Láska: v popisu práce

3) CO TO S NÍM JE?

    Ráno jsem vstal v 6:05, takže jsem se stihl pořádně nasnídat a vybrat si něco na sebe. Co si vzít za kalhoty, když jich moc nemám. Tohle byly jediné co jsem měl do společnosti.   Navíc, proč bych si měl brát nové kalhoty? To jsou tak hnusné? Vzal jsem tmavě modré, byly mi sice trochu uplé ale jsou to asi jediné co jsou hezké. Samozřejmě plus s těmi, co jsem měl večera.

    Z domu jsem vyšel v sedm. Dneska jsem díky tomu nemusel spěchat.

    V práci jsem byl dokonce dřív, než někteří mí kolegové. Posadil jsem se na své místo a čekal. Nebudu nic dělat, když mám ještě čas. Můžu projíždět instagram.

    „Ahooj." Řekl někdo za mnou. Podíval jsem se a viděl Vanessu, jak se na mě od ucha k uchu usmívá.
    „Ahoj," odvětil jsem na zpět a úsměv ji oplatil.
    „Mrzí mě že si tady zkejsl," poškrábala se na zátylku.
    „To nevadí, alespoň vím, že si mám prostě pohnout," zasmál jsem se. Vanessa se ke mně po chvilce přidala.

    Už bylo 7:19. Po celou dobu jsem si povídal s Vanessou, je velmi milá. Má spoustu oblíbených koníčku. Čas s ní plynul velmi rychle.

***

    Nakonec jsme se každý vrátili ke své práci. Projížděl jsem nějaké e-maily. Pracoval na nějakých plakátech, dokonce jsem dělal něco ve fotoshopu. Jediná věc mi tady ale schází a to jsou tiskárny.

    Rozhlédl jsem se po místnosti, jenže jsem nic neviděl. Bylo to hlavně kvůli stolům s počítači ale také kvůli lidem, kteří u nich sedí. Nic jsem přes ně neviděl.

    Postavil jsem se a šel za Jane, aby mi náhodou pomohla.
    „Ahoj Jane, můžu se tě na něco zeptat?" Promluvil jsem za jejími zády.
    „Co? Jasně můžeš," přikývla a usmála se.
„Je tady někde tiskárna?" Zeptal jsem se potichu.
    „Jo je, jen je ve vedlejší místnosti," postavila se a ukázala, abych šel za ní. Otevřela dveře na opačné straně místnosti a vedla mě dovnitř. Bylo tam pět tiskáren.
    „Děkuju moc," poděkoval jsem a usmál se na ni.

    Jednu z nich jsem zapnul a vrátil se k počítači. Kupodivu s ní byl spárován, takže jsem se nemusel zdržovat dlouhým nastavováním. Klikl jsem na papíry, které jsem chtěl vytisknout a vrátil se zpět do místnosti.

    Trvalo jen chvíli než jsem dostal pět papíru, ohledně jedné schůzky. Myslím, že to ale musím donést panu Brockovy, aby to věděl. Je to za tři týdny, měl by to vědět.

    Vzal jsem tedy papíry a vyšel z místnosti. Na chodbě naštěstí nikdo nebyl, takže by nikomu nepřišlo divné, mé dlouhé rozmýšlení jestli do místnosti vůbec vstoupit. Po včerejší noci se mi tam moc nechce.

    I přes mou nervozitu a strach, jsem zaťukal na dveře. Čekal jsem než mě hlas mého šéfa povolí vstoupit. Netrvalo dlouho a z druhé místnosti se ozvalo tiché: „Dále."
Opatrně jsem vešel do místnosti, kde seděl můj šéf. Prohlížel si něco v papírech, takže mi nevěnoval pozornost. Teprve, když jsem promluvil upřel na mě své modré oči.
    „Nesu vám několik papíru ohledně jedné schůzky." Řekl jsem, jak nejvíc klidně jsem dovedl.

   Pan Brock nic neřekl, jen se na mě usmál a stoupl si. Nevěděl jsem co dělat, jen jsem tam stál a pozoroval jej, jeho pomalé kroky blížící se ke mně.

    Zastavil se až několik centimetrů ode mě. „Děkuju ale nejste moje sekretářka nebo asistent, abych to upřesnil." Řekl se špetkou ironie.
    „Jo já vím, ale přišlo mi to důležité, tak jsem vám to chtěl donést teď," shlédl jsem dolů na papíry.
    „Koukej se mi do očí, když se mnou mluvíš," zvedl mou hlavu.
    „Pardon." řekl jsem malinko ironicky. Pan Brock jen zakroutil hlavou a chytil mě pevně za bradu, tím nadzvedl mou hlavu.
    „Asi by ti někdo měl vysvětlit, jak se chovat ke svému nadřízenému." Řekl přísně a díval se mi při tom zpříma do očí.