You love me? (Minlix)

37. (end)

Uběhly dny, týdny, měsíce.
Na nebi už krásně svítilo slunce a za okny štěbetali ptáčci.
Felix se s otráveným zamručením otočil na druhý bok a schoval svůj obličej do něčího hrudníku.
Spokojeně vydechl, když ten dotyčný si ho na sebe více přimáčkl a hladil ho po zádech.
Jistě, že ten někdo byl Minho.
Byli byste blázni, kdybyste se mysleli, že tu teď leží s někým jiným.

Jejich vztah se ubírá naprosto dobrým směrem.
Felix je spokojený, tak stejně Minho a všechno je zatím v naprostém pořádku.
Nikdo jim do vztahu nežvatlá, dokonce ani Minhův otec ne, který celou novinku pobral dobře, dalo by se říct.
Lhal by, kdyby řekl, že s tím nepočítal. Byla to jen otázka času, kdy se to stane.
A na druhou stranu, nechtěl svému synovi, bránit ve štěstí. Když je to to, co opravdu chce.
Nebyl sice úplně nadšený, ale Felixe zná a na druhou stranu to bylo lepší, jak si domů vodit někoho na jednu noc.

Dveře od Felixova pokoje se otevřely a v nich stála žena ve středním věku.
Lehké zamračení na její tváří, ale nic hrozného.
Když si oba dva prohlédla, vypadalo to, že ještě spí. Ovšem byla daleko od pravdy. Felix už byl vzhůru a jen se snažil vtělit do Minha, který ho na sebe s radostí mačkal. Takže byli vzhůru oba.

Žena prošla pokojem až k oknu, které otevřela dokořán a chvíli tam stála.

„ať jste tady včera večer dělali cokoliv, bylo by fajn, kdybyste si šli dát sprchu a dostavili se k obědu," opravdu už bylo hodin, jako u hodináře a je nutné dodat, že celý víkend tu byli sami. Rodiče na služební cestě. Letní prázdniny. Bylo to fajn a celkem jízda.
Ani jeden z nich neměli náladu na to, aby lezli z postele.
Bodeď taky jo, když celou noc dělali bůh ví co a ostatní to vědět nechtějí.

„to už je tolik?" Felix zaupěl a více se zavrtal pod deku. Sice to byla jen jeho máma, ale nahé tělo opravdu ukazovat nechtěl. Ani svoje a rozhodně ne to Minhovo.

„no jo, máte dvanáct pryč. Slunce už je na samém vrcholu a vy dva se ještě pořád válíte v posteli, jak dva vorvani. Vrátili jsme se asi před dvěma hodinama s vidinou, že už budete vzhůru a ono nic. Jako dvě mimina," Felixova máma zavrtěla hlavou a pomalu opouštěla pokoj.
Mladší jen protočil očima a povzdechl si.

„řekl bych dobré ráno, ale to jsme už propásli," Minho se uchechtl a stále Felixe nepouštěl. Naopak mu volnou rukou nadzvedl hlavu a věnoval mu něžný polibek na rty.
„nějaké plány na dnešek?"

„něco by tu bylo," Felix se zakřenil a nemotorně se posadil. Minhova ruka z něj spadla a mladší k němu otočil svoji hlavu.

„co přesně?"

„Jeju," mladší na něj mrknul. Jistě, měli v plánu letět s ostatníma na Jeju. Takové to střídání, rodiče se vrátili a teď je na řadě Felix s Minhem, aby letěli pryč. Naštěstí let netrvá tak dlouho a Minhův otec tam má vilku.
Plánovali to celkem dlouho.
Jen těžko říct, jestli jejich broken heart Chan poletí s nimi.

„nepoletíme až zítra?" Minho zaskuhral.

„letenky máme na dnešek, ty pabo. Navíc přímým letem, tam jsme za hodinu a čtvrt," Felix vylezl z postele s holým zadkem a chtěl odejít do koupelny. Byl si jistý, že tu sprchu opravdu potřebuje a starší nebude výjimka.
„pokud nevylezeš z postele, tak se jdeš sprchovat sám....."

........

Měli po obědě. Věci už dávno v kufrech a čirou náhodou, už seděli v letadle.
Chana ještě na poslední chvíli přemlouvali, že bude zábava a nemá smysl, aby truchlil doma nad někým, kdo ho opustil, jen protože si myslela, že našla někoho lepšího.
Kdo se mu může vyrovnat? Hmmm?
Každopádně se mu úplně nelíbil ten nápad, že bude týden zavřený ve vile s třema párama. Ovšem do té doby, dokud z Hyunjina nevypadalo, že s níma pojede i jeho o rok mladší bratranec.
Téměř nikdo, kromě Jisunga ho neznal. Takže se to hodilo a Chan se aspoň nebude cítit tak sám.