOHLE BYLO DIVNÝ...

Probudil jsem se s ranním zvukem budíku. Jak já ten zvuk nesnáším! Protáhl jsem se a šel do koupelny udělat si hygienu.
Dal jsem si rychlou snídani a i převlečený se vydal do práce. Dneska bylo úžasné počasí, mohl bych zajít do parku.

V práci jsem si to namířil přímo do kanceláře mého šéfa. Zaťukal jsem a čekal na povolení vstoupit. Naštěstí jsem nemusel čekat nijak dlouho.

Vešel jsem dovnitř a podíval se na pana Brocka. Tentokrát neupíral pohled na papíry ale rovnou na mě. Usmíval se od ucha k uchu a postavil se.
„Takže, dám vám dva papíry, na každém je něco jiného, chci aby jste mi to vyplnil, bohužel nemám čas a ve vás jediném mám největší důvěru." Řekl a předal mi papíry. Cože? Vždyť jsem tady nový! Už jsem stihl udělat několik chyb, dokonce jsem mu nadával, ale i přes to ve mně má největší důvěru?! Nechápavě jsem si převzal papíry.
„Jak ve mě můžete mít největší důvěru?" nechápavě jsem se zeptal.
„Prostě mám, může ti být jedno proč." Řekl nepříjemně. Nechápu jeho nálady, jednu chvíli je milý a někdy je fakt jak debil.

Odešel jsem z jeho kanceláře a vydal se ke svému počítači. Vytáhl jsem první papír a podíval se, co musím udělat. Bylo tam hlavně spoustu článků, které jsem měl zkontrolovat. Byly tam taky e-maily, které jsem měl hotové za několik minut.

Po dokončení veškerých papíru, které mi ani takovou dobu nezabírali jsem je šel vrátit zpátky šéfovi.

Zaťukal jsem na dveře a čekal tam několik minut, když nikdo neotevřel ani mě nepobídl ke vstupu, chtěl jsem odejít. Jakmile jsem se ale otočil, narazil jsem do něčí hrudě, OPĚT KDO JINÝ, NEŽ PAN BROCK.
Poodstoupil jsem od něj a rychle se omluvil.
Jemu to ale evidentně nevadilo, jelikož mu na tváři počínal jeho typický úšklebek. Nevím jestli mě to rozčilovalo nebo vzrušovalo. Počkat cože? Jak vzrušovalo, ne to ne! Nevzrušovalo sakra! Zahnal jsem veškeré hříšné myšlenky a rychle vlezl do místnosti za panem Brockem. Nevypadal, že by si všimnul jaké koliv mé reakce, takže se mi ulevilo. Doufám že nevšiml.

Šel jsem za ním a papíry položil na stůl. „Myslím, že než se otočíte, měl by jste koukat jestli za váma někdo nestojí, s takovou můžete přijít k úrazu," oznámil s hlavou položenou na hřbetu rukou. Pozoroval mě svýma modrýma očima. Cítil jsem, jak se do mě vpíjejí a skenují každou část mě samotného.
Myslím že teď je nad míru jasné, že jsem byl červený až na prdeli. Pan Brock si toho musel nepochybně všimnout, jelikož nahodil svůj typický úšklebek.
„Copak ty rajče," zasmál se a stočil hlavu mírně na pravo. Vypadal opět jako roztomilé kotě. Cože? Ne! Vůbec! Jak to sakra přemýšlím o mém šéfovi, kdyby se to dozvěděl určitě bych dostal padáka, vždyť ani nevím jakou má orientaci. Sakra už zase nad tím přemýšlím! Opět jsem zahnal veškeré myšlenky. Snažil jsem se myslet racionálně, ale v jeho přítomnosti to moc nešlo. Opět jsem se červenal. Musel jsem vypadat komicky. Nad každou jeho větou zčervenám.

