Láska: v popisu práce

11) STALO SE TO, CO MĚLO

    Pracoval jsem asi hodinu, než se ve dveřích objevila Jane. Podíval jsem se na ni a hned ji rukou ukázal ať jde sem. Ona přišla a přisedla si ke mně.
    „Dobrý?" byla první otázka, na kterou jsem se zeptal. Ona mě sledovala pořád trošku šokovaně.
    „Jo dobrý... Jen jsem nečekala, že zrovna ty budeš randit s šéfem," uchechtla se a protřela si oči. Já se na ni nervózně usmál.
    „Popravdě bych to taky nikdy nečekal," podíval jsem se na ni.
    „Co ti vlastně říkal?" zeptal jsem se ještě. Povytáhla jedno obočí a usmála se.
    „Pokud si myslíš, že po mě řval, tak tě můžu uklidnit, byl naopak milý... Myslím, že se snažil zakrýt, jak je vlastně nesvůj z celé téhle situace," začala se trošku smát. Uchechtl jsem se.
    „Ale to je teď jedno... Jelikož jsem jediná co to ví, chci vědět úplně vše!" usmála se a opřela se rukama o stůl. Pozoroval jsem ji pobavením pohledem.
    „A co tě zajímá?" Pousmál jsem se a více se zabořil do židle.
    „Jak to vůbec začalo?" usmívala se a koukala mi při tom do očí.

    Díval jsem se před sebe a chvíli přemýšlel nakonec jsem jí důkladně popsal, jak jsme se poprvé políbili až do dosavadního dne.
    „Wow... No a... Jaký je v posteli?" zeptala se laškovně. Nebudu lhát, červenal jsem se.
    „Co? Jak to mám vědět?" Sledoval jsem ji nervózně a při tom trošku pohupoval nohou.
    „Myslela jsem, že už jste to měli, když spolu chodíte," zesmutněla a podívala se z okna.
    „Ne ještě ne... Navíc to ani v blízké době neplánuju," díval jsem se na ni trošku stydlivě. Pousmála se a podívala se na mě.
    „A proč ne? Jsi ještě panic?" řekla spíše pro legraci. Já měl ale vážný výraz, který jasně naznačoval, že má bohužel pravdu.
    „Nekecej vážně? Proto to nechceš?" zasmála se. Koukal jsem na ni a trošku se zamračil.
    „Je na tom snad něco špatného?" zeptal jsem se naštvaně.
    „Samozřejmě, že není. Nemusíš se toho ale bát," usmála se. Povzdechl jsem si a svůj pohled raději přemýstil na monitor.
    „Až přijde spravný čas uvidíš, že se ti to bude líbit." Dodala do toho všeho. Podíval jsem se na ni a zakroutil hlavou.
    „Můžeš toho prosím nechat? Už to nechci dál řešit..." Zase jsem se červenal a svým pohledem momentálně hltal zem.
Zasmála se a trošku do mě drnkla nohou.
    „No jo ty srababo..." Chechtala se a podívala se z okna. Naštvaně jsem protočil očima a podíval se na ni.

    „Jen tak mimochodem, Lucas tě pozval na oslavu jeho narozenin..." Pousmál jsem se. Jane se na tváři rozzářil úsměv.
    „Vážne? To je super určitě půjdu. Kdy že to je?" Zeptala se s pohledem upřeným na mě.
    „V sobotu... Čas nám ještě napíše," odpověděl jsem. Jane přikývla a pořád se vřele usmívala.

    „Tak děkuju za pokec... Už půjdu pracovat, aby si tvůj přítel nestěžoval." Zasmála se a zvedla se ze židle. Pokroutil jsem nad ní hlavou a mávnutím ruky se s ní rozloučil.

    Jsem naštvaný, že zjistila, že s Colbym něco mám za takovéto situace, ale zase jsem rád, že před ní nemusím nic skrývat.
Už tak jsem byl ve stresu, když jsem byl v blízkosti Colbyho. Jeho pohledy, které na mě hází jsou občas tak intenzivní, že se mi z toho podlamují kolena.
Nemluvně o tom, že pokaždé, když jsme spolu na mě sahá. Každý si toho může všimnout.

    Ale dost tohoto. Teď už je to stejně vše jedno.

    Podíval jsem se na hodiny a po zjištění, že mám ještě asi tři hodiny jsem se rozhodl vrátit zpět k práci.

***

    Konečně jsem dodělal vše co jsem měl. Začalo mě to nudit, takže jsem si občas dával přestávky, které jsem trávil na telefonu.

    Teď je, ale konečně konec! Vzal jsem si všechny své věci a šel k Jane.
    „Tak co, půjdeme?" Zeptal jsem se jí. Jane přikývla a od ucha k uchu se usmála.
    „Že se ptáš. Už tu nebudu ani minutu." Zasmála se a já s ní.