You love me? (Minlix)

15.

Felix opatrně otevřel oči a porozhlédl se okolo. Ještě stále byl pořádně rozespalý a měl problém, aby poznal kde se nachází.
Rychle rozmrkával oči, aby se přizpůsobily okolním vlivům a až pak si uvědomil, že je v obýváku na gauči.
Usnul, když se s Minhem koukali na nějaký film.
Mladší si z toho moc nepamatuje.
Jen to, že začal být dost unavený a nechtěl nechávat Minha samotného.
Ten rozhodně přítomnost mladšího uvítal.
Nakonec, oba usnuli na gauči a jediný kdo se vzbudil, byl Felix.

Starší ležel tak, že měl hlavu položenou na Felixově klíně a těžce oddechoval.
Pravděpodobně mu nebylo nejlépe a to Felix mohl říct s čistým svědomím. Byl si jistý, že se mu to nezdá.
Ať už se dělo cokoliv, zdraví mělo přednost.
Felix okamžitě přiložil dlaň na Minhovo čelo a zamračil se.
Starší měl teplotu. Nebyla to úplně horečka, to by asi vypadal hůř, ale stále.
Rty se mu lehce třepaly a na čele měl kapky potu.

Mladší věděl, že by nebylo nejlepší, aby ho tady takhle nechal ležet.
Proto co nejopatrněji odsunul staršího a postavil se.
Potřeboval jen prášek na snížení teploty, hodně vody na pití a mokrý hadr.
Felix dal Minhovi pod hlavu polštář a utekl do koupelny.
Vyhledal nějaký menší hadr, který namočil a vyždímal.
Ve skříňce vedle zrcadla našel krabičku s paralenem, teploměr a s tím vším si to mířil zpět do obýváku.

Prášky položil na stolek před gaučem. Teploměr přiložil Minhovi k čelu a ještě víc se zamračil, když se tam ukázalo 38,5.
Mokrým hadrem tedy začal otírat staršímu čelo a krk, aby se trochu ochladil.

Zteplalý hadr protřepal a položil ho Minhovi na čelo, aby mohl nachvilku odběhnout do kuchyně.
S sebou vzal hrneček, ve kterém měl Minho včera čaj a jal se dělat nový.

Do čisté sklenice napustil čistou vodu a do hrnečku dal bylinkový čaj, který později zapařil horkou vodou z konvice.
S tím vším se vracel zpět do obýváku, kde Minho stále spal s hadrem na čele.

Hrnek s čajem postavil na stolek a to samé se sklenicí.
Z krabičky vytáhl plato s práškama a jeden z nich vymáčkl.

„Minho hyung,” Felix s ním lehce zatřepal, aby se probral a mohl mu dát prášek.
Minho se slabým zamručením otevřel oči a hleděl na Felixe.
Ten mu jen nadzvedl hlavu, aby úplně neležel
„otevři pusu,” jak mladší řekl, tak Minho udělal. Nějak tušil proč.
Necítil se zrovna dvakrát nejlépe.
Felix mu na jazyk dal prášek a poté přiložil sklenici s vodou, aby to starší mohl zapít.
„udělal jsem ti čaj, bylo by dobré, kdybys ho vypil ještě teplý.”

„hmm,” Minho se opatrně posadil a nohy dal dolů z gauče, aby se mohl normálně opřít
„kolik je?”

„nevím, ale řekl bych, že něco okolo šesté, nebo tak,” Felix vzal do ruky telefon a rozsvítil ho. Opravdu bylo za deset šest.
Mladší už teď věděl, že takhle Minho nikam nemůže. Maximálně tak domů, aby se mohl léčit tam.
„měl bys ještě odpočívat. Vypadáš hrozně.”

„to potěší, vážně,” Minho se natáhl po hrnku, kde měl čaj a vzal si ho. Pomalu pil teplý nápoj, který mu tekl hrdlem až do žaludku a mohl to dokonale cítit.

„jen říkám, co vidím,” mladší pokrčil rameny a sedl si na zem před gauč. Záda o něj opřel a koukal před sebe. Nějak se necítil na to, že by měl ještě spát. Naopak nevěděl co dělat.
Nahoře v patře mu spí rodiče a on se tady stará o Minha.
Najednou to byl tak neskutečný zvrat události. Nestačil se divit, že tak rychle polevil.
„vypíj čaj a ještě spi. Ať si odpočineš. Pak vymyslíme, co budeme dělat dál.”

„nechce se mi spát.”

„a co se ti chce?” Felix se na staršího otočil a nadzvedl levé obočí.
Kdyby on sám byl nemocný, tak by prospal celý den a nedal by nikomu o sobě vědět.