„T-tak já už půjdu," rychle jsem řekl první výmluvu co mě napadla.
„Kam by si chodil? Pokud vím, tak na práci teď momentální nic nemáš a já jsem tady pořád sám, chci si s někým popovídat." Řekl snad nejméně uvěřitelně. Určitě tady mívá spoustu holek, které o něj jeví zájem.
„Myslím, že tady zas tak sám nebýváte," namítl jsem tentokrát já s úšklebkem na tváři.
„Možná... přesto si vyprošuju tvůj přístup, jsem tvůj nadřízený, tak se tak chovej," ukázal prstem, varovný gesto. Já sklopil hlavu. Nemám rád, když je někdo naštvaný a pak řve po mě.
„Omlouvám se." Řekl jsem nejvíc vyrovnaně, jak jsem dokázal.
„Sedni si," poukázal na jedno z křesel, před jeho stolem.

Samozřejmě jsem hned poslechl a sedl si. Koukal jsem na něj a mlčel. Pro mě to bylo tak trapné. Myslím, že on si to ale náramně užívá. Hlavu měl opřenou o své ruce a pozoroval mě.
„No... tak mi řekni třeba co rád děláš o volném čase," zeptal se klidně. Já se zamyslel, moc toho nedělám, vždyť skoro celý den strávím doma.
„No já moc koníčku nemám... Hodně času trávím doma, jen občas zajdu s kámošem fotit nějaké fotky, chce studovat fotografijí v reklamní praxi a potřebuje něco nazkoušet," upřesnil jsem.
„Mohl by si někdy kamaráda pozvat a mohli bychom nafotit pár fotek i se mnou, pokud to nebude vadit?" Zeptal se mě a mírně se usmál.
„Já myslím, že pro něj to bude čest pane," usmál jsem se.

Opravdu mě to překvapilo, jsem rád že by to pro mého kamaráda udělal.
„Výborně, můžeme se domluvit na dobu?" Usmál se.
„Jasně... Můžete v sobotu v 14:30?" zeptal jsem se. Pan Brock se podíval do svého kalendáře, a pak znovu na mě.
„To by šlo," usmál se.
„A kde?" zeptal jsem se pro změnu já.
„No nevím, kde se se svým kamarádem střetáváte ale mohli by jste přijít před můj dům, adresu vám dám," vzal papírek, na který naspal adresu svého bydliště.
„Dobře, děkuju," poděkoval jsem a stále si udržoval svůj usměvaví výraz.
„Tady máš ale přijďte přesně," podal mi lístek s adresou. Schoval jsem si ho do kapsy u saka a stoupnul si.
„Tak tedy, děkuji pane," usmál jsem se a odešel z místnosti. Tohle bylo divný...

Po práci jsem šel domů, musel jsem tuhle radostnou novinu sdělit mému kámošovi. Určitě z toho bude paf. Sedl jsem si na postel a vzal do ruky svůj telefon. Najel jsem na konverzaci s mým nej kámošem a napsal mu.

(Kámoš bude opět vymyšlený, dejme tomu to bude třeba Will XD)
W-Will, S-Sam

S: Wille! Neuvěříš co se dneska stalo!

W: co je kámo? Takhle šťastný si dlouho nebyl :D

S: ty budeš ještě víc až ti řeknu co se mi dneska podařilo.

W: tak už nejanči a mluv.

S: určitě znáš pana Brocka, že ano?

W: heh, kdo by neznal? Nejlepší týpek na světě. Co s ním?

S: víš že u něj pracuju, říkal jsem ti to. Dneska jsem byl u něj v kanceláři a on se nabídl, že by šel s námi v sobotu fotit!

W: *prodělal infarkt* to si děláš prdel?!!! To musím okamžitě chystat foťák a oblečení!

S: říkal jsem že budeš víc nadšený než já XD chováš se jako dítě co má potkat svého idola. XD

W: taky že jo!! A teď mě neruš jdu chystat! Kde se máme sejít?

S: přijdu pro tebe ;)

W: okey čau

S: ahoj

Smál jsem se jak blbec nad Willovou reakcí. Opravdu, takhle moc miluje Colbyho Brocka. Mám ještě den a pak půjdeme fotit. Vypl jsem teda telefon, dal si lehkou večeři a udělal hygienu. Nakonec jsem šel spát.

1110slov :)