Láska: v popisu práce

9) MUSÍM TI NĚCO ŘÍCT

    Ráno jsem se probudil bez budíku, což mi přišlo divné. Zapnul jsem telefon, abych zjistil kolik je hodin. Jenže když jsem ho otevřel všiml jsem si že už mám být tak patnáct minut v práci. Sakra, že já debil si zapomněl naladit budík.

    Rychle jsem vyletěl z postele a oblékl se. Na snídani jsem teď ani nemyslel.

    Šel jsem rychlou chůzí k práci. Běžet by bylo asi stejně zbytečné, už tak jdu dost pozdě. Divím se, že mi ještě nenapsal Colby. Na pozdní příchody je dost háklivej.

    Do práce jsem došel s mou rychlou chůzí za třicetosm minut, což i tak není v pořádku.   
    Vešel jsem do budovy. Pozdravil jsem Nathali a rychle se vydal do výtahu.

    Vyjel jsem do nejvyššího patra. Dveře se otevřeli a za nimi nebyl nikdo jiný než Colby.   
    „Ale, ale, kdo pak se to rozhodl přijít do práce?" Zeptal se ironicky Colby.

    Rychle jsem k němu přišel a chytil ho za ruce, které měl složené na hrudi.
   „Promiň, zapomněl jsem si naladit budík, a tak jsem neměl pojem o čase, snažil jsem se sem dojít co nejrychleji,” pokusil jsem se vysvětlit. Colbymu hrál na tváři drzí úšklebek. 
    „Samíku, ty moje zapomnětlivko, kdybych já takhle zapomínal, tak do té práce snad ani nedojdu, nehledně na to, že jsem na tebe čekal a bál se o tebe." řekl mi. Trochu jsem se zamračil nad tím, jak vyslovil mé jméno.   
    „Promiň, už se to nestane... Ale jestli ses o mě bál, proč si mi teda nenapsal?" Zeptal jsem se nechápavě.
     „Ale já ti psal Same, dokonce jsem ti i volal." Řekl a při tom nadzvedl jedno obočí. Musím říct že vypadal nehorázně sexy.
    „Mě ale nic nepřišlo," nechápavě jsem se na něj podíval.
     „Podej mi tvůj telefon," nastavil ruku. Já mu ho samozřejmě podal. On si ho ode mě převzal a zapl. Něco na něm klikal a projížděl. Jen jsem ho nechápavě pozoroval.

    Nakonec mi telefon podal. Podíval jsem se na displej, na kterém byl otevřený můj chat s Colbym. Všiml jsem si několika zpráv a asi pěti nepřijatých hovorů.
     „Byl jsem tak nasranej, myslel jsem, že se ti něco stalo a nebo, že mě naschvál ignoruješ," naštvaně se na mě podíval.
    „Nikdy bych tě naschvál neignoroval," uklidnil jsem ho. Colby jen přikývl.

    Chvíli bylo ticho, než se Colby rozhlédl a dal mi rychlou pusu, pak mě ještě silně obejmul.  
    „Fajn, tak běž teď pracovat," pohladil mě po rameni a usmál se. Já jsem přikývl a s úsměvem odešel do kanceláře.

    Sedl jsem si na své místo a rozklikl složku s e-maily. Než jsem ale stihl cokoliv udělat někdo mi ze zadu poklepal na rameno. Otočil jsem se, abych spatřil osobu, která mě vyrušila. Usmál jsem se, když jsem uviděl Jane.

    „Ahoj Same jak se ti dnes daří?" Zeptala se mě s úsměvem.
    „Tak jako vždy Jane, dobře," odpověděl jsem s úsměvem.

    Jane si ke mně přisedla a podívala se mi do monitoru.
    „Bože, je mi tě vážně líto." Řekla znuděně. Otočil jsem se na ni s povytáhlím obočím.   
    „Proč jako?" Zeptal jsem se nechápavě. „Máš toho mnohem víc než mi všichni," vysvětlila.
    „C-cože?" Zakroutil jsem nechápavě hlavou.
     „No jen že tyhle e-maily jsou mnohem delší než dostávají všichni ostatní," odpověděla. Nechápavě jsem se na ni koukal.
    Svůj pohled jsem po nějaké chvíli opět stočil k monitoru.
    „Tak to je teda nefér." Řekl jsem naštvaným tónem. Jane se zasmála, ale i přes to přikývla.  
    „Alespoň nebudu mít hodně práce, když ji dostáváš ty," usmála se na mě laškovně. Uchechtl jsem se její připomínce.
     „Nechtěl by si někdy se mnou a ostatními zajít ven? Třeba do baru? Abychom se lépe seznámili?" Zeptala se. Já se na ni usmál a jako na povel odpověděl: „Ano."
Budu rád, když na chvíli zmizím a nebudu muset pořád jen číst e-maily.